Proč jste opustil svou ženu?

„Chápu, že z vnějšího pohledu je toto jednání naprosto neakceptovatelné, hnusné a neomluvitelné. Naprosto rozumím své ženě, jak se cítí, nebo si to myslím. To, co se stalo, nebylo plánované. Nečekal jsem rozhodně na vhodný okamžik, který tedy ani nenastal. Nebo že bych čekal na to, že by dítě bylo natolik vyvinuté, že bych ho mohl ohrozit. To ráno, kdy se to stalo, jsem neměl ani tušení, že se to může stát. Neměl jsem to v plánu. Chápu, že má žena je na tom tak, jak je. Ona absolutně nic netušila. Když jsem se jí snažil vysvětlit své pocity před nějakou dobou, tak jsem to asi neudělal dost důrazně, nebo jsem to udělal špatně. Nebo jenom nebyla snaha z jedné, nebo druhé strany.“

Mám tomu rozumět tak, že jste se ráno probudil a zjistil, že nejste šťastný?

„Ne, to ne. Já už jsem určité pocity řešil před několika měsíci. Už jsme se o tom bavili. Terezka měla správný pocit, že se se mnou něco děje. Že třeba nemá tolik pozornosti, kolik by jako těhotná manželka měla mít. Snažil jsem se jí vysvětlit, že je to můj problém, který v sobě řeším a se kterým si nevím rady. Že ho vlastně ani řešit neumím. Nechtěl jsem ani, aby o tom věděla. Chtěl jsem ho vyřešit sám. Že prostě vztah z mého pohledu přestávám vidět dobře. O tomhle jsme se bavili několik dní – o tom mém pocitu nebo stanovisku. Dospěli jsme do bodu, kdy jsem prostě řekl něco, co jsem v sobě dusil delší dobu. Neplánoval jsem, že to udělám ráno, nebo večer. Byla to vteřina, kdy mi to projelo hlavou a já jí to řekl.“

A co jste jí teda řekl?

„Že nejsem šťastný a hledám něco jiného, než jsem si myslel, že mám.“

Jak reagovala?

„Nechápala. Sbalila si věci a odjela k sestře.“

Víte, co hledáte?

„Vím, co to je, ale nechci zabíhat do detailů. Byl to prostě šok – pro moji rodinu, Terezinu rodinu, naše přátele. Nedával jsem totiž žádné indicie, že bych byl vnitřně nešťastný, ale už delší dobu jsem se trápil, protože můj vnitřní pohled na partnerství se strašně vzdálil tomu, co žiju. Celou dobu jsem se uklidňoval, že bude vše v pořádku, až dostavím dům, až naplánujeme druhé dítě a budeme kompletně celá rodina, až to bude fungovat tak, jak já si to přeju, a budu konečně šťastný. A nebude mi třeba vadit vnitřně to, co mi v tom vztahu vadilo. Dával jsem si na váhu všechny kladné vlastnosti a všechno, co mi Terezka dávala.“

Co vám na tom vztahu vadilo?

„My jsme s Terezkou naprosto odlišní. To by nemuselo samozřejmě vadit, v mnohém ohledu to bylo vlastně lepší, protože já jsem chaotický Beran a ona je systematický Kozoroh. Dala mému životu řád a smysl. Dokázala všechno zprodukovat tak, jak bych to nikdy nedokázal. Starala se skvěle o rodinu, o mě... Ale já hledám něco jiného. Strašně mě to mrzí...“

Je v tom někdo třetí?

„Ne, to určitě ne. Asi Terezce nedokážu dát to, co by chtěla. Ona mi tvrdila, že je šťastná, ale můj pocit jako chlapa takový nebyl. Ale nikdo jiný v mém rozhodnutí nefiguruje.“

Váš vztah trval přes deset let.

„Neříkám, že jsem byl celou dobu nešťastný, to určitě ne. Ale minimálně v posledních dvou letech to v sobě začínám řešit poměrně intenzivněji. Ale nechtěl jsem do toho Terezu zatahovat, opravdu jsem si to chtěl vyřešit sám. Všechno, co mi na tom vztahu vadilo, jsem si někam ukládal, pořád jsem si říkal, že Terezka je takhle a takhle úžasná.“

Myslel jste, že když si pořídíte další dítě, že se dostaví pocit štěstí?

„Myslel jsem si to. Myslel jsem si, že až to všechno dostavím, což trvalo sedm let, a až budeme mít další dítě a budeme kompletní rodina, že se pocit štěstí dostaví. Ale on se nedostavil. Spousta lidí mi říká, ať neblázním, že jsou to těhotenské hormony, ale já to řešil už dřív. Jen jsem si říkal, že si to v sobě vyřeším.“

Na miminko jste ale tlačil vy, a přitom jste nevydržel ani do porodu?

„Nevydržel. Jak už jsem říkal – nebylo to plánované. Všichni se mě ptají, proč jsem to udělal v tu nejnevhodnější chvíli. Ale kdy je pravá chvíle? Měsíc po porodu? Rok, nebo dva roky? Nebo až dětem bude patnáct a řeknou mi, že to věděly, že jsme byli spolu jen kvůli nim? Pravděpodobně, kdybych to neudělal teď, tak bych zůstal. Všechno bych v sobě ukryl. Narodil by se mi kluk, který by mě asi nastartoval. Zůstal bych, protože bych neměl sílu odejít – a odešel bych za rok, za dva. Vnitřně jsem se trápil.“

Momentálně bydlíte u Jitky Čvančarové. Tam teď chcete být?

„Ano, tam teď budu. Jitka s Petrem mi podali pomocnou ruku, aniž věděli, co se děje. Jen věděli, že potřebuji na nějakou dobu někde bydlet. Moje rodina zůstala v rodinném domě, dokud se nerozhodneme, co dál.“

Jaké jsou reakce vašeho okolí?

„Nikoho, komu svůj stav vysvětluji, neprosím, aby mě pochopil. Jen jsem své osobní přátele poprosil, aby mě hned nesoudili. Aby tomu dali čas. Ale nečekám, že to někdo vůbec pochopí, protože opustit manželku v osmém měsíci těhotenství je taková síla, že můžu říkat cokoliv a stejně budu za hajzla. Nechci se obhajovat, rozumím tomu. Mám ale kamarády, kteří mi přejí sílu. Nikdo mi samozřejmě neříká, že jsem udělal skvělou věc, ale jsou lidé, co mi říkají, ať se držím a ať to dopadne alespoň tak, aby se to co nejméně dotklo dětí.“

Jak působil Vojtek během rozhovoru? Ve studiu Blesku o tom vyprávěla autorka interview Kristýna Léblová.

Video
délka: 03:18.52
720p 480p 360p 240p

Vojtek podle redaktorky Blesku: Hromádka neštěstí, co neví, kam dál... Blesk TV

Fotogalerie
17 fotografií