Otázky směřuji na Václava i jeho bratra Honzu (64), s jehož kapelou Bacily zpěvák vystupuje.

Kde berete pořád tu energii?

Václav: „To je jednoduché. Nabíjí mě kontakt s publikem, to jak reaguje na naše písničky, jak s námi zpívá, jak fanoušci vyvolávají hity, které chtějí slyšet, to je obrovský zdroj energie!“
Honza: „Je to taková symbióza, publikum přijde, těší se na naše písničky, vzpomíná s námi. A my zase předáváme část naší energie jim.“

Jste ve formě... Sportováním to ale asi není, co?

Václav: „Nemyslete si, dělal jsem sport, jen to asi moc lidí dnes neví. Jako mladý kluk jsem hrál závodně volejbal, dorosteneckou ligu za Chemičku Ústí.“

To jsou věci! A dnes?

Honza: „Jezdíš na veverce, ne?“
Václav: „Jo, občas šlapu na veverce. My tak říkáme našemu rotopedu.“

Tak v čem je tajemství vaší vitality?

Honza: „Žádné tajemství, je to o práci. Koncertujeme, cvičíme, natáčíme ve studiu. A vzájemně se s bráchou pořád provokujeme. „Hoď sebou, pořád na tebe musím čekat, dělej už konečně… a tak.“ Udržujeme se tím v pohybu.“

A diety?

Honza: „Diety žádné nedržíme, ale úplně jsme změnili stravování. Jíme zdravě a ty správné potraviny v ten správný okamžik dne. Takže ráno ovoce – cukry, v poledne kuřecí či krůtí maso, nebo mořské ryby, k tomu zelenina. Večer už jen zelenina a třeba sýr. Žádné sladkosti, nic smaženého, chipsy.“

Co takhle biftek, nebo řízeček?

Václav: „Vepřové vůbec, no a červené maso  jen zřídka, když nám ho někdo dá.“
Honza: „Snažíme se nejíst maso svého druhu, tedy savců, máme totiž při tom s bráchou pocit jakéhosi kanibalismu…“

Ale to je dost drsný režim, Václave!

Václav: „Docela jo, snažím se být na sebe dost drsnej. Hodně na mě také dohlíží brácha. Teď když je moje manželka Jarka nemocná, tak nám i často uvaří. Chutná to dobře a je to zdravé. Zrovna dneska jsme měli výbornou zapečenou rybu se zeleninou.“  

Netrpíte ale hladem...

„Určitě se nepřejídám, a třeba brambory k masu mi brácha dovolí jen tři…“ (směje se)

Prý se mezi sebou hádáte, jen když se Václav váží.

Honza: „To už dávno ne, on se poctivě snaží a drží si váhu. Já jsem měl také tendence k tloustnutí, brácha zhubnul přes dvacet kilo. Dnes už se jen podivujeme, když vidíme nějakého chlapa s velkým břichem. Říkáme jim pašeráci melounů!“

Kolik vážíte, Václave?

„Včera jsem měl 72 kilo, dnes 73, moc jsem se večer nacpal, měli jsme oslavu.“

A brácha?

Honza: „Já vážím 76 při výšce 183 cm, takže už mám trochu pod váhu, brácha měří 169, tak by mohl ještě taková tři kila shodit.“

Cítíte se takhle hubení lépe?

Václav: „Ano, je mi dobře, nejsem unavený a mám chuť do práce.“
Honza: „Když konzumujete jídla, se kterými má tělo potíž je vůbec strávit, je to špatné, energii je potřeba investovat jinde.“

Třeba při koncertě, tam vydá Václav ohromné množství energie. Honzo,  kdyjste viděl bráchu poprvé v akci na jevišti?

Honza: „Bylo to za jeho působení v plzeňském Divadle Alfa na konci 60. let. Já tehdy byl na vojně, dostal jsem volno a jel do Karlových Varů, kde měl vystoupení. A byl to ohromný zážitek, ty to tam ale rozbalili! Brácha tam poskakoval před mikrofonem, dělal psí kusy…“

Pamatujete si, Václave, ještě na ten koncert?

„Ano, tehdy ve Varech v tom zrcadlovém sále jsme museli snad každou písničku opakovat, tak naši fanoušci šíleli a křičeli nadšením. Bylo to neuvěřitelný, koncert proto trval snad tři hodiny.“
Honza: „Takové pozdvižení na vsi. Dozvuky takových koncertů se donesly i do Prahy a Václav brzy nato natočil první zkušební nahrávky v Čs. rozhlase.
Z písniček jako »Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě« se staly přes noc hity a z bráchy se rychle stala hvězda.“

Václave, měl jste nějaké vzory, co se týče pohybu na pódiu?

Václav: „Ano, hlavně Cliffa Richardse a Paula Jonese, ti se dobře pohybovali, tančili, těmi jsem se inspiroval.“
Honza: „Vedle bráchy se při zpívání u nás tak pohyboval už jenom Pepa Laufer, to bylo všechno.“

Vy jste prostě neuměl stát nehybně jakou sloup a zpívat!

„Ne, už při konkurzu v plzeňské Alfě se pan ředitel Svatoň ptal: Proč se tam ten člověk tak divně hejbá? A proč nemůže jen stát? Podívejte se, jak u mikrofonu hezky stojí třeba pan Chladil…“

Potkali jste se s Josefem Lauferem na jevišti?

Václav: „Ano, v muzikálu Gentlemani v karlínském divadle.“
Honza: „Prováděli tam dost krkolomné věci. Skákali z prvního patra na jevišti…“

Na pódiu jste nikdy nepůsobil jako neohrabaný medvěd, měl jste nějakou pohybovou průpravu?

Václav: „Když jsem působil v Plzni, chodili jsme na baletní přípravu… Museli jsme se umět hýbat s baletkami. Dost jsem se snažil, tančila tam totiž
i moje manželka Jarka…“ (usmívá se)

Vraťme se ještě na závěr k vaší přísné životosprávě: Pijete alkohol a kafe?

Honza: „Alkohol minimálně, ještě tak pivo…“
Václav: „A maximálně jedenáctku. Ale já na alkohol, hlavně tvrdý, nikdy nebyl.“
Honza: „Kafe pijeme jen rozpustné nebo překapávané, turka vůbec, dráždí žaludek.“
Václav: „Nechcete kafe, pánové?“ (směje se)