Jak jste se dostal k roli v Ostře sledovaných vlacích?
„S Helenou Vondráčkovou a Martou Kubišovou jsme měli premiéru hry Čekání na slávu. Tehdy jsem od našeho režiséra dostal na přečtení novelku Ostře sledované vlaky a strašně se mi to líbilo. Teprve o pár měsíců později jsem byl pozván panem Menzelem na Barrandov a dozvěděl jsem se, že by chtěl, abych hrál hlavní roli ve filmu.“
Byl pan Menzel přísný režisér?
„Byl na mě velice hodný, protože jsem předtím nikdy nestál před kamerou. A tak mě musel neustále hlídat, abych to dělal dobře.“
Co jste dělali mezi záběry, když se netočilo?
„Hráli jsme stolní tenis.“
Musel jste některé scény přetáčet?
„Vše jsme natočili hned napoprvé. Jediná scéna, kterou jsme museli přetáčet, je ta, jak jdu jako hlavní hrdina do sklepa za paní přednostovou a dívám se, jak dává šišky do krku huse. To, jak rukou jezdí huse po krku a mačká ho, vypadá eroticky.“
Proč jste to přetáčeli?
„Pan Menzel mi řekl, že mi jde v očích vidět, že o té erotice moc vím. Tak jsem musel zahrát většího naivku.“
Jak jste vycházel s filmovou partnerkou Jitkou Bendovou?
„Byla to skvělá ženská, a protože měla rodiče z Londýna, tak výborně mluvila anglicky. Když potom jel Jiří Menzel do Hollywoodu, tak si sebou vzal samozřejmě místo mě jako doprovod ji.“
Kolik peněz jste za film dostal?
„Dostal jsem 7000 Kč.“
Druhý a zároveň poslední film, který jste s Jiřím Menzelem točil, byli Skřivánci na niti. Tam vám museli každý den ondulovat vlasy, že?
„Ano. V té době jsme dělali hodně koncertů. Já jsem byl vlasatý a pan režisér si přál, abych měl trochu jinou vizáž.“
Tušili jste, že s tím filmem budou takové potíže?
„Vůbec. Ještě pár měsíců před jeho uvedením, byli velké reklamy a pak ho zakázali na dvacet let.“
Premiéru měl až v roce 1989, že…
„Přesně tak a v roce 1990 jej Jiří Menzel přihlásil na filmový festival Berlinale v Berlíně a požádal mě, jestli bych tam s ním jel. Po promítnutí si každý myslel, že to muselo být natočeno nedávno. Pak jsem na pódium přišel já ja ko důkaz, že uplynulo dvacet let.
