Před deseti lety jste se nechal slyšet, že až vám bude 65, upijete se k smrti u cimbálu. A když ne, tak odejdete na odpočinek…

„Plány se mírně pozměnily. Upít se určitě nechci a na odpočinek se také ještě nechystám. Stále s velkou chutí skládám, koncertuju a s bráchou jsme po patnácti letech vydali nové CD Souhvězdí jisker.“

Nebojíte se, že touhle deskou zklamete fandy?

„O to se nezajímám, fanoušci to vezmou, nebo ne, každopádně mám velmi dobré ohlasy, a desku dokonce pochválil i tatínek mojí Pavlínky (29, přítelkyně Honzy Nedvěda), který se mnou jinak nemluví.“

Neříkejte, proč s vámi nemluví?

„To jsme si toho moc o muzice neřekli a hned se vrháte na moje soukromí! Blesk tady není proto, aby velmi dobře ohodnotil naši desku, to by asi nikoho nezajímalo. Kdyby vám to nevadilo, já teď budu chvíli dělat rozhovor sám se sebou, ano?“

To jsem vážně zvědav... A v tu chvíli jako bych přestal existovat. Zpěvák si začal sám klást otázky a hned na ně odpovídal. Byl jako v tranzu.. Teď už vám do toho musím vstoupit! Víte vůbec, že někteří autoři se hrají až po smrti?

„To máte pravdu. Není to tak dlouho, co chtěla jedna holka zahrát v rádiu písničku od někoho, kdo už je mrtvý, třeba Stánky od Nedvěda. A nechtěla věřit, že ještě žiju…“

Takže vaše hudební data bychom měli, pojďme k vaší Pavlínce. Připomeňte vaše seznámení.

„Bylo to v létě, před 12 lety. Seděla za pokladnou v Delvitě a já vůbec nevím, co mě to napadlo, že jsem tu devatenáctiletou holku oslovil a řekl jí, že se mi líbí a že bych ji někdy rád viděl.“

Co na to řekla?

„Díky. A já zaplatil a šel jsem pryč. Ona ale za mnou vyběhla ven a řekla, že má ráda moje písničky, a dala mi svoje číslo. Pak jsem jí zavolal, začali jsme se scházet a vznikla z toho velká láska.“

Po půl roce jste se ale krátce rozešli…

„První dva roky to bylo takové hledání, musím totiž přiznat, že jsem nesnesitelný, když někoho cítím mezi mnou a mou hudbou. Pavlínka to ale zvládla a jsme spolu dodnes.“

Už jste zmínil tátu Pavlíny, proč se s vámi nebaví?

„Je to čestný a správný chlap a bojí se o náš společný život. Nestýkáme se.“

Kdybyste si ale chtěl vzít Pavlínu, bylo by slušné požádat tátu o její ruku!

„Nemám strach požádat o její ruku. Mohl bych přijít za jejími rodiči a říct jim do očí, že si chci vzít Pavlínku, ale zatím o tom neuvažuju.“

Proč? Protože by to už byla vaše čtvrtá svatba?

„Bojím se, že by nám to mohlo rozbít vztah. Ale samozřejmě o tom přemýšlíme…“

 

S přítelkyní Pavlínkou
Autor: Archiv Blesku

Zasnoubeni jste ale už víc než rok!

„Tak se případně zasnoubíme znova!“

To by pak ale už nemělo tu váhu.

„Ono to stejně nemá tu váhu ani teď, protože Pavlínka ztratila prsten! A koupila si úplně stejnej prstýnek, možná hezčí. A ještě to přiznala, já bych to určitě nepoznal. Já se jejích věcí, telefonu, notebooku, nikdy nedotýkám. Chápu, že musí mít svůj kout,kde se může přede mnou schovat. A samozřejmě naopak.“

A kdy jste se schovávali naposledy?

„Není to tak dávno. Absolvovali jsme třeba 14 dní po Slovensku, 2800 kilometrů, přijel jsem domů, náš pejsek se počural radostí a Pavlínka mě vesele ve tři ráno vítala! Byla ráda, ale já jsem potřeboval být v tichu. Vzal jsem si doutníček, noviny a zamknul jsem se na záchodě. A četl jsem si… Dokud nešla spát.“

Co se vám na Pavlínce nejvíc líbí?

„Je velmi hezká, to samozřejmě, ale je i skvělá partnerka, v domácnosti nepřekonatelná, to mohu porovnávat, měl jsem v minulosti jiné ženy. Není to cuchta ani akademička, prostě je skvělá.“

A snaží se vám doma velet, jak to občas bývá?

„Snaží, jasně! Nedávno jsem se bavil s kamarádem a ten mi řekl, že se jeho žena snaží být doma vůdčí silou už 40 let a neochabuje to. Takže mě čeká ještě nějakých 30 let, to mi bude skoro 100.“

Pojďme ještě k Pavlíně, prý pracuje, má to zapotřebí?

„Existenčně ne, ale baví ji to, dělá v jednom obchodu nedaleko našeho bydliště.“

Uživíte ji?

„Samozřejmě, koncertuji minimálně desetkrát do měsíce, vydělám dost, abychom se měli dobře.“

Bývaly ale doby, kdy jste byl na mizině.

„Ano, to bylo v době, kdy mě postihla mrtvice, rozváděl jsem se a několik lidí z mého okolí mě podrazilo. Naštěstí je to pryč.“

V minulosti byl Honza jednu dobu na mizině a bydlel v zahradním domku
Autor: Archiv Blesku

Po mrtvici jste marodil téměř dva roky, bylo vám hodně zle?

„Bylo, člověk cítí úzkost a šílený strach o život… A pořád se vám točí hlava, 24 hodin denně, třeba měsíc, ve dne v noci je vám zle…“

Zhubl jste, asi jste si vzal konečně k srdci rady lékařů, ale co ta cigareta?

„To je jediná neřest, kterou mám. Nejím tučné ani sladké, snažím se hodně chodit, ale ne za ženskými (směje se). Dám na lékaře, ale abych byl v klidu a bez stresu, jak radí, to nedokážu. To pochopí každý, kdo intenzivně pracuje.“

Za ženskými nechodíte... jste přítelkyni věrný?

„Absolutně, už 12 let mám Pavlínku. A nevěrný jsem nebýval ani předtím, vždy jsem vztah ukončil, než jsem šel do jiného.“

Vy jste ale svatoušek. Věříte v Boha?

„Nemám problém s vírou v Boha, ani s tím v Boha nevěřit, což je mnohem těžší. Člověk se totiž pak nemá ke komu obracet.“

Každopádně jednoho zázraku jste už s bratrem Františkem v roce 1996 docílili, když váš strahovský koncert navštívilo přes 70 tisíc fanoušků. Mohlo by se to opakovat?

„Strahov nebyl o tom, že hrají bratři Nedvědi a kolik přijde lidí, ale o tom, že jsme byli nespokojení s tím, co se kolem nás děje. A ty písničky nám dávaly cestu, jak z toho. Proto tam zpívalo tolik lidí a říkalo: Takhle chceme a možná jednou budeme žít…“

 

535490:gallery:true:true

A jak žijeme?

„Přesně, jsme okrádáni, v politice nejsou žádné osobnosti, kterých by si lidé mohli vážit. Lidi začali mít ty nejobyčejnější starosti. Na druhou stranu se podívejte na narvaná parkoviště u nákupních center. To je podle psychologů taková náhrada za to, co bychom chtěli, a nemáme to.“

Proč tohle ve svých písničkách nekritizujete?

„Hlavní je slušnost a úcta k člověku, ženě, lásce a v politice k mravnosti. Když mi nějaký ředitel nadnárodní společnosti zdražuje elektřinu, co já s tím? Když je za tím ale ženská, je to dobrá písnička. Protože ženskou změníte, nebo vy se změníte, nebo něco uděláte. Ale udělejte něco s člověkem, kterého ovládá jen touha po penězích.“

Tak to zkuste v politice, blíží se přímá volba prezidenta.

„To je docela dobrý nápad, do toho bych šel! A brácha by mohl být kancléř… A pan Schwarzenberg by nám mohl půjčovat ty jeho paláce, tam bych pořádal obrovský trampský večery!“

Tak pane Nedvěde, s deskou je jistě spojený váš soukromý život, nemám pravdu?

„Ano, protože já jsem se celej život snažil psát jen o tom, co jsem žil. A ten život, který jsem žil, byl velmi intenzivní, včetně bratra, rodiny i Pavlínky.“

Neměl byste o Pavlínce nějakou peprnou historku?

„To víte, že ano, o Vánocích jsme si loni s Pavlínkou připadali strašně sami, tak jsme se rozhodli, že si uděláme nějakej výlet. Neřekli jsme si ale kam a sešli jsme se 100 km od sebe! Já přistál v Ústí nad Labem a Pavlínka v Praze někde na Spořilově.“

Líbil se jí takový výlet? (Směje se sám sobě)

„Vznikl z toho obrovský konflikt, který jsme ráno silou prvních polibků srovnávali. A od druhýho dne jsem se zavřel do studia a Pavlínka si přidala asi 200 směn v práci. Od třetího ledna jsem tak až do konce května napsal 80 písniček, z nichž 16 je nyní na novém CD, ve kterých jsem nepřímo vyslovil lásku k bráchovi a k Pavlínce. A k tomu, jak teď žijeme.“

Pane Nedvěde, co jste si vlastně s bráchou udělali, že s vámi víc než deset let nechtěl hrát?

„Onemocněl jsem a on chtěl hrát dál. A jednoho dne ho to už opravdu naštvalo, tak mi řekl: Hele, brácho, buď se mnou budeš hrát, nebo budu hrát sám na sebe. Řekl jsem, že se na to necítím. A tím to skončilo, žádné hádky. Prostě šel, vydal desku a prodal jí sto tisíc.“

Když jste překonal nemoc, vydal jste desku také vy…

„Ano, udělal jsem desku a prodal taky sto tisíc. A pak jsem ho přemlouval, ať to zase zkusíme spolu, ale on to deset let odmítal. Že ne, že jsme si každý vytvořil svou image, že to nelze nastavovat.“

Kdy a jak se to zlomilo?

„Jednou jsem byl se známými v country baru ve Vysočanech, to bylo v roce 2007, a shodou okolností tam ten večer byl i brácha. A šéf kapely, která tam hrála, najednou povídá: Bráchové, co kdybyste si s námi zazpívali!? A on na to: Jestli chce brácha, tak já rád! A od té doby spolu zase hrajeme, už pět let!“ (směje se)

Vydali jste novou desku, mají vaše písničky ze Souhvězdí hitové ambice?

„Já jsem zvyklý, že se naše desky začínají hrát tak čtyři roky po jejich vzniku, takže dost času.“

Fotogalerie
5 fotografií