"Objeli jsme jich několik a stále jsme nebyli spokojeni,“ vzpomíná Barbora. Jednoho dne při vycházce jim však do oka padl pozemek v lokalitě, kam Barbora jezdila jako dítě. Chatičky na něm byly již v poměrně zchátralém stavu a majitel o pozemek nestál.

Klid na konci vesnice, krásný výhled a velmi dobrá dojezdová vzdálenost od Prahy byly bonusem k velké rozloze pozemku a vyrovnávaly tím jeho drobný nedostatek – sklon do svahu.

„To nám ale nevadilo, protože díky velikosti pozemku bylo zřejmé, že se na jeho části dá vytvořit rovina,“ vzpomíná mladá žena. Záměrem mladých manželů bylo zbudovat jednoduchý, ale vkusný dům, o jehož vzhledu měli poměrně jasnou představu. „Prohlíželi jsme časopisy a vybírali,  co se nám líbí.“ Oslovili proto ateliér, jehož dům je na fotografiích zaujal.

 „S architektem jsme pro manžele tehdy vytvořili návrh domu se šikmou střechou, která korespondovala s terénem pozemku. Moc se jim líbil, ale čekali jsme další rok, než se ozvali znovu,“ směje se architekt Miroslav Polák, který podobu domu nakonec dovedl do zdárného finále.

„Nad finálním řešením stavby jsme totiž ještě rozmýšleli, a protože jsme chtěli stavět vlastními silami, domlouvali jsme se raději i s projektantem, abychom věděli, co bude v našich možnostech,“ vysvětluje Roman.

Díky častým konzultacím se však s architektem Polákem záhy spřátelili a došlo i na návštěvu v jeho vlastním domě, kde přišel impulz k poslední změně v projektu – přesunutí stavby do standardu nízkoenergetického. „Romanovi se líbilo, že můj dům dobře funguje se systémem rekuperace a že se tím dá časem relativně dost ušetřit na vytápění,“ vysvětluje Miroslav Polák.
Autor: Tomáš Dittrich

Nakonec však cítil, že plány domu upravené podle projektanta nejsou „to pravé ořechové“ a obrátil se znovu na architekta Poláka. „Chtěl jsem mít jistotu, že bude dům po všech stránkách v pořádku.“ Architekt Polák tedy defi nitivně udal vnější vzhled a lehce upravil i vnitřní dispozice, aby vše materiálově, funkčně i vzhledově ladilo.

Změnil dispozici schodiště, aby zabíralo méně místa ve společenské části a zrušil zbytečně velkorysou galerii. Doladil také usazení pruhu horních světlíkových oken, střídání dřevěných obkladů a skleněných ploch a kamenný, případně cihlový obklad lícové stěny a předsazení střechy, která měla stínit jižní prosklenou část.

„Vyřídili jsme si stavební povolení a začali s terénními úpravami a odléváním základové desky,“ vzpomíná Roman. Po úpravách v projektu – především změně síly zdiva a skladby podlahy, přišel čas na výstavbu. „Hrubou stavbu domu jsme zvládli kromě občasné pomoci dalších členů rodiny víceméně ve dvou – s Barbořiným tatínkem, který je velice šikovný a precizní,“ líčí Roman.

Lakovaná dubová průmyslová mozaika na podlaze interiér zútulní.
Autor: Tomáš Dittrich

Stavební firmu si najali na lícový obklad štítové stěny, protože nechtěli nic pokazit neodborným položením: „Přece jen už samotná investice do obkladových cihel byla dost vysoká – a to jsme původně uvažovali ještě o obkladu kamenném, který ale byl nad naše finanční možnosti,“ vzpomíná Roman.

Další firma, kterou se manželé rozhodli zaplatit, měla realizovat střechu z falcovaného plechu. „A i přestože jsme na ni dostali dobré reference, byl to krok špatným směrem,“ líčí Barbora. Majitel firmy totiž zmizel s poměrně vysokou vyplacenou zálohou a práce na střeše neprovedl žádné. Střechu se podařilo realizovat až po zimní půlroční pauze s novou, již spolehlivou firmou.

Na radu architekta Poláka se majitelé rozhodli investovat do dřevohliníkových oken. Problém nebyl ani s pokládkou podlah, které si manželé Kusých zvolili z oblíbené průmyslové mozaiky a do koupelen vybrali jednoduchou velkoformátovou dlažbu v decentních barvách.

Fotogalerie
11 fotografií

„Nábytek jsme chtěli jednoduchý a ve střízlivých barvách, aby ladil s pojetím domu. Většinu věcí jsme proto vybrali v IKEA, kde jsme pořídili i kuchyni,“ vysvětluje Barbora. Roman vybíral velice pečlivě také osvětlení. „Dal jsem si záležet i na osvětlení zahrady, kam jsem sám navrhl a nechal vyrobit speciální lampy.“ Ty dům krásně zvýrazňují, i když se zešeří, takže se jeho souměrnými liniemi mohou kochat kolemjdoucí při romantických podvečerních vycházkách.

FAKTA O DOMĚ:

Arch. návrh: Ing. arch Václav Mudra, Ing. arch Miroslav Polák, Ing. arch Karolína Křesťanová
Plocha pozemku: 3050 m2
Zastavěná plocha: 106 m2
Užitná plocha: 158 m2

Konstrukční systém: dům je postaven z klasických pálených cihel s kontaktním zateplovacím systémem. Pro přerušení tepelného mostu od základů je první vrstva cihel z pórobetonových tvárnic. Nosný strop tvoří předpjaté železobetonové panely

Střešní krytina: Titanzinkový plech falcovaný na stojatou drážku, použitý na S a V fasádě částečně i jako obklad Fasáda: je kombinací kontaktního zateplovacího systému s ušlechtilou omítkou s cihelnou obezdívkou zdůrazňující západní štít domu. Plechová krytina střechy je ze severní a východní strany použita i jako obklad podkroví. Fasáda je oživena překližkovým obkladem v pásu oken a v podbití přesazených střech

Okna: dřevohliníková okna s izolačním trojsklem Vnitřní dveře: dřevěné Podlahy: lakovaná dubová průmyslová mozaika, v zázemí keramické dlažby

Vytápění: Teplovzdušné cirkulační vytápění s rekuperací tepla, teplovzdušná krbová vložka