21°C
Po 1. světové válce v Praze vznikaly nové úřady a zaměstnání, která lákala nové zaměstnance. To pochopitelně ponoukalo řadu lidí z venkova, aby se do Prahy přestěhovali. Jenomže buď nebylo kam, nebo bylo nájemné nad rámec jejich finančních možností.
Z toho důvodu se zakládaly i tzv. nouzové, respektive chudinské kolonie, kde nalezli bydliště lidé, kteří neměli peníze na placení vysokých nájmů v novostavbách. A právě jednou z těchto kolonií je i Slatina, která se rozprostírá mezi Zahradním Městem, Vršovicemi a Bohdalcem.
Domky měly vydržet jen pár let
„Nejdříve se v těchto místech začali usazovat zahradníci, podle vyprávění pamětníků již od roku 1919,“ píše Petr Ryska v knize Praha neznámá. „První nouzové domky se na Slatinách (…) objevily v roce 1924 a v době velké hospodářské krize zaplavily celou oblast mezi Edenem a Záběhlicemi, kdy jich jen na Slatinách bylo možno napočítat přes čtyři stovky.“
„Domky byly původně zamýšleny jako provizorní, pouze na několik let,“ uvádí Ryska. „Situace se ale neměnila, a tak obyvatelé kolonie své domky začali vylepšovat a zvětšovat.“ Dodnes lze Slatiny považovat za největší z pražských nouzových kolonií. Bydliště v ní nenalézali nejen chudí lidé, ale také zločinci nebo prostitutky. Právě jim věnoval František Langer svou divadelní hru Periférie, která pojednává o lidech z pražského podsvětí, zároveň je její děj situován právě do kolonie Slatiny.
S nástupem komunismu se chudinské čtvrti rušily
„Po roce 1948 se nový režim rozhodl nouzové kolonie zlikvidovat jako nechutné dědictví po »buržoazní« republice,“ píše dále autor projektu Praha neznámá. Jako první na řadu měla přijít právě kolonie na Slatinách. Režim ji chtěl zbourat a lidi odtamtud přestěhovat na nová sídliště.
„Často však docházelo k tomu, že obyvatelé (…) dostali přidělený byt, ale (…) odstěhovali se jen mladí, staří rodiče zůstali v kolonii.“ Díky tomu vlastně zůstala kolonie zachována, byť s mnoha zbořenými domky, které nahradily plechové garáže, zahrádky nebo plechové haly. Po roce 1989 některé z opuštěných objektů začali využívat lidé bez přístřeší.
Dnes objekt chátrá
A právě kvůli bezdomovcům, kteří o příbytky nijak nepečují, dospěla chudinská čtvrť do žalostného stavu, v jakém je nyní. „Oblast je častým svědkem policejních akcí z blízké stanice v Sedmidomcích,“ píše Ryska. „Původní zbylé domky kolonistů se střídají s haldami odpadků, vyhořelými plochami, zarostlými kouty, zahrádkářskými chatičkami a chatrčemi z prken pokrytých místo dehtové lepenky moderním modrým igelitem.“
Bez elektřiny, bez vody, ale s hospodami a školou
Chudinské čtvrti vznikaly často z nouzových důvodů bez elektřiny i bez vodovodů. Až v roce 1934 zavedla Praha v ulicích kolonie hydranty a v téže době nabízela i odkup elektrických přípojek. Přesto si čtvrť žila čilým životem.
Bylo v ní zřízeno pět obchodů, ranní kantýna nebo dokonce hned čtyři hospody. Krom toho čtvrť disponovala i řeznictvím, telefonním automatem, kaplí a dokonce jeden čas údajně i biografem. A zapomenout nelze ani na školu, ve které se odehrával děj slavného filmu otce a syna Svěráků.
Nad budoucností kolonie se vznáší otazník
Ačkoliv stavení vznikala provizorně a dočasně, stojí na svých místech již pomalu 100 let. Nemusí tomu tak být vždy. Praha 10 si nechala vypracovat studii zabývající se územím bývalé kolonie, která do příštích desetiletí počítá s výraznou přeměnou místa v moderní vilovou čtvrť, která by zároveň tolerovala i tamní přírodu. Zda se projekt uskuteční, je však stále nejisté.
Počátkem dubna měly údajně jít k zemi první budovy, které vlastní soukromá firma BesTen. Mezi nimi i budova Svěrákovy obecné školy. Mluvčí Prahy 10 Vít Novák však tuto možnost dementoval s tím, že ji patrně šíří projekt Praha neznámá.
Její autor Petr Ryska pro Blesk.cz uvedl, že došlo pravděpodobně k smolné dezinterpretaci. „Člověk, který se vydával za správce dané oblasti, mi už dříve sdělil, že se některé budovy kolonie budou zkraje dubna bourat,“ uvedl. „Bohužel se ukázalo, že měl jaksi mylné informace, na což mne upozornila i radnice Prahy 10. Muselo tedy nejspíše dojít k nějaké nešťastné dezinterpretaci.“
