14°C
„S režisérem Robertem Sedláčkem jsme se shodli, že nebudeme z herců dělat dvojníky. Je to o charakteru postavy,“ říká Martin Valeš. Podle něj jsou dvě možnosti, jak si poradit s tím, pokud někdo s malým nosem hraje někoho s nosem velkým. Buď mu každý den lepit velký umělý »frňák«, což zabere dost času, navíc maska může omezovat v hereckém projevu. Nebo ho nechat hrát bez nosu, on sice třeba nebude tolik podobný postavě, kterou představuje, ale zase se bude cítit lépe, volněji.
Podle Valeše byl Vladimír Javorský dokonalá volba pro roli Vlasty Buriana. Typově je hodně podobný, dokázal zachytit gesta krále komiků a vše skvěle zahrál. Proměnou, kterou však museli projít téměř všichni, byl účes. Za první republiky byli herci vzory módy, muži nosili delší vlasy česané dozadu a zastřižené tak, aby se na temeni v žádném případě nedotýkaly límce košile. S tím byli obeznámeni všichni, kteří v Bohémě hráli, a museli se tomu přizpůsobit.
„Každý herec má většinou roztočeno dalších pět věcí a nemůže najednou výrazně měnit vzhled. Proto první, co vyžadujeme, když dostaneme scénáře, je obsazení,“ říká Valeš. „Pokud vím, kdo co bude hrát, tak herci zavolám a domluvím se s ním, co bychom od něj potřebovali. Například Michalovi Dlouhému jsem volal už koncem srpna 2015, přitom jsme začínali točit až v lednu dalšího roku. Chtěl jsem po něm, aby se nestříhal, a on nám vyšel vstříc,“ popisuje přípravy maskér.
S dalšími čtyřmi kolegy si rozdělili hlavní představitele. Je dobré, když jednoho člověka líčí stále jeden maskér, protože pak ví o masce detaily, které jsou nepředatelné. On líčil Jaroslava Plesla jako Miloše Havla, Michala Dlouhého do role Zdeňka Štěpánka, Davida Novotného coby Jaroslava Marvana, Jiřina Kozlová měla na starost Judit Bárdos a Martin Větrovec Vlastu Buriana.
Celý maskérský tým si musel najít mnoho informací, spoustu fotek z té doby, což je dobré, když se třeba někdo nechce stříhat, ukážou mu společnost té doby a řeknou: „Tak mi tady ukažte jednoho člověka, který není ostříhaný.“
Když si pak herec k Valešovi sedne do maskérského křesla, musí už být největší část práce z příprav hotová, aby líčení probíhalo hladce. V seriálu byly dva druhy líčení. Jeden, když herce upravovali, aby vypadali jako legendy stříbrného plátna v civilu a další druh líčení, kdy se jejich postavy líčí pro svou divadelní nebo filmovou roli.
Valeš říká, že největším problémem pro maskéry je dnes čím dál lepší kvalita obrazu v televizi. Komentuje to slovy: „Dneska mají televize tak dokonalé rozlišení, že je tam vidět jakákoliv věc nalepená na obličeji a může to zkazit celkový dojem z filmu. Proto dnes režiséři často líčení vůbec nechtějí a snažíme se o co největší přirozenost, tedy vlastní vousy, či vlasy. Pokud ale film líčení žádá, musí se to zkrátka udělat co nejlépe, což vyžaduje čas a peníze. Nikdy by nemělo být poznat, že to je maska.“
Oldřich Nový / Saša Rašilov
Na hlavě měl několik vrstev gelu Délka maskování: Tři čtvrtě hodiny. Rašilov má mnoho vlasů, které mu česali dozadu a fixovali gelem. To muselo vydržet celý den. „Nový měl velmi málo vlasů a nosil tupé,“ překvapuje Valeš.
Vlasta Burian / Vladimír Javorský
Knírek dělaný na míru Délka maskování: Půl hodiny. Do krále komiků v civilu se Javorský nemusel téměř líčit, ale když byl maskovaný do filmové role Buriana, byl potřeba knírek na míru.
Zdeněk Štěpánek / Michal Dlouhý
Nechal si udělat trvalou Délka maskování: Půl hodiny. Maskér mu volal, aby se nestříhal, a řekl, že by mu chtěl dát trvalou, protože Zdeněk Štěpánek měl vlnité vlasy. Dlouhý chtěl, aby figura byla co nejvěrnější, tak souhlasil. Všude si to zařídil, aby tohle mohl podstoupit a těsně před natáčením šli ke kadeřníkovi, který mu trvalou udělal.
Jaroslav Marvan / David Novotný
Užití starých postupů Délka maskování: 1 hodina. David Novotný se pro Jaroslava Marvana v civilu maskovat téměř nemusel. Náročnější to bylo, když ho líčili pro nějakou roli. Tam byly použity postupy, které se aplikovaly ve třicátých letech.
Maskér Martin Valeš
Začínal stříháním vaty Když Martinu Valešovi bylo čtrnáct let, viděl v televizi seriál Synové a dcery Jakuba Skláře, kde tamější postavy během několika dílů zestárly o mnoho let, a jeho zajímalo, kdo tohle dělá. Když zjistil, že to je práce filmového maskéra, chtěl se jím stát také. „Tehdy se otevíral ročník uměleckých řemesel. Česká televize hledala maskéry, a když zvládli udělat talentové zkoušky, zaplatila jim školu,“ vzpomíná Valeš.
Přijali ho, on vystudoval a od osmnácti let začal pracovat v České televizi jako maskér-vlásenkář. Zpočátku stříhal buničitou vatu na odlíčení herců, zametal maskérnu nebo líčil komparz. „Než se člověk dostane na líčení hlavních herců, chvíli to trvá. Mně se to poštěstilo asi až po dvou letech,“ říká Valeš.
Prvním velikánem, kterého líčil, byl Vlastimil Brodský pro film Kafka to taky neměl lehký. Potom dělal Hříchy pro pátera Knoxe, Zdivočelou zemi, České století nebo Anděla Páně 2.
