Vše je prosluněné, rozkvetlé, voňavé. Jak si užíváte jara?

Jaro mám moc ráda, ovšem raději za oknem. Trpím totiž alergií na jarní pyly. Jaro je ale předzvěstí léta, a na to se moc těším. S létem totiž potíže spojené s alergií pominou.

Příčinou alergické reakce je podle lékařů oslabená imunita. Řešíte to nějak?

Snažím se žít zdravě. Nekouřím, nepiji tvrdý alkohol a omezuji i tučná jídla. Nejvíc si pochutnávám na středomořské kuchyni, rybách, zelenině. Proto mám nejraději léto, kdy je třeba spousta čerstvého ovoce. Zajít si do lesa a trhat maliny a borůvky rovnou do pusy je naprostý luxus.

A co sladké? Obzvlášť bílý cukr prý alergikům neprospívá…

Můj tatínek byl cukrář, takže s oblibou říkám, že jsem měla sladké dětství. Cukru jsem tedy za svůj život spořádala víc než dost. Bílý cukr samozřejmě omezuji, hlavně kvůli zdraví a rozhodně nekamarádím ani s dalšími bílými jedy, jako jsou tuky a mouka.

Pyly už raději necháme létat vzduchem a vrhneme se na role. Už pár let hrajete v Ordinaci v růžové zahradě dětskou lékařku Bělu Valšíkovou. Bavilo by vás být doktorkou i v opravdovém životě?

Já mám k lékařskému povolání veliký respekt. V roli doktorky Valšíkové jsem se už mockrát ocitla v situaci, kde šlo o život pacienta. Tam jsem pocítila, jak velkou zodpovědnost má lékař. Záleží kolikrát na minutách a přesném určení diagnózy. I vzhledem k tomu si budu na doktorku raději jenom hrát.

Běla je rázná a hyperaktivní. Jste jí hodně podobná?

Máme spolu hodně společného. Myslím, že jsem se od ní i mnohé naučila. Přesto zůstávám sama sebou, mám ráda svůj klid, ve svých rozhodnutích nejsem tak pohotová, i když mám ráda změnu a nové věci.

Ztvárnila jste hezkou řádku rolí, která vám nejvíc přirostla k srdci?

To je těžká volba. Určitě ráda vzpomínám na svoje první filmy, jako byly Mladý muž a bílá velryba, Causa králík, Lásky mezi kapkami deště, Lev s bílou hřívou. Ze seriálů určitě Sanitka nebo Hříchy pro pátera Knoxe. Právě barová zpěvačka Eva Adamová z tohoto seriálu je jedna z mých nejoblíbenějších.

Máte raději seriály nebo film? 

Jako divák mám raději určitě film a jako herečku mě zajímá téma a pak především role, kterou hraji.

Chtěla jste být vždy herečkou?

Byl to můj dětský sen. Tehdy jsem samozřejmě netušila, co všechno tahle profese obnáší. Ale exhibicionismus, který je pro tohle povolání nezbytný, jsem naštěstí měla. A to, že ho můj táta vypozoroval a přihlásil mě do dramatického kroužku v Praze, asi rozhodlo o tom, že nezůstalo jen u snu.

Vyhovuje vám, že máte s životním partnerem stejnou profesi?

A víte, že ano? Já jsem sice nikdy o hercích jako o potenciálních nápadnících nepřemýšlela. Vždycky mi přišli takoví sebestřední. Málo jsem jich zažila v soukromí, většinou mám přátele z jiných profesí. A to, že Petr je také herec, může být ve spoustě věcí vlastně výhoda. Zrovna nedávno jsme měli společnou premiéru v Divadle Ungelt. Jedná se o psychologický thriller V lese černém, hlubokém, kde hrajeme dva sourozence, kteří se potkají za výjimečných okolností. Takže výhodou bylo už jen to, že jsme se doma mohli učit texty společně.

Kde všude hrajete a na co byste své fandy pozvala?

V Divadle na Vinohradech, kde jsem byla dvacet let v divadelním angažmá, dohrávám představení „Ideální manžel“. A kromě představení v Divadle Ungelt, o kterém jsem už mluvila, tam mám na repertoáru rozkošnou komedii „Na útěku“ s Janou Štěpánkovou a pak tragikomedii „Vzpomínky zůstanou“, kde hraji opět s mým manželem. Ale blíží se léto a já bych vaše čtenáře ráda pozvala na Letní scénu Ungeltu na hradčanském Novém světě. Komedii „Sklenice vody“ tam hrajeme pod širým nebem a diváci si každým rokem pochvalují skvělou atmosféru.

Vypadá to na slušný frmol. Stíháte vůbec koníčky a dobíjet energii?

Mám tu výhodu, že mým koníčkem se mi stala moje práce. Tu stíhám a beze zbytku si ji užívám.  Jinak přiznávám, že času na sebe moc nemám. Relaxuji spánkem, chodím na procházky a plavu. Párkrát za rok navštívím mé oblíbené Lázně Teplice nad Bečvou, kde nabírám tolik potřebnou energii pro svoje povolání. A v létě se těším na kolo a cestování. Nejraději mám cesty za poznáním. Procestovala jsem už kus světa s heslem „všude dobře, tak co doma“, a objevila jsem místa na zeměkouli, která bych určitě někdy ráda navštívila znovu. Rio de Janeiro, Nový Zéland, Jihoafrickou republiku, Keňu, Filipíny, Japonsko, Čínu.

Napsala jste už svou první biografii, v níž jste poodhalila zákulisí herecké profese i střípky z vašeho soukromí. Dočkají se vaši příznivci pokračování?

Moje vzpomínky, nechci říkat bilanční, sepsal publicista Jakub Hladký. Přemluvil mě tehdy, já jsem o ničem podobném ani nepřemýšlela. Jestli se někdy odvážím k další podobné zpovědi, to si netroufám říct.

Než se rozloučíme, nedá mi se nezeptat: Jak to děláte, že nemáte nikde ani vrásku? 

Je to určitě o péči. A moje pleť si myslím zaslouží, abych se o ni dostatečně starala. Celodenní natáčení, pak večerní představení pod nánosem make-upu a pudru… Nejdůležitější je pro mne dokonalé odlíčení a poté kvalitní krém. Momentálně nedám dopustit na přípravky s hadím jedem. Velmi důležitá je ale i psychická pohoda a životní harmonie.