Tělesné tresty: Recept na nevycválanou mládež?

Situace ve školách se vyhrocuje. Žáci slovně i fyzicky napadají učitele nebo se jim posmívají na internetu. V hodinách místo učení vyrušují, hrají si na počítačích nebo spí. Měli by mít učitelé právo dát sprostému žákovi "výchovný" pohlavek? Chybí učitelům nástroj, který by jim umožnil okamžitě zamezit vulgárnímu chování a násilí ve školách?

Co si myslí čtenáři?

Čtenáři Blesk.cz vyjádřili v diskuzi názor, že by se ve školách měly fyzické tresty znovu obnovit. Učitelé by si měli umět zjednat respekt třeba i silou. "Ve většině případů nepomáhá domluva, zákazy a nařizování, takže co pak zbývá? Nechceš poslouchat? Musíš cítit," říká čtenář s přezdívkou Sibuna. S tímto názorem se ztotožnili i další čtenáři v diskuzi pod článkem Zpověď učitele: Napadli kolegyni, poničili mi auto. Někteří jdou ještě dál. "Kde je ta doba, kdy jsme mohli dát děcku výprask. Škoda každé rány, která padne vedle. Na ty dnešní spratky neplatí nic," dodává čtenářka s přezdívkou Panikekulova.

Učitel, který vystupuje v naší diskuzi pod přezdívkou Nanometr, napsal svůj názor bez příkras. "Kdyby do škol místo uječených učitelek nastoupili trochu ostřejší chlapi s fyzičkou a měli povoleno tu sílu používat, rázem by naši žáci začali mít zájem úplně o všechno," říká. Jsou snad fyzické tresty a tvrdý přístup opravdu řešením dnešní alarmující situace ve školách?

Bič na učitele

V Česku jsou fyzické tresty zakázané. Pokud dnes učiteli lidově řečeno "ujede ruka", posuzuje se vždy konkrétní situace, ale v naprosté většině případů je to považováno za profesionální selhání. Dnešní mládež naopak dobře ví, že je učitel takto trestat nesmí a neváhají si na něj stěžovat u rodičů nebo vedení školy. Učitelé si stěžují, že na výrostky nesmí ani zvýšit hlas, aby do školy nepřiběhl naštvaný rodič.

Podle psychologa Jana Cimického by bylo zavedení fyzických trestů proti celoevropské tendenci chránit děti před jakýmkoli násilím. Tyto snahy ale nepovažuje za úplně šťastné. "Nepřiměřené násilí není dobré, ale nejsem si jistý, jestli je v pořádku taková přehnaná snaha chránit i velmi agresivní chování adolescenta od trestu, kterému by rozuměl," říká Cimický. Drobné fyzické tresty podle něj děti výrazně neohrožují. "Pravda je, že my jsme občas ve škole něco slízli a do naší výchovy to negativně nezasáhlo a nikoho nenapadlo, že by si snad stěžoval," dodává Cimický.

Fackovací zákon

Bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková se před časem snažila o prosazení takzvaného "fackovacího" zákona, který by zakazoval jakékoli fyzické tresty i rodičům. Proti tomu se ohradili například soudci, kteří se obávali toho, že by každý rodičovský pohlavek končil před soudem.

Stehlíková argumentovala tím, že až čtvrtina tělesných trestů odpovídá týrání. Proti podobnému zákazu bití dětí se například ve Francii staví podle výzkumu institutu TNS Sofres až 82 % lidí. 45 % Francouzů dokonce považuje výprask za nezbytný.

Vojenská kázeň

Dobové obrazy znázorňují učitele s neodmyslitelnou rákoskou. Tento nástroj se stal symbolem moci a autority učitele, která bývala nezpochybnitelná. Množství hlavně vesnických učitelů v 19. století pocházelo z vojenského prostředí a tělesné tresty pro ně byly přirozené.

Učitelé ale v historii nebili žáky většinou jen tak. Nejpřísněji se trestala krádež nebo lhaní a trest prováděl často obecní dráb. Mezi tělesné tresty používáné ve školách nepatřilo jen bití rákoskou, ale také stání v koutě, stupňované stáním s předpaženýma rukama a další.

První v Evropě

Tělesné tresty byly v tehdejším Rakousko-Uhersku na školách zrušeny už v roce 1870. Bylo to mnohem dříve než ve většině dnes vyspělých demokratických zemí. Od té doby nebyly českých školách nikdy obnoveny. Většina učitelů se zákazem souhlasila. Mezi částí z nich ale vyvolal vlnu nevole. Celé okresní učitelské jednoty požadovaly obnovení tělesných trestů.

Také mnohým rodičům zákaz tělesných trestů vadil. Panoval totiž názor, že učitel, který žáky nebije vůbec, je špatný učitel. Zákaz ale neznamenal, že by se učitelé žáků od té doby nedotkli. Pouze jim za fyzické tresty hrozil podle školního řádu také postih. Záleželo pak na individuálním přístupu rodičů a ředitele školy.

Masaryk, Komenský i Bible

Proti tělesným trestům ze zásady nebyl ani T.G.Masaryk. Když v polovině 90. let 19. století přednášel učitelům, zdůrazňoval, že základním pravidlem je žáka vychovávat a ne trestat. Masaryk tvrdil, že trestat by se mělo co nejméně, ale "když trest, tedy tělesný a ovšem takový, aby se pořádně cítil - žádné hraní!“ Ve své době nebyl proti tělesným trestům ani Jan Amos Komenský. Podle něj neměly být ukládány za studijní výsledky, ale za "nemravnost, závist, pýchu a nadutost".

O tělesných trestech mluví také Bible. "Kdo šetří svou hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas," píše se v ní například. Určuje ale míru, která by se při trestání neměla překročit. "Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!" dodává Kniha knih.