18°C
Evropská unie se chce zbavit závislosti na ruských fosilních palivech. Jenže většina alternativ taky není zrovna skvělá. Kvůli potřebě plynu a ropy se evropští představitelé obracejí na další autoritářské režimy, které rozhodně neodpovídají unijním hodnotám. Bojechtivost, porušování lidských práv, těžké znečišťování přírody… Říkejme tomu evropská energetická reálpolitika, píše server Politico.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová chválila zkorumpovaného prezidenta Ázerbájdžánu. Francouzský prezident Emmanuel Macron koncem července hostil korunního prince a faktického vládce Saúdské Arábie, Muhammada bin Salmána. Ten má pod palcem ohromné zásoby ropy, ale také agenty, jací například nemilosrdně zlikvidovali a rozřezali novináře a disidenta Džamála Chášukdžího. I šéfové vlád Německa a Itálie měli napilno s dvořením se vládcům severoafrických zemí.
Všem tu jde o ucpání ohromné díry. Loni představoval ruský zemní plyn 40 procent spotřeby v zemích EU, ruská ropa pak čtvrtinu jejich dovozu. Evropská komise k tomu přišla s plánem REPowerEU, jak dosáhnout úspor, vyrábět čistou energii a diverzifikovat dodávky. České předsednictví v Radě EU považuje energie za jednu z priorit, včetně urychlené realizace tohoto plánu.
S většinou alternativ k plynu a ropě, jejichž zisky pomáhají financovat invazi na Ukrajinu, se také pojí etické poskvrny. Dodavatelé jako Saúdská Arábie, Katar, Alžírsko či Írán figurují dost nízko v žebříčku podle Indexu lidské svobody, který sestavuje americký libertariánský think tank Cato Institute. Hodnotí 165 států, tři desítky dalších tak chybí – zpravidla nejsou data, často zrovna z nejhorších diktatur jako Kuba a Severní Korea. Na čele je Švýcarsko, Dánsko a Nový Zéland, Česko se s Belgií dělí o 23. místo. Slovensko je 39.
