Dobrovolník Tomáš pomohl nespočtu uprchlíků: Co ho dostává? A jak se vypořádává s kritiky?
Dobrovolník Tomáš pomáhá ukrajinským uprchlíkům už od začátku války. „Invaze mě hodně sebrala, bral jsem to jako obrovskou křivdu proti Ukrajině. Soucítil jsem zejména s matkami a dětmi, které ze dne na den přišly o své domovy a musely utíkat,“ svěřil se Blesk Zprávám. Pomohl už asi 20 uprchlíkům, z nichž jedna dívka utíkala 25 kilometrů metrem. Jak se vyrovnává s kritiky a co nemohl přejít? A co další dobrovolníci?
Tomáš Mlčák věděl, že musí uprchlíkům v rámci svých možností pomoci. Nejdřív něco nakoupil a přes sociální sítě sehnal i podporu od druhých. Pak celé své auto naplnil humanitárními potřebami a jel na hranice Vyšné Nemecké, kde věci předal.
Některé osudy ho dostaly
Následně ho také oslovila známá, jež věděla o ukrajinské mamince, která na hranicích potřebovala vyzvednout dvě děti. „Odvezl jsem ji tam a pak i s dětmi přivezl zpátky. Tak začala moje mise,“ vzpomínal. Teď už na hranice nejezdí, protože v tomto případě se podle něj více osvědčila organizovaná pomoc. Jak sám řekl, koordinovaný kamion odveze větší množství věcí než jednotlivec.
Raději se proto podílí na zřízení ubytování uprchlík, či asistuje s registrací, telefonem, bankou, úřadem práce. Pomohl už přibližně dvaceti Ukrajinkám a jejich dětem. Ženy jsou ubytované a pracují.
„Všechny příběhy byly dojemné a smutné. Nejvíc mě vzalo vyprávění dvou dívek okolo 20 let. Jedna z nich, Marina, přijela z Ukrajiny sama, její maminka tam musela zůstat, aby se starala o pětaosmdesátiletou babičku. Bratr a otec odešli do války,“ dodal. Když mu o tom vyprávěla, zhroutila se. Nyní už má bydlení i práci.
25 kilometrů pěšky metrem za svobodou
Pak přijela také její kamarádka, jejíž část rodiny opět zůstala na Ukrajině. Tato dívka pochází z Charkova a šla 25 kilometrů tunely tamního metra, aby se dostala z pekla. „Strašný příběh, co tyto dívky musely podstoupit, aby utekly před nesmyslnou válkou,“ povzdechl si Tomáš.
Dobrovolník ale vidí, že psychický stav uprchlic se už zlepšuje, našly nový smysl života. „Nepochybně je jim lépe, než když jsem je krátce po útěku vezl. Pracují na smlouvu mezi Polkami a Češkami, myslím si, že mají dobré podmínky.“
Pět nebo šest kamarádů má Tomáš také v Rusku. „Nesouhlasí s válkou a špatně snáší sankce i obrovskou cenzuru, která tam je. Nemůžou však nic dělat, čekají, až to přejde, a snaží se s tím sžít. Nezbývá jim než čekat, odjet nemohou i proto, že jsou stejně jako já tělesně postižení a bylo by to složité,“ vysvětlil.
Kde bere Tomáš sílu dobrovolničit? Podporu nachází stejně jako ostatní v rámci dobrovolnické skupiny, ve které si i dohazují práci a různě si pomáhají. „Má to obrovský smysl, zpětnou vazbu. Máme za sebou velký kus práce, spoustu zachráněných životů, mnoho lidí jsme uvedli zpátky do běžného života.“
Klesající solidarity si v Česku všímá, a to i ve svém okolí. S pochopením se u určitých lidí nesetkal už tehdy, když nakoupil Ukrajincům věci a vezl je na hranice. Sice se podle něj najdou uprchlíci, kteří jsou vybíraví a dávají tím vítr do plachet kritikům, jsou to nicméně spíš vzácnější případy.
Na stranu negativních komentářů se teď podle něj staví i někteří lidé, kteří byli dosud na vážkách. „Není to ale opodstatněné,“ nechápe je Tomáš, který se setkává s vděčnými uprchlíky.
Tomáš: Uprchlíci mají výčitky. Dezinformátory musel odebrat z přátel
Příkladem je Ukrajinka z Oděsy, která chtěla zůstat v anonymitě. Přijela s dcerou, a když se jí na hraničním přechodu dobrovolníci zeptali, kam chce zamířit, bylo jí to jedno, nevybírala si. Nakonec přijela do Česka. K dispozici má bydlení, finance, jídlo i oblečení. Stále se ale bojí raketových útoků v domovském městě. Na Ukrajinu se chce přesto vrátit, je to její domov.
Tomáš se snaží přecházet lidi, kteří pomoc Ukrajincům kritizují, přestože dřív se snažil i o diskusi. „Debaty negativních lidí jsou víceméně na bázi facebooku nebo dalších sociálních sítí,“ uvedl. „Někdo tam na něco odpoví a na to se pak navalí spousta negativistů,“ řekl.
Některé známé si musel dokonce odebrat z přátel, protože sdíleli příspěvky o nacismu na Ukrajině a o tom, že si tam za válku mohou sami. „To už jsem nebyl schopen přejít,“ sdělil.
Vážení čtenáři,
děkujeme za pozornost. Čerstvé zprávy přineseme opět v pondělí ráno, dobrou noc.
Rumunské ministerstvo zahraničí si dnes předvolalo ruského velvyslance, informovala agentura AFP. V sobotu do rumunského vzdušného prostoru pronikl ruský dron typu Geran, kvůli kterému vzlétly dva rumunské letouny F-16 a také dva spojenecké letouny Eurofighter Typhoon německého letectva.
„Takové opakované incidenty přispívají k eskalaci a zesilování hrozeb pro regionální bezpečnost,“ sdělilo rumunské ministerstvo zahraničí ruskému velvyslanci Vladimiru Lipajevovi. Ruskou stranu také vyzvalo k přijetí opatření, aby se zabránilo opakování takového porušení suverenity Rumunska.
Rumunské ministerstvo obrany uvedlo, že nezodpovědné kroky Ruské federace představují další problém pro bezpečnost regionu a stabilitu v oblasti Černého moře. Obdobné incidenty podle něj poukazují na to, že Rusko nerespektuje mezinárodní právo.
Ruské útoky na Ukrajině zabily za poslední den sedm civilistů a dalších 34 zranily, uvedly regionální úřady. Ruský útok dronem v Záporožské oblasti zabil 72letého muže a zranil 67letou ženu, uvedl guvernér Ivan Fedorov.
Podle guvernéra Oleha Syniehubova byl při ruském útoku na obec Borova v Charkovské oblasti zabit 57letý muž. Dva další muži ve věku 71 a 74 let byli zraněni, dodal. V Kostiantynivce v Doněcké oblasti byli podle guvernéra Vadima Filaškina zabiti čtyři lidé a dalších 10 bylo zraněno. V Chersonské oblasti ruské síly zaútočily na 32 osad. Podle guvernéra Oleksandra Prokudina byla jedna osoba zabita a dalších osm bylo zraněno.
„Uprchlíci si kolikrát kladou za vinu, že ve své zemi někoho nechali, mají výčitky. Těm pak musím vysvětlit, že udělali to nejlepší rozhodnutí, matky třeba potřebovaly zachránit své děti. Bezdětné dívky si zase zachránily vlastní životy. Říkám jim, že si nesmí dělat výčitky,“ zakončil. Pomáhat bude do té doby, dokud to bude potřeba.
Dobrovolnictví přináší dobrý pocit i terapii
S příběhy dobrovolníků se setkáváme i v zahraničí. Scott Sloyer dobrovolničil v USA při začátku covidu, nyní pomáhá v Polsku uprchlíkům. Před příjezdem do uprchlického tábora navštívil Osvětim, nyní připravuje a rozdává jídlo v rámci World Central Kitchen. Je šťastný, protože díky své práci má čas i peníze pro to, aby pomáhal. „Jen se snažím jít do toho s nastavením, že cokoliv chtějí, abych udělal, to udělám,“ popsal.
Co říkají dobrovolníci z polského největšího centra Help Ucraine? Je mezi nimi například Olena Pinčuková. Když vypukla válka, trávila dovolenou na Madeiře, ze které se vrátila, aby mohla pomáhat. „Věděla jsem, že musím udělat všechno, co můžu, a ještě trochu víc,“ vysvětlila. Čas na zprávy nemá a popravdě jí to pomáhá.
Na stejném místě pomáhá také Tatiana. Její starší syn odešel bránit Ukrajinu a ona se musela spolu s mladším synem evakuovat, aby ho ochránila. Dobrovolnictví jí pomohlo se s tím vyrovnat. Navíc nemá čas detailně sledovat válečné hrůzy.
Fotografce Iryně Krypakové se dokonce dobrovolničením splnil sen. Vždy chtěla fotit lidi, cestovat a víc mluvit anglicky. V dobrovolnickém centru potkává lidi z různého společenského spektra. A přestože hned za hranicemi se odehrává válka, Iryna si troufá tvrdit, že v centru našla štěstí.
Také Medyka přitahuje dobrovolníky z celého světa, pracuje tam například Christie Nelsonová. Pečlivě sleduje uprchlice s malými dětmi, které nemají často žádný kočárek nebo mají rozbitý, a dodává jim nový. Žena původem z Kalifornie se zaměřuje hlavně na to, aby ženy měly dobré podmínky pro kojení a přebalování dětí, ale i možnost dopřát si vlastní hygienu. Christie tak distribuuje plenky i vložky či tampony.
Dobrovolnice Jennifer De Tapiová tu pracovala „jen“ chvilku, ale vzpomínky na uprchlický tábor v ní přetrvávaly a ona se nakonec vrátila. Pohodlí amerického domova vyměnila za 12-hodinové směny, pracovala i během svých narozenin. Lidskost je podle ní nejdůležitější vlastností.
Uprchlíci se jí svěřili, že s nimi Rusové zacházeli jako se zvířaty. Jennifer tak cítí, že jim musí poskytnout bezpečí. Dobrovolnická komunita se ale podle ní mění, uprchlíků je méně a někdy je na místě dokonce víc horlivých dobrovolníků.
