Olga ubytovala maminku z Doněcku: „Otec malé Tamilky (8) bojuje v ruské armádě“
Příběhy tří dobrovolníků, kteří se rozhodli pomoci ukrajinským uprchlíkům. Petr na hranicích vyzvedával 80letý pár a dvě maminky z Oděsy. Po cestě byly nervózní, bály se a sledovaly navigaci. Jarek vymyslel stránku, díky které je možné spárovat dobrovolníky s Ukrajinci, kteří potřebují pomoc. A Olga ubytovala maminku z Doněcku s dcerou, jejíž otec pravděpodobně bojuje v ruské armádě. „Lidé na Ukrajině bojují i za naše hodnoty, a proto to nejmenší, co můžeme udělat my, je přijmout domů lidi, kteří přišli o všechno,“ řekla.
Petr Sovák už od začátku války věděl, že se chce do pomoci Ukrajincům zapojit. „Nejdřív jsme nakoupili kufr věcí pro děti a pak jsme dvakrát jeli vyzvednout lidi na hranice. Poprvé jsme vyzvedli dvě ženy z Oděsy s 11letým klukem z Vyšného Německého. Chlapec dostal hračky, moc jsme si ale nepovídali, bylo vidět, že paní měly obavy. Často se dívaly na navigaci, jestli jedeme správně,“ řekl Blesk Zprávám o cestě z hranic.
Dopravili ženy na místo a ty se jim druhý den hned ozvaly, od té doby jsou v kontaktu. „V Oděse jedna z těch žen pracovala v restauraci Prague, česky ale neuměla. Tady si našla práci hned,“ dodal Petr.
Podruhé vyzvedával dva 80leté seniory na přechodu v Přemyšli. „Paní na tom nebyla moc dobře, museli jsme jí po cestě hodně pomáhat. Z Čech pokračovali dál do Španělska,“ svěřil se. Pro uprchlíky by chtěl jet znovu, je to ale finančně náročné. Kromě toho také nabídl Ukrajincům ubytování.
„Je to hrozné, když se člověk dívá na zprávy nebo přijede na hranice a vidí tam děti ležet na matracích. Kdyby se něco stalo, byl bych také rád, kdyby někdo pomohl mojí rodině. Všechna čest koordinátorům a dobrovolníkům, někteří pracují už týdny v kuse,“ řekl Petr.
Jak propojit uprchlíky s řidiči, kteří by je odvezli z hranic?
Uprchlíkům pomáhá také Jarek Klimek. Sám chtěl vyjet na hranice už na začátku války, v prvních dnech se ale ještě vracely poloprázdné vlaky.
„Nejdřív tam byl přetlak dobrovolníků, po pár dnech ale příliv uprchlíků zesílil a situace se otočila,“ řekl Blesk Zprávám. „Sám jsem vezl dvě maminky s dcerami, které přijely z Kyjeva a říkaly, že jsou už týden na cestě. Na hranici stály 14 hodin,“ dodal.
Protože byla situace na hranicích v prvních týdnech neutěšená, chtěl tam Jarek vyrazit znovu. Uvědomil si ale, že je velká nabídka lidí, kteří by chtěli jet také, ale nevěděli, jak se s uprchlíky propojit a jestli na hranice nepojedou zbytečně. „Tak jsem vytvořil platformu Refudesk, propojující uprchlíky s dobrovolníky, kteří je odvezou do Čech,“ vysvětlil.
„Problém byl v tom, že situace na hranicích se měnila z hodiny na hodinu,“ pokračoval Jarek. Z některých přechodů mu podávali koordinátoři zprávy o tom, jestli se uprchlíci vejdou do hromadné dopravy, nebo mají vyjet i řidiči aut.
„Pak jsou ale místa, odkud žádné informace nemáme. Proto jsem spustil platformu Refudesk.cz, kde se dobrovolníci zaregistrují a v průběhu cesty si aktualizují status, jestli jsou na cestě nebo na místě. Když vidíme, že dorazili na přechod, kde třeba nemáme žádného koordinátora, ověří situaci sám dobrovolník a řekne nám, jestli tam mají vyrazit i další auta,“ doplnil Jarek. Naprostá většina aut se podle něj z hranic vrátila obsazená.
Dobrovolník podle něj může narazit na různé uprchlíky, někteří strávili noc v Přemyšli a jsou odpočatí, tím pádem i komunikativnější. Vézt ale můžou i Ukrajince, kteří strávili hodiny v mrazu na hranici poté, co vystoupili z přeplněného vlaku z Kyjeva. Ve druhém případě uprchlíci cestu většinou prospí.
Jak ale sám dodal, v těchto dnech už je situace lepší. „Autobusy a vlaky už jsou lépe organizované,“ řekl.
Olga: Ukrajinci bojují i za naši demokracii, ubytovat uprchlíky je to nejmenší
Cestou z války a přejezdem z hranic to ale nekončí. Uprchlíci si konečně trochu vydechnou poté, co najdou ubytování. S tím pomohla i Olga Garajová, u které už dva týdny bydlí maminka Anna z Doněcké oblasti a její dcera Tamila (8).
„Jsem ze Slovenska a od momentu, kdy vypukla válka, jsem cítila absolutní hrůzu z toho, co se našim sousedům děje,“ řekla Blesk Zprávám.
Jako kdyby se to dělo mně, asi se umím až moc umím vžít do toho, jaké to je se najednou octnout ve válce, všeho nechat, bát se o holý život, sbalit jednu tašku, do druhé ruky vzít dítě, vše známé nechat za sebou a utíkat do cizí země. Proto jsem neváhala ani na vteřinu a věděla jsem, že u nás v synově (3) pokoji musíme ubytovat mámu s dítětem,“ pokračovala Olga.
„Ode dne, kdy přijely, tak jsem se jako zázrakem trochu zklidnila, už tu válku až tak bytostně neprožívám a lépe se mi daří směřovat energii do konkrétní pomoci místo zjišťování zpráv na internetu,“ uvedla.
„Kromě toho tuto válku vnímám také jako naši válku, lidé na Ukrajině bojují i za naše hodnoty, naši demokracii, a proto to nejmenší, co můžeme udělat my, je přijmout domů lidi, kteří ze dne na den přišli o všechno, a pomoct jim toto hrozné období alespoň o kousek lépe přežít,“ sdělila Olga.
Malá Tamila (8) se narodila v roce 2014, kdy v Doněcku začínala válka. „Takže krátce poté, co se malá Tamilka narodila, tak Anna z doněcké oblasti před válkou odešla do menšího městečka u Kyjeva. Teď vlastně utíkají před válkou už podruhé. Co ale víme, je, že Anna je samoživitelka a otec Tamily zůstal na Doněcku a teď asi pravděpodobně bojuje v ruské armádě, nejsou moc v kontaktu,“ vysvětlila Olga.
„Když začnu klesat na duchu, vzpomenu si, jak jsou na tom lidé v Mariupolu“
Anna Olze řekla, že před rokem 2014 žili Rusové i Ukrajinci v Doněcku pokojně vedle sebe. Problémy začaly až před 8 lety.
Anna se podle Olgy postupně zorientovává, dokupuje věci, na které mají s Tamilou chuť, a občas něco uvaří. „Už se nám povedlo i prostřídat se v hlídání dětí, když jsem si já nebo ona potřebovala něco zařídit,“ řekla slovenská maminka.
„Je jasné, že je to změna a částečná ztráta soukromí, je to zásah do každodennosti, na kterou jsme byli zvyklí. Ale když mám občas tendence začít klesat na duchu, tak si stačí vzpomenout, jak hrozně na tom jsou lidé například v Mariupolu, a chuť pomáhat je zpátky,“ řekla Olga.
„Co bylo nejtěžší pro Annu s Tamilou těžko říct, asi ta samotná cesta, než dorazily k nám. Ta nejistota z toho, co bude, co zůstane z jejich města, zda se bude kam vrátit,“ zakončila Olga. Má pocit, že když pomáhají Anně a Tamile, bolest z hrůzy je lépe snesitelná.
Policie v polské Gdyni zadržela muže, který opakovaně na sociálních sítích šířil protiukrajinská a protiizraelská videa. Informovala o tom policie v Pomořanském vojvodství. Čtyřiačtyřicetiletý streamer je kromě jiného podezřelý z porušení zákona zakazujícího podporu a propagaci ruské vojenské agrese proti Ukrajině.
Policie muže, kterého polská média označují jako Pawla N. vystupujícího pod přezdívkou Nazar, zadržela v pátek při silniční kontrole. Podezření hlídky vzbudilo jeho chování a testy ukázaly, že užil několik omamných látek. Policie ho obvinila z šíření obsahu podněcujícího národnostně a nábožensky motivovanou nenávist nebo z propagace symbolů podporujících ruskou invazi na Ukrajině.
Ruští vojáci se usilovně snaží dobýt Pokrovsk na východě Ukrajiny. Pronikli již prakticky do všech čtvrtí, nelze ale ještě mluvit o tom, že by město ovládli, citovala dnes agentura Unian jednoho z ukrajinských obránců tohoto strategického místa, vojáka 68. samostatné brigády, kterého označuje jen volacím znakem Hus. Město se podle něj přeměnilo v „šedou zónu“, tedy zemi nikoho. Ruské ministerstvo obrany uvádí, že ruští vojáci pokračují v ničení obklíčených ukrajinských sil u místního nádraží a odrážejí ukrajinské protiútoky.
Ukrajinský generální štáb ráno uvedl jen, že ukrajinští vojáci u Pokrovska odrazili 68 nepřátelských útoků, což je výrazně vyšší počet než na jakémkoliv jiném úseku více než tisíc kilometrů dlouhé frontové linie. Za uplynulých 24 hodin ukrajinské velení zaznamenalo celkem 162 bojových střetů. Americký Institut pro studium války (ISW) usoudil, že ruské jednotky zřejmě upustily od útoků u Kosťantynivky, aby se soustředily na dokončení dobytí Pokrovska a Myrnohradu. Ruská útočná taktika u Pokrovska vede podle ISW k velkým ztrátám.
