Kuchaři z Pardubic vařili pro válečné uprchlíky na hranicích: Jsme od rány, ale stejně jsme brečeli!
MedyChef jsou kuchaři, kteří společně v Pardubicích provozují takzvaný food truck, tedy v podstatě pojízdné bistro. Když začala ruská invaze na Ukrajinu neváhali a rozhodli se zapojit do pomoci. Na hranicích několik dní vařili jídlo pro uprchlíky i dobrovolníky. Pak doplnili zásoby a vyrazili do asistenčního centra na brněnském výstavišti. Pro potřebné už uvařili obrovské množství jídla, pochválili však obrovskou solidaritu, která na hranicích panuje. Dodali ale, že přestože jsou chlapi od rány, neubránili se na místě slzám.
„Zavolali jsme si s kolegou a otázka byla jednoduchá ‚jedem?‘ a odpověď byla ‚jedem!‘,“ řekl hned na úvod Blesku jeden z kuchařů Leoš Dupal. Společně s ním celou akci řešil především jeho kolega Pavel Meduna. Aby vůbec mohli několik dní na hranicích vařit, potřebovali zásobovací dodávku, food truck i obytné auto, aby měli kde přespat. Na jejich iniciativu však ihned reagovali jejich přátelé, kteří jim pomohli. Mnoho věcí jim připravila i chrudimská střední odborná škola a učiliště.
Na slovensko-ukrajinskou hranici ve Vyšném Nemeckém vyrazili ve třech. Svou cestu koordinovali se slovenským krizovým štábem, aby byli skutečně tam, kde jsou potřeba.
„Vařili jsme od rána do noci, fakticky jsme jeli osmnáctihodinové směny. Měli jsme sekané, guláše, polívky, trhané vepřové, dělali jsme snídaně,“ přiblížil Leoš Dupal. Jak doplnil, jejich food truck byl hned na ráně a byli pro všechny dobře viditelní a dostupní. „Jak my říkáme, bylo to nejlepší festivalové místo, na kterém nechceme být,“ prozradil kuchař s tím, že nedělali rozdíly a jídlo vydávali jak uprchlíkům, tak dobrovolníkům a jiným pracovníkům na místě. Na hranicích trojice strávila asi pět dní.
Solidarita i slzy
„Měli jsme nějaké termoboxy a pomohla nám i lokální teplota. Bylo tam mínus osm, mínus deset stupňů,“ popsal Leoš. Dodal, že když jim něco docházelo, tak byl každý ochoten pomoci, například když dobrovolníka poprosil o chleby na snídaně, druhý den měl dvacet bochníků. „Tam jsme zažili, jak lidi dokáží být fajn a super a skvěle fungovat. Ta solidarita tam byla obrovská.“
Po návratu z hranici MedyChef vyrazili ještě do asistenčního centra na brněnském výstavišti, protože zjistili, že na místě není žádné teplé jídlo a lidé tam často fungují pouze na bagetách. Chtějí vařit tak dlouho, dokud jim budou vycházet finance. Vše totiž hradí sami, případně za pomoci přátel a rodiny. Provoz je samozřejmě nákladný, zatím je to vyšlo hrubým odhadem na čtvrt milionu. Na hranice se však plánují se svým food truckem ještě vrátit. Cítí, že tam jsou potřeba přeci jenom o něco více než v asistenčním centru.
„Příběhy a situace, které nás na hranicích zasáhly ani nespočítám. Všichni tři jsme takoví od rány a nenecháme si nic líbit, ale stejně jsme každý několikrát za den brečeli, protože tam byly neskutečné věci,“ uzavřel kuchař své vyprávění s tím, že příběhy byly neskutečně silné, ale o to víc oceňují lidi, kteří na místě pomáhali.