21°C
Dala Merkelová Putinovi příliš velkou moc? Německo trápí dědictví po kancléřce
Plynovod Nord Stream 2 se sice nespustil, přesto sehrál roli v mezinárodních vztazích. Válka na Ukrajině teď vyvolává kritiku rozhodnutí exkancléřky Angely Merkelové ohledně Ruska a zemního plynu, napsal týdeník Observer.
Ruský vpád na Ukrajinu vedl nového spolkového kancléře Olafa Scholze k ráznému obratu. Jak informoval začátkem března Guardian (sesterský deník Observeru), překvapil vlastní stranu SPD i koaliční partnery, když po týdnech opatrnosti skoncoval s historickým zákazem ohledně vývozu zbraní a povolil podpořit Ukrajinu.
Zároveň ohlásil ohromné zvýšení nákladů na obranu Německa a zavázal se vyvést zemi z energetické závislosti na Rusku. Nyní se pozornost obrací na Scholzovy předchůdce, kteří Německo do této slepé ulice zavedli.
Gerhard Schröder, lobbista Kremlu
Předcházející sociální demokrat v čele spolkové vlády, Gerhard Schröder (1998-2005), si v posledních týdnech v úřadě potřásl pravicí s Vladimirem Putinem, když ratifikovali projekt prvního plynovodu Nord Stream po dně Baltského moře. Zanedlouho se stal předsedou představenstva Nord Streamu.
Dnes berlínští politici soudí, že to mohl být právě následný nárůst závislosti země na ruských energetických surovinách, co upevnilo Putinovo přesvědčení: Že je Německo příliš připoutané, než aby mohlo podporovat případné hospodářské sankce na Rusko. V roce 2017 dostal exkancléř další post, předsedy rady ředitelů v ruském těžebním obru Rosněfť, začátkem letošního února ho chtěl do dozorčí rady i ještě větší gigant Gazprom.
„Válka a s tím spojené utrpení ukrajinského lidu musí co nejdříve skončit. Je to odpovědnost ruské vlády,“ reagoval Schröder na invazi hned 24. února, zároveň zrazoval od dalších sankcí a zpřetrhání zbývajících vazeb na Rusko. Svých funkcí v ruských firmách se nevzdal, na rozdíl od jiných politických matadorů v Evropě. Nepomohlo ani naléhání stranického kolegy Scholze.
Motivace Schrödera je alespoň jasná - dobře placená místa. Méně zřejmé je, proč podobné pozice zastávala celou dobu své vlády (2005-2021) jeho nástupkyně Merkelová. Byla jen příliš pasivní, nebo i jí šlo o nějaké výhody?
Když v prosinci opouštěla spolkové kancléřství, politické nekrology vyzdvihovaly její jednání s Putinem. Podporovala západní hospodářské sankce uvalené za okupaci Krymu roku 2014, rozhodla zachránit otráveného disidenta Alexeje Navalného, jehož promptně po záhadném útoku na východě Ruska převezli do berlínské nemocnice. To jistě nebyly známky naivity vůči Kremlu.
Zároveň však kancléřka nedávala velkou váhu zahraničněpolitickým a bezpečnostním expertům, kteří ji varovali před Ruskem a že ho nemá považovat za spolehlivého obchodního partnera. „Střízlivé zhodnocení omylů německé vlády ohledně Ruska za posledních 16 let už tu dávno mělo být,“ prohlásil Merkelové stranický kolega z CDU a dřívější důstojník Bundeswehru Roderich Kiesewetter.
Ruská invaze do Gruzie
První velké lámání chleba se odehrálo roku 2008 – také šlo o rozšiřování Severoatlantické aliance jako nyní. „K velkému překvapení NATO zablokovaly Francie a Německo Akční plán členství pro Gruzii, varovaly, že by to Rusko mohlo vykládat jako existenční hrozbu. Za čtyři měsíce Rusko stejně do Gruzie vpadlo,“ řekl Observeru Kiesewetter. „V letech 2014-15, když chtěly USA vyzbrojit Ukrajinu po ruské anexi Krymu, Merkelová a francouzský prezident Hollande oponovali takové strategii, místo toho propagovali diplomatické úsilí. Ale ve stínu těch zdánlivých diplomatických úspěchů Rusko dál budovalo svou vojenskou hrozbu.“
Rozhodně není řeč jen o Merkelové, i mnozí další nechtěli Rusko vnímat jako hrozbu. V Německu se vžily pojmy jako Russlandversteher a Putin-Versteher – „ten, kdo rozumí Rusku/Putinovi“; Bild se politikům vstřícným Rusku posmíval označením Putin Streichler – že Putina hladí, jak připomněl Guardian.
Našli se u radikálnějších, protisystémových a populistických stran jako Die Linke a AfD, ale i mezi velkými figurami politického mainstreamu v SPD i v CDU/CSU. Třeba exministr zahraničí, nyní prezident Frank-Walter Steinmeier nebo bývalý bavorský premiér a šéf CSU Edmund Stoiber. „Mysleli, že mohou Vladimira Putina ochočit empatií a přátelskou vstřícností,“ napsal Frankfurter Allgemeine Zeitung.
„Jsem na nás tak naštvaná za naše historické setkání,“ sype si popel na hlavu Annegret Kramp-Karrenbauerová, bývalá ministryně obrany. „Po Gruzii, Krymu a Donbase jsme nepřipravili nic, co by Putina skutečně odradilo,“ tweetovala v první den války. „Zapomněli jsme na lekce Schmidta a Kohla, že sice přednost má jednání, ale musíme být vojensky dost silní, aby pro druhou stranu nejednání nepřicházelo v úvahu,“ připomněla dva silné kancléře 70. až 90. let.
Ale co když to ze strany Merkelové nebyla jen naivní dobrá vůle? Podpora prvního Nord Streamu se možná dá vysvětlit, že nová kancléřka ještě nebyla silná v kramflících, vládla v koalici se sociálními demokraty, kteří nadále zastávali Schröderovy postoje a středoleví premiéři severních spolkových zemí byli Rusku otevřeně nakloněni.
A zvláště v kancléřčině Meklenbursku–Předním Pomořansku. „V její domovské zemi a v jejím volebním okrsku byl Nord Stream vždy extrémně populárním podnikem,“ konstatuje Claudia Müllerová, politička Zelených z téže země. „Pokud jde o Rusko, Meklenbursko–Přední Pomořansko v podstatě provádělo vlastní stínovou diplomacii.“ A tak i po svém znovuzvolení roku 2009 Merkelová projekt podporovala, včetně rozšíření. Roky zdůrazňovala, že jde čistě o byznys, ne o politickou záležitost. Až v pozdějších letech připustila, že „politické faktory“ nelze ignorovat.
„Hospodářský pragmatismus ve vztazích s Ruskem nebyl jen projevem romantismu sociálních demokratů,“ řekla Observeru Jana Puglierinová, expertka na zahraniční a bezpečnostní politiku Německa a Evropy v think tanku ECFR. „I Merkelová věřila, že skrze obchod můžete Rusko připoutat do multilaterálního systému a do řádu založeného na pravidlech. I po roce 2014, kdy už zvonily alarmy, tuto problematiku odsouvala, nedělala z ní politický problém.“
Je tu ale ještě jeden moment z Merkelové spolkové země. Roku 2009 tam krachovaly doky Wadan Yards, hrozila ztráta 2700 pracovních míst. Tři měsíce před volbami to pro Merkelovou znamenalo velké riziko. Šest týdnů před otevřením uren už mluvčí Merkelové oznamovali průlom: „Záchrana Wadan Yards je na dohled.“
V Soči s tehdejším prezidentem Dmitrijem Medveděvem Merkelová dojednala, že doky odkoupí Vitalij Jusufov, tehdy devětadvacetiletý šéf moskevské kanceláře Nord Streamu (a syn někdejšího ministra energetiky). „Na záchranu Wadan Yards byl výrazný politický tlak, jsou pochyby, zda by bez něj k dohodě došlo tak rychle,“ konstatoval Klaus-Peter Schmidt-Deguelle, jenž tehdy zasedal ve správní radě.
Plyn a ruská mafie
Dosavadní majitel doků byl také Rus, Andrej Burlakov – a už tehdy byla podezření, že je bílým koněm ruské mafie, která si přes něj pere špinavé peníze. Vyšetřování toho skončilo roku 2012 pro nedostatek spolupráce z Ruska – a pro smrt Burlakova. V září 2011 ho zastřelil zabiják v moskevské restauraci.
Na schůzce v Soči také Merkelová s Medveděvem probírali možný vstup ruského kapitálu do chřadnoucí automobilky Opel a do výrobce mikročipů Infineon. K tomu pak nedošlo. Za dva roky se naopak začaly realizovat plány na Nord Stream 2.
Co Merkelová předala 8. prosince kancléřství Scholzovi, ze scény se stáhla. Pár měsíců se prý nebude s nikým scházet, informoval tehdy Guardian. V Berlíně má kancelář, moc se však neví, co tam dělá. Spolustraníkům při svém odcházení sdělila, že bude ochotná odpovídat na otázky, ale veřejně radit nebude.
Odpovědět nechtěla ani na nynější dotazy Observeru - kancelář pouze odkázala na Merkelové prohlášení z 24. února, prvního dne Putinovy invaze: „Pro toto do očí bijící porušení mezinárodního práva neexistuje žádné ospravedlnění, co nejostřeji ho odsuzuji. Tato ruská útočná válka znamená zásadní obrat v evropské historii po druhé světové válce.“
Video Ruští oligarchové: Kdo je Putinovi nejblíže?
Video se připravuje ...
Témata:
Související
