18°C
Poslední hřebíček do rakve: Uprchlíky ničí zima. Děti jsou nemocné, chybí léky
Lidé prchající ze Sýrie, Afghánistánu nebo Iráku narazili na dalšího nepřítele. A to na začátek evropské zimy. Podle organizace Lékaři bez hranic zůstávají uprchlíci zablokovaní v tranzitních táborech bez dostatečné pomoci. Mezi běženci je hodně případů dýchacích obtíží. A to hlavně u dětí, které musí spát venku. Navíc podle Lékařů bez hranic chronicky nemocní lidé už při cestě ze Srbska do Chorvatska nemají své léky.
„Na registračních místech se prodlužují fronty, tisíce migrantů a uprchlíků čelí životním podmínkám ohrožujícím jejich zdraví a v extrémních případech i život. Nemají přístup k jídlu, vodě, hygienickým zařízením,“ uvádějí Lékaři bez hranic.
Jejich kolegové na místě popisují, že velmi aktivní jsou v pomoci spontánně se organizující dobrovolníci z České republiky, kteří jsou na tranzitních místech a poskytují uprchlíkům teplé oblečení, přikrývky nebo trvanlivé potraviny.
Zima je skutečný problém
Jota Echevarría se nedávno vrátil z Maďarska, Srbska a Chorvatska, kde v posledních týdnech týmy Lékařů bez hranic poskytují zdravotní péči tisícům především syrských uprchlíků. „Pracujeme v táboře Opatovac, bývalé vojenské základně poblíž hranice, z kterého úřady vytvořily tranzitní tábor, kde uprchlíci obvykle stráví maximálně den,“ vysvětluje Echevarría.
I on přiznává, že největší vrásky jim přidělává přicházející zima. „Počasí se velmi rychle změnilo a v noci je už moc velká zima na to, abyste spali venku. V tuto chvíli se to nejvíce dotýká dospělých uprchlíků, děti jsou před zimou chráněné ze všeho nejvíc,“ informuje Echevarría.
Předtím, než začne zima v plné síle, by mohla Evropou projít ještě jedna silná vlna uprchlíků. Lékaři se tak bojí, že budou stoupat případy dýchacích problémů a podchlazení. Ošetřují hlavně děti s dýchacími problémy. „Mezi dětmi, které tvoří zhruba 10 % všech putujících a zhruba čtvrtinu našich pacientů, ošetřujeme mnoho problémů dýchací soustavy a bronchitidu (kvůli tomu, že spí venku v chladném počasí), rýmu a případy průjmů,“ upřesňuje Echevarría.
Chronicky nemocným chybí léky
Mezi uprchlíky je také mnoho těhotných žen. U mužů, kterých je nejvíc, ošetřují nejčastěji poranění způsobená dlouhou chůzí, opuchlé či pohmožděné nohy a chodidla. Lidé s chronickými nemocemi, jako je například cukrovka nebo vysoký tlak, navíc už ani nemají své léky.
„Někdy přijedou ve velmi křehkém stavu. Ale především jsou dehydrovaní, vyčerpaní z cesty, velmi, velmi unavení a zoufale potřebují psychosociální podporu,“ uvádí Echevarría. Lékaři jim na klinice můžou poskytnout pouze základní ošetření.
Tisíce lidí s tisíci příběhy
Uprchlíci ale hlavně potřebují podle organizace někoho, komu by řekli svůj příběh a kdo by je pochopil. Během své cesty překročí tolik hranic, že si už nakonec neuvědomují, kde jsou a ani to, co je vlastně za den. „Jediná věc, kterou mají na mysli, je: Dostat se tam, dostat se tam, dostat se tam, za jeden nebo dva dny,“ popisuje Echevarría. Vybavuje si jeden příběh za všechny. Tehdy za ním přišla rodina z Afghánistánu s malým chlapcem, který trpěl zápalem plic. Měl být na tři dny hospitalizovaný v nemocnici.
„Otec chtěl, aby s ním syn zůstal, protože byl přesvědčen, že za tři dny by už byli v Německu, kde by je mohli ošetřit. O jejich případu se dozvěděla německá média a jedna klinika v Mnichově zařídila, aby ho mohli přijmout hned, jak přijede do města,“ vzpomíná Echevarría. „Ošetřili jsme 2 577 lidí ve třech státech – Srbsku, Chorvatsku a Maďarsku. To znamená 2 577 jedinečných příběhů lidí, kteří utíkají před strachem, před válkou, protože nemůžou déle snášet podmínky, ve kterých se ocitli,“ dodal.
