S dvouletým synem jsem utíkala z ukrajinské fronty! Je pořád vyděšený

Ukrajinská armáda utrpěla v Debalceve výprask. Musela se dát na ústup před proruskými separatisty. Ve sklepích města, které v posledních dnech sužovaly zvlášť tvrdé boje, se však stále schovávají lidé. Ti, co neutekli. 

Aljona, která pochází z Debalceve, se však dočkala evakuace. Nyní je v péči Lékařů bez hranic a dostává psychologickou podporu. Bojí se hlavně o svého dvouletého syna, se kterým utekla z místa, kde se v ulicích válely mrtvoly zabitých vojáků.

„Zasáhlo to všechny, ať už fyzicky, nebo psychicky. Lidé měli všechno, co potřebovali. Ale můj syn teď nemá domov,“ říká o útěku mladá ukrajinská maminka. „Posledních 10 dní v Debalceve jsme strávili ve sklepě bez elektřiny a bez topení. Některé úkryty pocházejí z 2. světové války, jsou vlhké a zanedbané. Venku byla zima, okolo 8 °C, a ve sklepě nás bylo mezi 20 a 25. Lidé si přinesli jídlo, ale bez elektřiny se nedalo vařit. Pak jsme připojili malou troubu na plynovou bombu,“ vzpomíná Aljona na drsné podmínky, ve kterých prožila poslední týdny v ostřelovaném Debalceve.

Všechny sklepy ve městě byly přeplněné, řekla dál poté, co jí Lékaři bez hranic poskytli azyl v dříve rekreačním zařízení v lese u Světlogorsku. Spolu s ní je zde dalších 350 uprchlíků.

Přelet dronem nad válečnou zónou: Krátery po střelách a mrtvé Debalceve!

Chlapeček si hraje se zbraněmi

Krvavé střety ukrajinské armády a proruských separatistů vystřídalo ostřelování, které v oblasti Debalceve pokračuje i přes vyhlášené příměří. To, co domluvili prezidenti Putin s Porošenkem při 16hodinovém vyjednávání v běloruském Minsku, zkrátka neplatí. Co na tom, že na jednání dohlíželi i představitelé Západu - Francouz Hollande a Němka Merkelová...

Debalceve padlo a 24letá Aljona si při evakuaci zažila drsné chvilky. „Evakuovali nás dobrovolníci. Autobus pro nás měl přijet v 8 hodin ráno, ale nakonec jsme čekali až do 15 hodin, protože kvůli bombardování musel zůstat na zastávce. Cítili jsme hrůzu, jak jsme tak celý den stáli venku, poblíž budovy, která už byla několikrát ostřelovaná. Jediná střela by nás na tom místě pohřbila,“ vzpomíná Ukrajinka a dodává: „V 7 hodin ráno sem dopadl granát a jedna žena přišla o nohu. Zemřela dřív, než za 5 hodin přijela sanitka...“

Debalceve s manželem a synem opustili již v červenci a odjeli do Konstantinivky. Jenže manžel se musel vrátit. Tehdy mu hrozilo, že přijde o práci. Jenže lidé se nakonec přesunuli z práce do sklepů. „Teď už víme, že tehdejší situace byla nesrovnatelná s tím, co se děje ve městě nyní,“ dodává Aljona. Přežívají jen díky penězům, které si vzali při odchodu z města. Někteří její příbuzní však v Debalceve zůstali. „Čas od času se jim podaří dobít si telefon, ale opravdu jen zřídka. Je těžké trpělivě čekat, až od nich dostaneme nějakou zprávu. Pořád tak musíme myslet na to, co se stalo, hrozně nás to vyčerpává,“ přiznává.

Co ji však vyčerpává nejvíce, je starost o syna. Obává se, zda neutrpěl příliš velké trauma. „Psycholog Lékařů bez hranic mluvil s mým synem a říká, že je v pořádku. Jedna paní, která pracuje pro sanatorium, si pravidelně chodí s dětmi hrát, snaží se je zabavit. Dobrovolníci nosí hračky, ale podívejte, s čím si děti hrají… (Aljona se dívá na svého syna, který si hraje s plastovými zbraněmi - pozn. red.). Všimla jsem si, že se můj syn ode mě nechce vůbec vzdálit. Je pořád vyděšený. Doufám, že na něm tyhle události nezanechají stopy, ale to nám ukáže teprve čas,“ dodala.

Kde však stopy konflikt stoprocentně zanechá, to je celá východní Ukrajina. Spekuluje se, zda pádem Debalceve nezačal její konečný rozpad.