Žena, která při cestě do Evropy přišla o manžela. Dítě, které nabídlo svůj život místo života své matky, a Syřan, jemuž ISIS popravil bratra a jeho hlavu poslal do domu jejich otce. To jsou příběhy lidí skrytých v davech proudících do Evropy. Konkrétní tvář jim dal americký fotograf Brandon Stanton z Humans of New York.
Na svou cestu se vydal i Mohammed. Fotograf Brandon Stanton z Humans of New York ho potkal už před rokem v Erbílu. Pracoval jako úředník v hotelu, kde Brandon bydlel. Na cestu do Evropy si našetřil 13 tisíc euro a šel se naposledy rozloučit se svou rodinou do Sýrie.
Když byl v domě svých rodičů, každý den slyšel policii klepat na dveře a vyptávat se, zda není doma. Jeho otec ho varoval, že pokud zůstane ještě déle, můžou ho zabít. Kontaktoval tak pašeráka a tím začala jeho cesta do Istanbulu. Před odchodem do Evropy ještě zavolal své sestře, která mu nepřinesla dobré zprávy. Jejich otce zbila tamní policie. Mohammed poslal 5000 euro na jeho léčbu.
O dva týdny později ale přišla ještě horší zpráva. Jeho bratra, který pracoval na ropném poli, popravili bojovníci ISIS. „Našli naši adresu na jeho ID kartě a poslali jeho hlavu do našeho domu se vzkazem „Kurdové nejsou Muslimové“, moje mladší setra ji našla. Od té doby nepromluvila jediné slovo,“ vypráví dál svůj příběh.
Ptal se, proč se to všechno děje zrovna jeho rodině. Po zaplacení operace jeho otce a po zaplacení převaděčům, aby ze Sýrie dostal i svou sestru, mu zbylo už jen 1000 eur. „Můj otec se uzdravil po operaci. Volal mi a ptal se, jak budu platit jeho operaci. Řekl jsem mu, že dostanu peníze od přátel. Ptal se mě, jestli půjdu do Evropy,“ tehdy Mohammed svém otci poprvé zalhal a řekl mu, že už v Evropě je a ať si o něj nedělá starosti.
„Našel jsem převaděče a pověděl jsem mu svůj příběh. Za 1000 euro mě měl dostat do Řecka. Přesně řekl – nemám rád ostatní převaděče. Bože, mám strach. Mám vlastní děti. Nic špatného se ti nestane. A já mu uvěřil.“ Pak mu zavolal a měli se sejít v garáži. Naložili ho s dalšími dvaceti lidmi do zadní části dodávky, kde byly kanystry s benzínem a lidé tam nemohli dýchat.
Když začali křičet, pašeráci na ně vytáhli zbraně. O nic lepší nebyla ani situace v přístavu. Jejich loď totiž byla vyrobená z plastu a dlouhá pouhé tři metry. Po několika metrech, co vyrazili od břehu, pašerák vyskočil z lodě. Přestal jim fungovat i motor. Všichni si mysleli, že tam umřou. Jednomu z uprchlíků se ale motor podařilo opravit. Mohammed od té doby nenávidí moře.
Po měsíci se dostal do Rakouska. Potkal tam Fritze Hummela, který mu dal oblečení, jídlo a všechno, co potřeboval. Byl pro něj něco jako otec. Začal se učit německy a po sedmi měsících dostal povolení k pobytu a rakouské doklady.
I tato žena se vydala na cestu do Evropy, aby uprchla před válkou. S manželem prodali vše, co měli, aby si cestu mohli dovolit. Pracovali 15 hodin denně v Turecku, dokud nenašetřili dostatek peněz. Na lodi pašeráků cestovali s dalšími 150 uprchlíky. „Když jsme viděli loď, mnoho z nás chtělo jít zpět, ale on by nám nevrátil peníze. Neměli jsme na výběr,“ popisuje svůj příběh.
Obě spodní oddělení a paluba byly plné lidí. Když se vlny začaly dostávat na palubu lodi, tak jim kapitán řekl, ať všichni hodí svá zavazadla do moře. O nedlouho později loď narazila v moři na skálu. Kapitán je i dále uklidňoval, že se nemají čeho bát. „Byli jsme ve spodní části, kde začala téct voda. Všichni začali křičet. Byli jsme poslední, kdo se dostali ven živí. Můj manžel mě táhl ven z okna,“ vzpomíná na útěk z potápějící se lodi.
V oceánu si její manžel sundal svou záchrannou vestu a dal ji jiné ženě. Plavali, co nejdéle to šlo. Po několika hodinách byl ale její manžel už vyčerpaný, tak jí řekl, že bude plout po zádech a odpočívat. „Byla tma a už jsme se neviděli. Slyšela jsem ho volat, ale byl dál a dál. Nakonec mě našla loď. Mého manžela ale nikdy nenašli,“ dodala.
Před válkou utíkají i rodiče se svými dětmi. Výjimkou není ani muž, který na řecký ostrov Lesbos přicestoval se svou malou dcerou. „Přeju si, abych měl víc pro ni. Její život nebyl nic víc než boj,“ říká.
Nikdy prý neměla šanci ochutnat dětství. Když se dostali na člun, slyšel, jak říká něco, co mu zlomilo srdce. „Viděla svoji matku, jak ji dav rozmačkal, a křičela – prosím, nezabíjejte moji matku. Zabijte místo toho mě,“ dodal.
9°C
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.