Čarodějnice: Konec dubna v Česku tradičně patří ohňům. Víte, jaký je původ této tradice?

Dnes se Češi na pálení čarodějnic scházejí především na zahradách, na loukách v okolí, někde případně v parcích. Původně s ovšem vatry zapalovaly především na kopcích. Tradice do Česka podle všeho přišla z Německa v období vrcholného středověku.

Pálení čarodějnic bylo odjakživa zvykem především mladých lidí, kteří zapalovali ohně na kopcích za městy, součástí bylo do ohně umístit i postavu čarodějnice. Přes plameny se na řadě míst i skákalo.

Ohně se zakládaly na kopcích, jelikož podle pověr měly zahnat čarodějnice, které by zde jinak pořádaly své sabaty a kouř z ohňů je měl odhánět. Kromě toho měl mít čarovné vlastnosti i popel z těchto ohňů.

Kam vyrazit na čarodějnice

Jedním z nejznámějších míst, kam jde na čarodějnice vyrazit se stala pražská Ladronka, zdejší pálení čarodějnic během let přerostlo až do podoby největšího čarodějnického reje ve střední Evropě a letos během něj vystoupí například Michal Kavalčík nebo UDG.

Pálení čarodějnic v Praze: Kam vyrazit s dětmi a kam jít „pařit"?

Vyrazit se ovšem dá i na řadu dalších míst. Například hrad Bouzov chystá na poslední dubnový den speciální čarodějné prohlídky. Pálení čarodějnic pak plánují i nahradech Hartenberg nebo Házburk.

Jak na čarodějnice bezpečně založit oheň

Kromě velkých akcí je populární připravit na pálení čarodějnic i vlastní táborák s rodinou i známými. S tím je ovšem spojené nebezpečí toho, že z malého ohně vznikne požár. Hasičský záchraný sbor České republiky proto na svých stránkách radí, jak při zakládání ohně postupovat, aby se riziko minimalizovalo:

• Oheň zakládejte minimálně 50 m od kraje lesního porostu nebo 100 metrů od slohu slámy.
• Ohniště by mělo být izolováno od hořlavých materiálů a ohraničeno nejméně metrovým pruhem zbaveným hořlavin.
• Hranici z polen je potřeba postavit tak, aby nehrozilo její zhroucení do stran.
• Je zakázáno rozdělávat oheň ve vysoké a suché trávě.
• Ohniště by mělo být v bezpečné vzdálenosti od budov, jiskry jinak mohou zapálit třeba střechu.
• Je nutné věnovat pozornost počasí – v období sucha nebo silného větru je lepší oheň nerozdělávat.
• K ohni by se nemělo chodit v oblečení ze syntetických materiálů.
• U ohně by měla být vždy přítomná alespoň jedna osoba starší 18 let.
• Pro případ, že by se oheň vymknul kontrole, je třeba mít připraveno dostatek vody, písku nebo hlíny.
• Oheň se nesmí nechat bez dozoru a opustit jej lze až po jeho vyhasnutí, důkladném zalití vodou nebo zasypání zeminou.
• Příjezdové cesty k místu pálení musí být průjezdné pro hasičskou techniku.

Hasiči zároveň upozorňují, že by si měl každý ověřit, zda jim nevzniká ohlašovací povinnost pálení. To lze zjistit například z obecních vyhlášek, ze zákona mají ohlašovací povinnost právnické a podnikající fyzické osoby. K nahlášení pálení je možné využít k tomu určenou stránku hasičů.

Chystáte se pálit čarodějnice? 7 rad, jak to dělat bezpečně a bez obří pokuty!

Hasiči zároveň varují před tradicí přeskakování vater. Při tom se totiž na člověku může vznítit část oblečení. Hasiči proto přidávají i rady, co dělat, pokud není po ruce dostatek vody či jiné hasební látky:

Zastavte se – Běh a chůze oheň více rozšíří, běžící osobu je nutné zastavit i násilím.

Lehněte si – Ve venkovních i vnitřních prostorech si lehněte na zem a zakryjte si obličej dlaněmi pro ochranu (to nedělejte, pokud hoří rukávy oblečení).

Kutálejte se – Kutálení po zemi zamezí přístupu kyslíku potřebného k hoření. Pokud je po ruce deka z přírodních látek, lze ji také použít k uhašení oděvu.

Původ pálení čarodějnic

Není přitom jasné, odkud zvyk pálení čarodějnic přesně pochází, je možné, že v sobě kombinuje více pohanských zvyků. Jednou z hypotéz je, že jeho základem je keltský zvyk beltain. Ten oslavoval vyhnání dobytku na pastviny. Během něj byly rovněž zapalovány dvě vatry a mezi nimi byl hnán dobytek, kterému se tak měly vyhnout nemoci.

Germánský původ má i pověra o rojení čarodějnic. Ten pochází zřejmě z německého pohoří Harz, kde se čarodějnice měly slétat na jeho nejvyšší hoře Brocken. Odtud pochází i název Valpružina noc. Svatá Valbruga byla v osmém století křesťanskou misionářkou na území dnešního Německa, které v té době bylo obýváno především pohany. Křesťanské misie tak s pohanskými zvyky nejdříve bojovaly, později ovšem některé, včetně ohňů zapalovaných večer před prvním květnovým dnem christianizovali tím, že je zasvětily právě Valburze.

Později církev zasvětila první květen apoštolům Filipu a Jakubovi – odtud další jméno pro poslední dubnový večer – Filipojakubská noc.

Upalování čarodějnic přišlo do Čech z Německa

I upalování čarodějnic přišlo do Česka z území dnešního Německa. Jedním z prvních panovníků, který ve svém zákoníku označil čarodějnictví prohřeškem, který se měl trestat upálením, byl císař Svaté říše římské Friedrich II. Sicilský.

Největší vlna čarodějnických procesů ovšem přišla až ve druhé polovině šestnáctého a první polovině sedmnáctého století. Během procesů v Trevíru, Fuldě, Eichstättu, Würzburgu a Bambergu zemřelo na hranici podle odhadů až dva tisíce lidí. V té době zároveň čarodějnické procesy dorazily až na území dnešního Česka, kde proběhly velké procesy na Jesenicku a Šumpersku, které v té době obývalo především německojazyčné obyvatelstvo. O těch pojednává mimo jiné román a film Kladivo na čarodějnice, pojmenovaný podle knihy katolického inkvizitora Heinricha Kramera, jejíž publikace předcházela první vlně procesů.

Tradice na pálení čarodějnic

S pálením čarodějnic se poutá řada pověr. Ty se většinou pojí s vyháněním a ochranou před zlými silami, vítáním jara a plodností. Dodnes se zachovalo především pálení ohňů s postavou čarodějnice.

Jinde se ovšem kromě ohně zapalovala i košťata, která následně muži vyhazovali do vzduchu, údajně proto, aby tak posvítili na létající čarodějnice, nebo je přímo srazili ze vzduchu.

Zřejmě keltského původu je pak přeskakování horkých uhlíků, nebo celých ohňů, což mělo mladým lidem zajistit očištění od temných sil. Stejný původ může mít i tradice líbání se pod rozkvetlou třešní.

Především na vesnicích se v tento den zároveň staví májky. To mělo vesnici zajistit požehnání od ducha okolních lesů. V Česku se zároveň májky hlídají před muži ze sousedních vesnic. K tradicím totiž patřilo vyrazit do vedlejší vesnice a tamní májku porazit a ukrást z ní zdobený věnec.