Moderní farma má rajčata ve vzduchu a čmeláky místo včel. A jaká zelenina v Česku „frčí“?
Pěstování zeleniny je i v 21. století velmi náročnou disciplínou. Farmáři musí vedle norem myslet i na chutě zákazníka, přemýšlet nad uhlíkovou stopou a nedostatkem vody a personálu. Vedle toho jsou menší farmáři upozaděni velkými pěstiteli. I přesto se čeští farmáři starají o jednu třetinu naší spotřeby. A vymýšlí inovace, které jim k tomu dopomohou. Na moderní farmě, kterou navštívily Blesk Zprávy nedaleko od Brna, tak najdeme vedle hydroponických skleníků i čmeláky opylovače či ženy a muže s motyčkou. Zeleninu je totiž stále potřeba sbírat ručně, pokud ji chcete mít čerstvou a v kuse na talíři.
Podle dat z Agrární komory jsme v současnosti zeleninově soběstační zhruba ze 30 až 40 procent. Liší se to ale druh od druhu, třeba s takovou cibulí jsme soběstační na 46 procent, u rajčat se dostáváme k 30 procentům. Zbytek zeleniny, v přepočtu za 14,7 miliard korun, se k nám dováží z Německa, Španělska, Nizozemí a Polska, jak dodává s daty za rok 2020 pro Blesk Zprávy mluvčí komory Barbora Pánková.
Češi se v souvislosti se spotřebou zeleniny nemají za co stydět, ročně jí v průměru sníme 87 kilogramů, což je blízko evropskému průměru. Nutno ale podotknout, že se do této statistiky nepočítají kilogramy, které si Češi sami vypěstují doma.
Cibule, rajčata a mrkev na špici
Našemu jídelníčku pak vévodí hlavně cibule a rajčata. „Poté je kořenová zelenina, mrkev je na třetím místě. U listové zeleniny se to špatně porovnává, protože se počítá na kusy a ne na tuny,“ dodává Blesk Zprávám předseda Zelinářské unie ČR Petr Hanka.
Hanka obeznámil Blesk Zprávy s daty kolem zeleniny v Česku během prohlídky jihomoravské farmy Ráječek. Tento středně velký podnik vedený rodinou Sklenářů se pyšní hlavně svými rajčaty a saláty. Na polích a ve sklenících tu ale najdeme také maliny. Produkty farmy můžeme najít například ve velkoobchodu makro, ale i v gastronomických podnicích v okolí Brna.
Sklenář během prohlídky svých polí poznamenal, že si lidé dnes moc neuvědomují, že u zeleniny nadále platí, že se k ní musí člověk sehnout a utrhnout ji. Moderní technologie prostě ve všem lidskou ruku nenahradí.
„Levitující“ rajče s vlastními čmeláky
Farmáři se nicméně v mnohém posunuli, a tak, i když je nadále nutné rajče, papriku, okurku či malinu utrhnout ručně, nové technologie a poznatky o pěstování to usnadňují. Nemluvíme jen o těžké technice, ale i o vynálezech, jako je závěsný „květináč“ s umělým substrátem – v případě Sklenářových se bavíme i o hydroponickém pěstování. „Je to kvůli ergonomii. Člověk se nemusí ohýbat,“ vysvětluje klady do vzduchu pověšených rajčat Matěj Sklenář, syn majitele farmy Josefa Sklenáře.
Farma Ráječek pěstuje především rajčata a saláty. | Blesk - Nikola Forejtová
Venku na polích ale nadále platí, že se musí pracant pořádně ohnout v kolenou. Zůstaňme ale ještě u moderního skleníku. U Sklenářů je opatřen systémem zavlažování, ventilací přes kterou proudí do vlhkého prostoru oxid uhličitý, fólií, která udržuje teplotu uvnitř budovy, i vhodnými brouky, kteří likvidují ty škodlivé. Uvnitř najdeme dokonce i čmeláky, kteří opylují rostliny místo včel.
„Je běžný standard čmeláky využívat. Nejsou tak agresivní jako včely a snesou i rajčatový pyl, který nepatří mezi ty nejchutnější,“ vysvětlil jejich využívání Matěj Sklenář, který studoval pěstování rajčat v Holandsku. Mladý farmář doplnil, že dříve se opylovávalo ručně, což byla šíleně zdlouhavá práce.
Josef Sklenář pak dodal, že o rajčatech z jejich skleníku se nedá mluvit jako o BIO produktech, ačkoliv k nim mají blízko. I zde se totiž musí, především před koncem sezony a v době šíření chorob, rajčata postřikovat. Sklenář pak pro Blesk Zprávy zmínil, že pokud by byl ve skleníku jeden druh rajčat, dokázal by za rok vyprodukovat i 550 tun této zeleniny.
Druhů rajčat je ale ve skleníků více, navíc se některé z nich sklízejí ještě zelené a jiné zcela zralé – zde záleží na tom, co požaduje kupující. Sklenář například zmiňuje, že jeden z velkých potravinových řetězců požaduje tvrdší rajčata, která se dají lehce nakrojit a nevypouští šťávu. Taková rajčata se tak sklízí ještě trošku zelená, aby dozrála po cestě, ale udržela si tvrdou slupku.
Na chuti se podle Sklenáře neodráží, zdali rajčata pocházejí z pole, kde se nepoužívají žádné „chemie“, či ze skleníku. Záleží totiž na tom, jak a kdy je utrženo, ale i na tom, jak je následně skladováno. „V lednici vám každé rajče ztratí chuť,“ radí s tím, že správně by se mělo rajče skladovat jen v mírném chladu.
Hanka: Měli bychom vědět, odkud zelenina pochází
Podle předsedy zelinářů Petra Hanky by se měly menší a středně velké podniky, jako je i rodinná firma zelenina Ráječek, podporovat. „Neměly by to být jen velké podniky a malá zahradnictví,“ podotkl.
„Dlouhé roky byla rozhodující cena. Řetězce si vyselektovaly velké podniky a raději si koupí levnější produkty, což bourá ekonomiku těchto firem. Měli bychom vytvořit prostředí, kde rozhoduje kvalita a kde si kupujeme zeleninu s jasným původem,“ myslí si.
Farma Ráječek pěstuje především rajčata a saláty. | Blesk - Nikola Forejtová
Pracovníci chybí, nyní jezdí Bulhaři a Filipínci
Řeč přišla i na samotnou sklizeň. O tu se na námi navštívené farmě starají zčásti Češi, ale většinou zde najdete – jako i jinde – zahraniční pracovníky.
„Na začátku sezony tu máme 25 lidí, během vrcholu i 60. Sehnat je, to je ale obrovský problém, stejně tak je problém i s administrativou (…) Nyní navíc za touto prací nejezdí tolik Ukrajinci, jako spíše Bulhaři nebo Filipínci,“ uvedl Sklenář, který zmiňuje i složité období loni na jaře, kdy vyvrcholila epidemie a pole byla najednou bez pracantů. „Povedlo se nám naštěstí sem dostat pár lidí z Bulharska,“ zavzpomínal Sklenář starší na loňský rok.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.