14°C
Jurečka se syny a traktorem ve zničených obcích. „Je to jako po bombardování,“ říká
Celý pátek, sobotu a částečně neděli byl v Moravské Nové Vsi, kterou zdevastovalo ničivé tornádo. Šéf lidovců Marian Jurečka coby soukromý zemědělec nastartoval už v pátek traktor, sehnal materiál, včetně dřeva a plachet, a vyrazil i se syny pomáhat. V neděli ho vystřídal bratr. Dnes Jurečka plánuje, že se do městyse vrátí. V rozhovoru pro Blesk Zprávy přirovnal bývalý ministr zemědělství poničené vesnice k rozbombardovanému Mosulu.
Pane Jurečko, kdy vás napadlo, že pojedete pomáhat s odklízením sutin?
Už v noci ze čtvrtka na pátek jsem si psal se známými, kteří bydlí v Moravské Nové Vsi, zajímalo mě, jak jsou na tom. Ještě večer jsem tak viděl i nějaké fotky přímo z místa… A se zkušenostmi, které tu máme z povodní v roce 1997, ale i bleskových povodní v roce 2010 na Přerovsku, jsem si hned dovedl představit, co bude vše potřeba. Ještě v noci jsem si proto napsal s pár lidmi a v pět hodin ráno jsem vyjel z Prahy, abych byl brzy doma. Vzal jsem traktor, vlečku, zavolal jsem známému na pilu, jestli má latě na střechy, a zastavil jsem se ještě ve velkoobchodě nakoupit plachty, hřebíky, vzali jsme vercajk, hřebíky, nejstaršího syna a vyrazili jsme.
Čím konkrétně jste vlastně pomáhal?
Tím, že máme traktor, který má čelní nakladač, tak nakládáme sutiny, nakládáme dřevo, nakládáme vše, co lidé vynosí ven. Nakládal jsem větve ulámané, kořeny stromů. Vše jsem nakládal buď na vlastní vlečku, kterou jsem dovezl, nebo na kontejnery, které jezdí od soukromých dopravců. Při těchto příležitostech vůbec neřešíte, kam co nakládáte. Jede kolem kontejner, zastavíte ho, naložíte a jede dál. Jezdí se dům za domem, aby se vše rychle vyčistilo.
Jen při pohledu na fotky jde mráz po zádech. Dokáže popsat pocity člověka, který tam přijede a pomáhá s odklízením? Co se vám honilo přímo na místě hlavou?
Já bych to přirovnal… Když jsem byl v roce 2018 čerstvě po osvobození Mosulu přímo ve městě, a to město jsem tehdy procházel, a přijížděl jsem teď do Moravské Nové Vsi, tak jsem měl podobný pocit. Prostě jako rozbombardované, zničené ulice, domy. Domy bez střech, vysklená okna, poškozené fasády. Ten vítr tady opravdu zvedl všechno, co mu stálo v cestě. Zvedal velké traktorové návěsy, rozmetal silo, rozmetal, co šlo. Tady snad není jediné okno, které by nebylo vysklené. Ve fasádách domů, i místní školky, jsou zasekané tašky. Ten, kdo byl venku v té chvíli, tak to, že vyvázl živý a jen s tržnými či řeznými ranami, je opravdu zázrak. Ne všichni to štěstí ale bohužel měli.
Zrovna v Moravské Nové Vsi bylo především o víkendu prý poměrně dost zranění, které si lidé přivodili právě při odklízení těch následků…
Je tu stan pražské záchranné služby - mají tu rozbalený i velkokapacitní vůz Golem. Nejdřív sloužil místním k ošetření, později i dobrovolníkům. To, že je při těchto situacích nějaké zranění, není nic ojedinělého. Ty nakladače skutečně zvedají těžké věci, mnohdy hrábnou do hromady, z toho chumlu se třeba i něco uvolní a vypadne zpět. Není to nějak extra bezpečné prostředí. A nejde jen o úklid. A představte si, že jdete po chodníku nebo silnici, kde chybí víka od kanálů, takže musíte dát pozor, kam jdete, kam jedete, abyste nepřišli o nohu, případně kolo. Je to skutečně odklízení trosek v bojových podmínkách.
Jak to vše působí po těch pár dnech na místní?
Potkával jsem lidi, kteří měli ustaraný a strhaný výraz ve tváři, ale nepotkal jsem nikoho, kdo by tam usedavě plakal. Oni jsou neuvěřitelně silní, až mě to kolikrát zarazilo. Oni říkají: „Je to těžké, nevíme úplně přesně, co bude, jak na tom budeme s penězi, za co to vše a kdy opravíme.“ Každý z nich ale jedním dechem dodal: „Zaplať pán Bůh, že jsme to přežili.“ Těm lidem se během mžiku změnil život úplně na ruby, ale oni to nesou hrozně statečně. To je neuvěřitelné.
Koncert techniky a lidí
Vy sám z vlastní zkušenosti přímo z místa dokážete popsat, co je skutečně teď potřeba?
Teď se tam hodně skutečně řeší především materiál. To odklízení, to probíhá, řekl bych, celkem rychle. O víkendu to byl skutečně koncert techniky a lidí. Někteří už čistí i vnitřky domů. To bude trvat nějakou dobu. Nejvíc se teď ale ptají po stavebním materiálu. Aby byl dostatek latí, trámů, železa, betonu. Řada domů bude potřebovat udělat nový železobetonový věnec. Ta statika je tak narušená, že už se to nedá postavit tak, jak to dělali naši předci, kteří na zeď dali trám a na něj postavili krov. Teď je to tak poškozené, že se ty domy budou muset zpevnit konstrukcí toho takzvaného věnce.
Vy jste měl s sebou i nejstarší syny. S čím pomáhali oni?
Pomáhali právě například s vytvořením provizorního krovu. Starý byl poškozený, tak se sundal a udělal se jednoduchý, na který se daly plachty. I s těmi pomáhali. Právě z toho, že nebude materiál a že nebudou řemeslníci, teď lidé mají opravdu největší strach. Stejně může přijít problém i s okny. Poškozené jsou totiž i rámy. Takže to není jen otázka výměny skel, ale i celých rámů.
Kde jste spal vůbec?
První noc jsem spal doma, v noci jsem se vracel, protože jsem si potřeboval dovézt takovou speciální lžíci, abychom mohli nakládat dřevo a další větší a těžší materiál. V sobotu mi nabídli známí, že můžu přespat na ubytovně v Tvrdonicích. Ráno v půl šesté jsme zas byli na značkách.
Vy jste vyrazil do Moravské Nové vsi, kde bydlí také vaše poslanecká kolegyně z hnutí STAN, paní Krutáková. Potkali jste se?
Přiznám se, že jsem nevěděl, že je z tama. Až když jsem ji tam potkal, tak jsem si to spojil. Věděl jsem, že je z tohoto koutu, ale nevěděl jsem, že přímo z Moravské Nové Vsi. Pozdravili jsme se, ale nebyl moc čas na nějaké debaty.
O víkendu pracovaly ve zdevastovaných obcích stovky dobrovolníků. Ozývají se ale hlasy, že za pár dní už jich může být nedostatek. Neuvažoval jste jako politik, že by se kvůli těmto případům mohlo dobrovolnictví zanést nějak do pracovního práva?
Té práce tam bude skutečně na týdny. Než se vyčistí všechny dvorky, než se vyčistí příroda. Tam je obrovské množství plechů, skla, fólií na polích v remízkách, to vše se musí vyčistit. Takže doufám, že ten zájem nebude opadat ani o prázdninách. Zatím bych ale nedával do zákona nějako možnost se uvolnit kvůli těmto případům z práce. Ti lidé si jsou ochotní brát pro tyhle mimořádné situace dovolenou, což je úžasný. Na druhou stranu si zas myslím, že rozumný zaměstnavatel udělá to gesto, že řekne: „Pouštím tě, nebudu ti to počítat do dovolené.“
Bude v těch poničených obcích v říjnu vůbec možnost, kde volit?
O to strach nemám. Myslím, že se stihnout dokonce i v nějaké rozumné době udělat alespoň provizorní opravy školy tak, aby mohly děti po prázdninách, i když to třeba nebude hned na začátku září, usednout do lavic.
Nemůže se na druhou stranu ale stát, že budou chybět lidé ve volebních komisích, že si každý bude chtít především pracovat na svém?
Z toho opravdu strach nemám. To je kraj, kde jsou ti lidé naprosto otevření. Kraj, kde máte vinohrady a musíte se o ně v dnešní době starat, tak to je kraj, kde jsou připraveni pomoct a nasadit všechno, co mohou. Takže z toho opravdu strach nemám.
.. ale vždyť to ví každý