Dovolená na Moravě po pandemii: Češi s kebabem, skvělé víno i otravní komáři
Naplánujte si letos pobyt v Česku, bude to bezpečnější a navíc podpoříte tuzemskou ekonomiku, zní již několik měsíců ze všech stran. Jako možnost byla zmiňována mimo jiné jižní Morava, kraj vyhlášený svými vinicemi. Na „vinařskou dovolenou“ lákal v květnu i šéf Svazu vinařů Tibor Nyitray. Reportérka Blesk Zpráv se tak rozhodla rekreaci na Břeclavsku v době po koronaviru vyzkoušet. Přivítali ji poloprázdné ulice se skvělým vínem, Češi, kteří místo restaurací okupovali stánek s kebabem, i všudypřítomní komáři.
Stejně jako pro většinu Čechů byla pro mě březnová zpráva o uzavření hranic šokující. Patřím ke generaci, která minulý režim nezažila, a nikdy by mě nenapadlo, že možnost vycestovat opět někdy padne. Pandemie koronaviru ale změnila úplně všechno. Místo plánovaného výletu do Izraele jsem několik týdnů vyrážela maximálně pro chleba do Lidlu a strachovala se, aby má rodina pracující v první linii vše přežila ve zdraví.
Už tehdy bylo jasné, že letošní léto bude speciální, i když se hranice eventuálně otevřou. Riziko je v každé zemi jiné, navíc opatření se všude mění prakticky ze dne na den. Aktuální situace ve Španělsku i Chorvatsku to potvrzuje. Plánovat si dovolenou u moře s vědomím, že možná vůbec neodletím, nebo skončím v nucené karanténě, mě příliš nelákala.
Při diskuzích s partnerem, jak letní dovolenou strávíme, proto padlo jasné rozhodnutí – zůstaneme v Česku. A vzpomněla jsem si na svůj květnový rozhovor se šéfem Svazu vinařů ČR Tiborem Nyitrayem. „Největší pomocí pro naše vinaře a pro obor jako takový by byla loajalita našich zákazníků (…) Navíc návštěva vinařských oblastí naší krásné země bude skvělou alternativou (nejen) letošní dovolené,“ vzkazoval čtenářům Blesk Zpráv.
Pobyt mezi vinicemi se skutečně zdál jako romantická dovolená, která navíc podpoří podnikatele zasažené koronakrizí, tak jsme neváhali a zarezervovali si na půlku července pobyt v Mikulově. Ani jeden z nás jižní Moravu procestovanou nemáme, obvykle míříme spíše na hory nebo někam, kde je, ehm, pivo.
Nový oblíbený pokrm k vínu
Začátek byl poměrně krušný. Ihned za Prahou nás přivítala realita uzavírek D1, trasu, která měla trvat podle navigace tři hodiny, jsme jeli pět hodin. Že bývá cesta kolem Benešova „ucpaná“, je známý fakt, ale hodinu a půl v téměř nehybné koloně jsem opravdu nečekala. Ani že většinu nejslavnější české dálnice pojedu průměrnou rychlostí 60-80 km/h, protože půlka je svedená do dvou pruhů.
Nicméně do Mikulova (s další uzavírkou těsně před obcí) jsme se dostali a přivítalo nás malebné městečko a ještě malebnější hotel. Tak jsme vybalili a šli zjišťovat, jak to s těmi vinicemi, sklípky a restauracemi vybavenými lokálním vínem je.
Hned v prvním podniku nám víno zaúčtovali špatně, čehož jsme si k naší smůle všimli až po odchodu. Z dalších dvou restaurací nás poslali pryč s tím, že mají plné rezervace až do večera. I když to znamenalo, že se nenavečeřím, v duchu jsem byla ráda, protože to indikovalo, že turistů je dost a Češi skutečně vyrazili zachraňovat ekonomiku.
Jenže to byla sobota, tradičně hodně exponovaný den. Další dny se situace změnila. Ulice se dost vylidnily a o davech turistů – českých, zahraniční jsme až na jednotky Rakušanů vůbec nepotkali – rozhodně řeč být nemohla. Restaurace rázem začaly mít místa spoustu a v jednom sklípku nás nutili k účtu již v děvet hodin večer, protože prostě nepřišli lidé a majitelům se nevyplatilo mít otevřeno. Podobná situace následovala o den poté.
Co naopak mělo návštěvníků standardně hodně po celý týden, byl místní stánek s kebabem. U něj byly fronty jak v 10 ráno, tak v 6 večer. Pečené maso v housce se očividně stalo novým hlavním pokrmem Čechů při popíjení vína, k nelibosti mikulovských restauratérů.
A nešťastní z toho skutečně byli. „Jsou zoufalí, ale nemůžou s tím nic dělat,“ vyprávěla mi jedna z pravidelných návštěvnic vinárny, která se nacházela přímo proti zmíněnému stánku. Mnoha Čechům totiž nebylo „blbé“ vzít si kebab a posadit na zahrádku této vinárny, aniž by si nějaké víno objednali. Mistři etikety by to možná nazvali ukázkou českého buranství.
Cyklista všude, kam se podíváte
Pouze v Mikulově jsme ale nezůstávali. Jako milovníci přírody jsme nemohli vynechat návštěvu Národního parku Podyjí, kde jsem měla před odjezdem problém s vyhledáním přesnějšího popisu pěších turistických tras. I když jsem hledala, na jakým značkách začít, nakonec nám cestu musel poradit zaměstnanec informačního střediska, protože na internetu existují především doporučení pro cyklisty.
Cyklistů je obecně na jižní Moravě extrémní množství a kraj je na ně výborně připravený. Všude jsou připravené stojany na kola, i obchody, které v případě nouze kolo opraví. Jen z jízdy autem po silnicích se tím stává nedobrovolný slalom.
Ale zpět k Podyjí. Národní park nabízí pěkné výlety, ovšem naplno si je opravdu užijete až na kole. Jako pěší turisté jsme byli za mírné exoty. Pro chození bych doporučila spíše výšlap na zříceninu hradu Děvičky v obci Pavlov, dalším vinařském klenotu jižní Moravy. U každého pěšího výletu je ale třeba počítat s tím, že celá oblast je aktuálně zamořená přemnoženými komáry, jen já si odvezla několik desítek štípanců.
Samozřejmě musím zmínit návštěvy zámků. Lednici, možná nejkrásnější zámek Česka, nesmí nikdo nevynechat, turistů zde bylo skutečně hodně. I cyklistů, kteří v některých případech nerespektovali zákaz ježdění na kole po areálu. Zato návštěvnost zámku ve Valticích už tak vysoká nebyla a v jeden moment jsme se báli, aby na náš prohlídkový okruh přišlo dost lidí a vůbec se uskutečnil. Nicméně stavba je to rovněž úchvatná, ale pokud Lichtenštejnové vyhrají probíhající soud a oba zámky získají zpět, Česko přijde o výjimečné památky.
Zámek má i Mikulov, jen o něco menší. Další vyhlášenou lokací je tzv. Svatý kopeček, což je vrch za městem, na kterém se nachází kaple a z kterého je pohled do širokého okolí. Zde se opět potvrdilo, že množství turistů je letos zřejmě menší, rodina nás varovala před „zástupy mladých, co tam chodí popíjet“. Ale my potkali jen pár výletníků.
Jednou to bez Egypta zvládneme
Když bychom si to shrnuli, dovolenou na jižní Moravě nešlápnete vedle. Teď je ideální situace do regionu vyrazit, pokud ještě nevíte kam. Podpora české ekonomiky není jen prázdné heslo, místní drobní podnikatelé skutečně ocení, když si od nich víno a jídlo koupíte (a to platí pro celou zemi). Odměnou budou malebná panoramata, u kterých se opět potvrdilo, že Česko má co nabídnout na mnoha rovinách.
Buď se můžeme vztekat, že tu nějaký koronavirus je a že si letos neuděláme selfie z pláže v Egyptě, nebo se jednou zastavíme a vzpomeneme si, proč se v hymně zpívá „a to je ta krásná země, země česká, domov můj“. Překážky, jako věčně rozkopaná D1, jsou pak kolority, bez kterých by snad Česko ani nebylo Českem.
