Nepokoje jsou horší než válka, říká bývalý reportér ČT. Střelba na novináře? „Děje se to“

Autor: Sabina Dračková, for - 
4. června 2020
05:15

Smrt amerického černocha George Floyda při zásahu minneapoliské policie vyvolala vlnu protestů nejen ve Spojených státech, ale také v Kanadě, Británii, Itálii či Německu. To, jak je situace vyhrocená, potvrzuje i fakt, že několik ran gumovými projektily "schytali" i novináři. Ti jsou přitom obyčejně při různých i válečných konfliktech chránění. Někdejší televizní matador Roman Bradáč, který má za sebou jak informování pro Českou televizi z USA, tak z válečných zón, pro Blesk Zprávy popsal, co práce v rizikových situacích obnáší. Pro Čechy je podle něj současná situace ve Spojených státech nepředstavitelná.

Davy v ulicích Minneapolisu musela policie rozhánět slzným plynem. Proti policejní brutalitě se protestuje napříč celými Spojenými státy. Ve městech platí zákaz vycházení, někteří už ale začali rabovat. Objevilo se video, kde policisté auty najíždí do demonstrantů a tvrdě proti nim zasahují. Prezident Donald Trump však volá po ještě přísnějším postupu.

Smrt kvůli placení v obchodě

To vše je následkem smrti černocha George Floyda (46) v americkém městě Minneapolis ve státě Minnesota. Zemřel v nemocnici několik dní poté, co mu policista devět minut klečel na krku. Zatýkaný se přitom v tu chvíli už nesnažil bránit zatčení a opakovaně říkal, že nemůže dýchat. Po chvíli ztratil vědomí a přivolaní záchranáři naložili jeho bezvládné tělo na nosítka.

Zatčení George Floyda.Zatčení George Floyda. | ČTK/AP/Darnella Frazierová

Důvodem k zatčení bylo "pouhé" udání, že chtěl Floyd v samoobsluze zaplatit padělaným šekem. Podle policejní zprávy se černoch strážníkům vzpouzel a byl pod vlivem alkoholu či drog. Soukromá pitva Floyda, kterou si objednala rodina nespokojená se soudním ohledáním, za příčinu smrti označila udušení následkem tlaku na záda a krk. Oficiální verze přitom mluvila o kombinaci zdravotních problémů a možných omamných látek v těle.

Na novináře se nestřílí?

Spojené státy za „chronický rasismus“ odsoudila Čína. Evropská unie je podle šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella šokovaná. Protestuje se už i v Londýně a dalších zemích. O vyhrocené situaci v USA informuje i štáb České televize. Jak reportér David Miřejovský prozradil, i jeho kolega byl v rámci potyček demonstrantů s policií postřelen.

„I náš kameraman Petr Kolner byl včera zasažen jednou z těch policií vystřelených plastových střel,“ řekl ve vysílání a přiznal, že byli ve špatnou chvíli na špatném místě. „Nicméně Petr je v pořádku, nic závažného se mu nestalo,“ dodal Miřejovský.

„Policejní důstojník, kterého jsem natáčel, se otočil a vystřelil přímo na mě,“ řekl kameraman Julio-Cesar Chavez z agentury Reuters. Dodal přitom, že byli jasně identifikováni jako členové zpravodajských médií, měli fotoaparáty a novinářské visačky.

To se nelíbí výboru pro ochranu novinářů, podle kterého jsou útoky na novináře „nepřijatelný pokus o zastrašování“. Americké úřady by prý měly policistům nařídit nemířit na novináře a umožnit jim o situaci bezpečně informovat. I ve válečných oblastech přitom platí pravidlo na ty, kteří jsou označeni jako novináři, nestřílet.

Bezpečná modrá barva

Právě kvůli tomu zástupci médií nosí například vesty s nápisem „press“. Důležitá je ale i barva oblečení. „Obvykle modrá barva bývá signálem, že jsou to novináři. Většina neprůstřelných vest byla modrá. Nevím, jak je to dnes, ale za mých časů třeba během války v Jugoslávii byly modré i helmy,“ popisuje své zkušenosti Roman Bradáč, který jako zpravodaj ČT v minulosti informoval z válek v Súdánu, na Blízkém východě či na Balkáně. Po modré v posledních dnech do skříně sahá právě i reportér David Miřejovský.

Reportér David Miřejovský informuje o nepokojích v USA.Reportér David Miřejovský informuje o nepokojích v USA. | Reprofoto ČT24
Reportér David Miřejovský informuje o nepokojích v USA.Reportér David Miřejovský informuje o nepokojích v USA. | Reprofoto ČT24

„David Miřejovský je zkušený novinář, on ví, co má dělat, myslím si, že neudělal nic špatně, to je prostě náhoda,“ říká bývalý šéf českotelevizního zpravodajství a současný člen Rady ČT Bradáč, který zároveň před lety u novinářských začátků Miřejovského stál. Na rozdíl od výboru pro ochranu novinářů si Miřejovského předchůdce Bradáč nemyslí, že by střelba na kameramana byl záměr.

Bradáč: Při nepokojích vládne chaos

„Že na novináře se nestřílí, to je jako kdybychom si říkali, že se tady nejezdí na červenou. Občas každý projede na červenou,“ přirovnává Bradáč. Odmítá také jakékoli spekulace o tom, že by snad mohlo jít o cílený útok na Čecha. „To je prostě náhoda, to se prostě stane. Naštěstí to je gumový projektil,“ dodává. 

„Řekl bych, že nepokoje jsou daleko horší než regulérní válka, protože tam se nestřílí žádnými gumovými projektily,“ naráží někdejší novinář na to, jak snadno pak vznikne nepřehledná zmatek a situace. „Tam je chaos, to je totální chaos, lidi přebíhají, vládne tam panika, takový stav - pamětníci si možná vzpomenou, co se tady dělo, když bylo zasedání Mezinárodního měnového fondu,“ připomíná Bradáč pražské drama, které se odehrálo před dvaceti lety.

„Možná se to děje i právě proto, že ten na té druhé straně, který má ten nástroj, co vystřeluje ty gumové projektily, tak ví, že to nejsou tzv. ostrý, takže se nechová tak zodpovědně,“ říká novinář a připomíná, že policisté jsou zároveň pod velkým tlakem.

Napjaté vztahy mezi bílými a černochy trvají roky

Podle Bradáče, který byl pracovně v USA pět let, je tamní současná situace z českého pohledu těžce pochopitelná. „Nemáme naštěstí žádnou podobnou sociální zkušenost,“ míní. Vztah mezi bělochy a černochy byl v USA dramatický až do sedmdesátých let. „Ještě v šedesátých letech v některých státech na jihu Spojených států si nemohla bílá Američanka vzít Afroameričana. Obráceně genderově ano, ale v některých státech to nebylo možné ještě v roce 1964,“ připomíná.

Podle Bradáče tamní Afroameričané stále mají pocit jisté nespravedlnosti. „Pocit něčeho, co není fér, co tam vlastně stále přežívá. Něco, co ta Amerika obecně těm Afroameričanům za těch 250 let toho otroctví dlužila,“ říká s tím, že jistým způsobem napjaté vztahy mezi bělochy a černochy v Americe pocítil.

„Funguje tam pokrytectví. Ti lidé říkají, že jim to nevadí do té doby, než se jich to přímo dotkne. Jistě ne všichni to tak mají, ale je to velmi patrné,“ k tomu někdejší reportér přidává zkušenost z období před prezidentskými volbami, které vyhrál Barack Obama. Bradáč žil v té době ve Washinghtonu DC, kde žili hlavně Afroameričané. I všichni starostové za dlouhé roky byli dosud černoši. „Lidé tam jsou hodně liberální a volnomyšlenkáři,“ popisuje.

„U nás v ulici mělo spoustu lidí na předzahrádce svého domu nápisy, které podporovaly Obamu,“ popisuje Bradáč, proč ho pak překvapilo, s čím ho zastavil soused. „Říkal: představ si, že se k nám do ulice přistěhoval Afroameričan. Řekl jsem si, co má být, jsme přeci ve Washingtonu DC. Oni ale reagovali, že jakmile tu bude bydlet víc Afroameričanů, tak cena našich majetků a domů půjde dolů,“ poukazuje na paradox.

Americká situace, ve které hraje roli i barva pleti, se podle Bradáče nedá srovnávat například se vztahy Čechů s Romy, které bývají místy také napjaté. „Ti nikdy nebyli oficiálně občany sociálně horší nebo druhé třídy, fungovali tu v podstatě se stejnými právy a povinnostmi, jako máme my. To v Americe dlouhá léta nebylo,“ míní. Jako příklad diskriminace připomíná třeba nemožnost studovat na prestižních vysokých školách, se kterou se někteří Afroameričané kvůli svému původu skutečně setkali.

Další videa
Články odjinud