„Jaká vesnice, taková zastávka,“ říká fotograf. A ukázal autobusovou kadibudku

Jan Vrabec je profesionální fotograf. V hledáčku mívá architekturu, interiéry i zboží do katalogů. A když má chvíli volna, tak si vezme foťák a jde zase fotit - autobusové zastávky. Dělá to už devět let a za tu dobu jich nafotil přes tisíc. Dokonce mu o nich vyšla kniha. 

Fotit zastávky je dost zvláštní. Jak vás to napadlo?

Vlastně to napadlo synka. Když byl mladší, tak ho zajímalo všechno, co mělo něco společného s dopravou. Pak dostal svůj první foťák a začal na výletech fotit mimo jiné i zastávky. A tak mě to napadlo, že by nebylo špatné je zdokumentovat.

Pomůžu ti, kamaráde! Dojemné foto orangutana: Podává ruku muži, který ho chrání před hady

Viděl jste spoustu zastávek a spoustu vesnic. Platí: Jaká vesnice, taková zastávka?

Nedá se to zobecnit, ale dost často to platí. Třeba jsem jel na Moravu, projížděl jsem vinařské oblasti. A tam zastavíte v příjemné vesnici - sklípky, vinohrady a zastávku tam mají krásnou, upravenou ve stylu těch okolních domů. Pak zase jedete neutěšeným krajem a tam je budka, která se rozpadá. 

Jaké zastávky máte nejradši?

Já mám rád takové ty staré, plechové. Mně se líbí, že do toho lidi ryjí nápisy, jsou tam strhané plakáty...  pro mě je to fotogenické. Máte tam politika, ten má stržený ksicht, někdo ho přelepil Vondráčkovou... Viděl jsem takhle jeden plakát se Zemanem, pak mě mrzelo, že jsem si ho nevzal do ateliéru. 

Strašidelné autobusové zastávky | Jan Vrabec/ projekt Autobusové zastávky

Fotíte víc v Praze, nebo na venkově?

V Praze skoro nic. Ve městě máte většinou jednotný mobiliář. Tady byly typizované zastávky ze 70. let - černé, plechové se sklem. A teď už převažují kulaté, skleněné. Ve vesnicích a malých městech je ta pestrost typů mnohem větší. A jsou tam naprosté originály. 

Jak se připravujete na svoje fotovýlety?

Většinou to plánuji, když jedu někam fotit pracovně. Buď to mám při cestě, nebo si udělám zajížďku. Cíleně za zastávkami jsem jel jenom párkrát. To bych na to musel dostat nějaký grant, a to nemám.

Zastávky vypadají jako klidné téma, třeba vás nikdy nebudou kritizovat, že na fotkách vypadají starší a málo sexy. Dá se s nimi zažít i nějaké dobrodružství? 

Ale samozřejmě, zvlášť když na vás řidiči troubí, protože stojíte někde u krajnice na blikačkách. Přiznám se: Občas udělám přestupek, ale prostě musím. 

Smrtící selfie: Kvůli perfektním fotkám zemřely už stovky lidí!

Kdo jsou fanoušci autobusových zastávek?

Řekl bych, že to jsou většinou mladí lidé, které zajímá třeba urbex, hippsteři. Ale můžou to být klidně i autobusáci. Ta starší generace je na to zvyklá, zatímco mladí jsou na vizuál citlivější. 

Ozývají se vám lidi?

Občas. Rád bych udělal na stránkách sekci pro fotografie zastávek i ostatních přátel. Už se mi nějaké sešly a je to zajímavý materiál. Je lepší mít blbou fotku než žádnou. Jako dokumentační materiál to má cenu, protože zastávka může rychle zmizet. A taky tam čerpám inspiraci. Když se mi zalíbí, tak si ji zajedu také vyfotit.  

Pokud máte u vás zastávku, vyfoťte ji třeba na mobil a pošlete panu fotografovi na mail: jan.vrabec@seznam.cz.

Pokud vás zajímá, kde mají nejhezčí a kde nejošklivější zastávku, pokračujte na dalších stránkách článku. 

U Hlinska najdete autobusovou minizastávku tak pro jednoho cestujícího. Autor se inspiroval tou nejlidovější architekturou, dříve oblíbenými kadibudkami. „Neměl jsem odvahu nahlédnout dovnitř, ale to bylo v době, kdy jsem ještě tolik neřešil detaily,“ říká fotograf a dodává, že teď by to určitě udělal. 

„Ale nebyla to obyčejná budka, byla to kadibudka" | Jan Vrabec

„Tak to je u Litomyšle. Jak mám paměť děravou, tak tyhle věci si pamatuji. I když dneska už není problém zapnout si GPS lokaci,“ říká Vrabec. Takové zastávky fotí rád. Líbí se mu detaily oprýskané barvy a rez, které vypadají jako abstraktní umění. 

Staré, plechové orezlé - „baví mě ty struktury," říká fotograf. | Jan Vrabec

Skoro nezničitelné zastávky najdete na Táborsku - železobeton nás přežije. Navíc je design funkční a nadčasový. Podle fotografa jsou pro Táborsko typické: „Tam jich je víc. To vypadá, že je dělala nějaká místní firma. Rád bych zjistil, jak to tenkrát fungovalo, jestli to spadalo pod ČSAD nebo pod obec.“

Zastávka, která přežije věky. | Jan Vrabec

Stejně jako předchozí fotografie je i tato z Táborska, kam Jan Vrabec často a rád jezdí na chalupu: „Synek ji nazval Mechovka, ale už nestojí.“ A dodává, že díky častým cestám do jednoho kraje si tam všímá, jak rychle se některé věci mění. „Fotím tam už devět let a čas opravdu běží. Společnost bohatne a dneska jsou peníze i na věci, na které se dřív kašlalo,“ řekl Blesk Zprávám fotograf.

Mechová chaloupka už nestojí | Jan Vrabec

I když to pod nánosy plakátů moc není vidět, zastávka, odkud byste za chvíli došli na zámek Konopiště, už je novějšího typu. Ale „výzdoba“ je podle starých tradic - plakát vedle plakátu. Novými se přelepují staré a jednotlivé vrstvy se tak stávají jakousi kulturní kronikou obce. 

Fotografka fotila zákulisí porna: Z takových úhlů těla ve filmu neuvidíte

Tahle fotografie je jedna z mála, na které jsou i lidé. Autobusy totiž na venkově jezdí tak málo, že je skoro zázrak trefit se náhodou do doby příjezdu. 

Zastávka mezi Benešovem a Konopištěm | Jan Vrabec

„Jednu z nejstarších mají v Nehvizdech. Z místní radnice mi poslali fotku ze začátku 60. let a je to jedna a ta samá zastávka,“ říká Vrabec. Shodujeme se, že autobusové zastávky vypovídají také o tom, jak se vyvíjela naše společnost. Nejvíc zastávek vznikalo po roce 1960, kdy došlo k prudkému rozvoji autobusové dopravy. Dneska je to přesně naopak. Linky se ruší, lidé přesedli do aut a zastávky spíš mizí. 

Jedna z nejstarších zastávek v kolekci Jana Vrabce | Jan Vrabec

Nejstrašidelnější zastávku najdete na Strakonicku. „Jo, tak tady jsem si říkal: Kdo tohle vymyslel? To by muselo pršet jenom kolmo seshora, jinak vás to absolutně nechrání,“ kroutí hlavou fotograf. Zastávka je navíc nebezpečná. Plechy se při větru chovají jako plachta, hrozí jejich utržení. 

Strašidelné autobusové zastávky | Jan Vrabec/ projekt Autobusové zastávky

„To je Jihlavsko, tam sledují trendy nové doby, takže si udělali chytrou zastávku. A je to úplně normální vesnice, ale zřejmě mají progresivního starostu. Je to legrace... jedete vesnicí, kde máte zastávku se solárem, a kousek vedle se v jiné vesnici zastávka rozpadá,“ říká Vrabec. 

Úžasné! Fotografka zachytila miminko „surfující“ z dělohy! Co na snímek říká přední porodník Pařízek?

Podle něj je zajímavé, že stát do zastávek nezasahuje. Tady platí: Jaké si to uděláš, takové to máš. Je to otázka priorit, někde si můžou dovolit investovat i do moderní zastávky. Jinde peníze nemají, nebo je investují jinam: „Vracíme se vlastně na začátek rozhovoru - zastávky opravdu odrážejí dění ve vesnici, třeba jakého tam mají starostu nebo jak fungují spolky.“

Moderní zastávka, která má dokonce solární panel - i s ním při výpočtech musel statik počítat | Jan Vrabec/projekt Autobusové zastávky