8°C
Lego i Merkur mezi dárky bodují. Proč si hračky ale kupují dál univerzity?
Dát dětem radši kostky než vojáčky, ať si místo hry na válku rozvíjejí prostorovou představivost, to je obyčejná selská úvaha. Ovšem stavebnice nemusí jít s nástupem puberty do krabice na půdu: z dětské hračky se může stát materiál pro modeláře i programátory a s její pomocí lze provádět i špičkovou vědu a výzkum robotů.
Rozvoj elektroniky, její zmenšování a také zlevňování umožnily světovým hračkářům nabízet stále dostupnější a pokročilejší robotické stavebnice. Lego obecně není nutno představovat: domečky, autíčka, hrady, piráti… a složitější řada Technic pro fanoušky strojů. A dnes už i několik produktů, které programujete přes počítač nebo mobilní aplikaci.
Méně známá je u nás stavebnice Fischertechnik, kterou jako vedlejší produkt vymyslel průmyslník Artur Fischer (vynálezce plastové hmoždinky, bez níž se dnes neobejde žádný stavař). Třetím příkladem hračkářské robotiky budiž česká legenda Merkur.
V první řadě jsou robotické stavebnice určené mladým i starším hračičkům a kutilům, s těmi pokročilejšími se dnes dají dělat fantastické věci. A nejenom pro zábavu: jako hračka jsou sice drahé, z pohledu vědy a výzkumu však nabízejí levné (a dobře ozkoušené) konstrukce a nástroje.
Vědci nepotřebují hned Terminátora nebo Číslo pět
Pro výzkum programování většinou není potřeba hned nějaké Číslo pět nebo dokonce Terminátor, tedy pokročilí roboti s tisícovkami kloubů, čidel a „mozkem” s vlastní inteligencí. Vědcům obvykle stačí pár motorických funkcí a pár senzorů - a než je budovat od nuly, prostě zajdou do hračkářství.
Kooperace robotických systémů, Dálkové řízení modelu osobního automobilu se senzory, Využití malých robotů při výuce programování na ZŠ, Inteligentní světelná křižovatka, Fotbal Lego robotů… to jsou názvy několika z desítek, ne-li stovek bakalářských a diplomových prací řady českých univerzit, kterými své studium završili mladí inženýři, fyzici či pedagogové - a kteří k tomu využili některý z hračkářských produktů. A nezřídka v tom pokračují, když se dají na vědeckou dráhu.
„Stavebnice Lego Mindstorms není žádná hračka, je oblíbenou pomůckou studentů kybernetiky, ale slouží i vědcům nejen naší fakulty,“ popsala Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického. „Skládá se jak z klasických dílků Lega, tak z elektronických součástek a programovatelné kostky, která robota ovládá. Sestavit konstrukci je jen začátek, robota je nutné také ‚oživit‘ pomocí programovacího jazyku,“ dodala.
Soutěž robotů se zabydlela i v Česku
Petr Palko v rámci završení studia na Mendelově univerzitě v Brně zase sestrojil 3D skener z Merkuru: plechové součástky, spojené šroubky, nabízejí oproti plastovému Legu daleko větší pevnost a odolnost. „Významný český chemik Otto Wichterle použil tuto stavebnici při konstrukci přístroje na výrobu kontaktních čoček,” připomíná Palko půl století starou improvizaci.
Roboty Lego podporuje například Univerzita Palackého i jako nástroj, kterak přivést k technickým oborům nové studenty. Je jedním z partnerů České ligy robotiky, respektive First Lego League.
„Hlavním cílem soutěže je zpřístupnit a zatraktivnit dětem svět vědy a techniky, umožnit jim prožít radost z poznání a řešení problémů, z programování,” uvádí liga na svém webu. Týmy studentů od 9 do 16 let programují své roboty, aby za 150 sekund zvládly co nejvíc úkolů. Soutěž vznikla v USA roku 1998, v Česku probíhá už 14. ročník.
Podobná je Robosoutěž, kterou pořádá Fakulta elektrotechnická ČVUT, vedle robotických a programovacích seminářů pro děti či učitele. Co se studenti naučí v mládí, mohou později využít, pokud budou třeba bádat auta s „autopilotem” nebo budovat průmyslové roboty v továrnách a skladech. Právě to, co by Českou republiku mělo přetvořit z levné montovny v zemi inovací.
