Ze svého celoživotního trápení se vypsal v osvětovém projektu Moje tělo je moje tělo, který bojuje proti ponižování kvůli vzhledu. „Normálně to nedělám, ale tady potřebuju napsat, proč tohle píšu – není to potřeba coming outu, který dělám jindy rád, protože to ulevuje, ale protože si myslím, že tohle téma je důležitý a je potřeba se o tom bavit,“ vysvětluje spoluzakladatel politického hnutí Žít Brno a otevírá svou třináctou komnatu.
„Měl jsem od -nácti pochyby, myšlenky, problémy s tím, že mám malý péro. Malý oproti všem kamarádům. Prostě jsem od -nácti pochopil, že mám dost malý péro a nějak se s tím srovnával. Všichni kolem měli větší. Člověk si připadá divně,“ popisuje Matěj Hollan.
Vysvětluje také, jak se on sám vyrovnával se svým tělem. Pomáhal mu pozitivní vztah k nahotě, který znal už ze své rodiny. A také fakt, že když už dojde „na věc“, jeho intimní partie nezklamou. „Věděl jsem, že ve ztopořeným stavu je to ok. Na spíš tý spodní hranici, ale furt ok,“ píše Hollan.
Jedním dechem ale dodává, že i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo! A to doslova. Rozhodl se totiž vlastní nahotu odhalit v rámci divadelního představení. „Bylo to velmi explicitní a bylo to úplně skvělý,“ přiznává.
Vadila kila navíc
Mnohem hůře se však Matěj Hollan podle svých slov cítil, když v roli náměstka přibral dvacet kilo a narostlo mu břicho. „Najednou se podíváte dolů a to svý péro nevidíte. Uf! Když je člověk při těle kontinuálně, nebo až se s tím srovná a je mu tak hezky, tak není asi žádný problém. Ale já jsem prostě během kratší doby ztloustl a nebyl jsem to já. Když jsem to pak dokázal shodit a zase si ‚ho‘ normálně viděl, bylo to hodně osvobozující,“ svěřuje se.
Podpora pro ostatní
Brněnský politik už dříve v pořadu DVTV přiznal, že byl závislý na sledování porna. Teď se k další radikální zpovědi odhodlal s cílem podpořit mladé lidi, kteří se setkali s úsměšky, s odsudky nebo s bolestnou citlivostí vnímají své vlastní tělo a tápou....
„Protože svět se strašně mění a ten online nápor je těžko zvladatelný a ty propady psychiky u děcek se nám v poradnách a všude nezdaj, ale opravdu jsou. Realita je, že se dnes děcka propadaj do hroznejch sraček,“ upozorňuje aktivista, který věří, že i jeho vyznání může ukázat, že každý člověk si zaslouží respekt, bez ohledu na to, jak vypadá.
