„Můžu si za to sama,“ říkají oběti domácího násilí. Opravdu vaše známá zakopla?
Modřiny, zlomeniny, ztráta sebevědomí a izolace od společnosti. Následky domácího násilí jsou bolestivé a statistiky neúprosné. V Česku se setkal s nějakým druhem násilí každý druhý, nejsou to ale jen ženy. Vedoucí sociálních služeb ze společnosti proFem – centra pro oběti domácího a sexuálního násilí Dana Pokorná řekla Blesk Zprávám, jak může každý poznat týranou osobu. A jak jsou na tom s domácím násilím Češi. V současnosti se členské země EU také zabývají Istanbulskou úmluvou, která má šířit prevenci a osvětu ohledně těchto rodinných tragédií.
Domácí násilí není jen problémem žen. S psychickým i fyzickým týráním se může setkat dítě i senior. „Oběťmi partnerského nebo sexuálního násilí jsou v 95 procentech ženy, muži se na nás většinou obrací jako oběti mezigeneračního násilí. Tedy senioři potýkající se s týráním ze strany svých dětí a jiných příbuzných,“ upozorňuje vedoucí sociálních služeb ze společnosti proFem Dana Pokorná. Poznat oběť přitom může i laik, přestože je to nelehké. Důležité je také dodat, že ohlašovací povinnost má každý, kdo má podezření na týrání nezletilého.
Je obětí třeba i váš nejbližší?
Fyzické násilí může být očividné, i když se násilník své počínání snaží skrývat přesně mířenými ranami. Opakovaná zranění a okaté výmluvy jsou totiž jasným indikátorem toho, že se v okolí člověka může dít něco nepříjemného. „Oběť zranění způsobené násilníkem většinou bagatelizuje, vymýšlí různé důvody, jak ke zranění došlo, vymlouvá se na špatně rozestavěný nábytek, náhlé pády ze schodů. Často je přesvědčená, že za násilnické chování partnera si může sama,“ říká Pokorná.
„Pokud se vaše kdysi veselá a otevřená kamarádka začíná uzavírat před společností a omezí svou sociální síť, zbystřila bych pozornost,“ tvrdí Pokorná. Jako sociální pracovnice napomáhá obětem nejen s tím, aby si uvědomily, že jsou týrané, ale snaží se také šířit osvětu do široké veřejnosti. „Velmi často se stává, že psychické násilí je méně viditelné, uzavírání se před svým okolím je mnohdy důsledkem kontrolujícího a manipulativního chování ze strany násilného partnera,“ dodává.
Podle Policie ČR se za domácí násilí považuje fyzické napadání, urážení, donucování k nedobrovolným sexuálním praktikám, ničení věcí partnera, vyhrožování a zastrašování, ponižování před ostatními lidmi a kontrola nad financemi i stykem s přáteli. „Útoky se obvykle stupňují a zintenzivňují. Pachatel je stále rafinovanější a nikdy sám od sebe nepřestane,“ upozorňují policisté.
Každý druhý Čech se setkal s týráním
Psychické násilí chodí mnohdy ruku v ruce s týráním fyzickým. Oběti přebírají zodpovědnost za to, co se jim děje. „Příliš často slýchají, že pokud by se chovaly, jak mají, tak by jim partner neubližoval. Ptají se, co mají dělat, aby vztah s partnerem zlepšily, a potřebují nadhled, aby pochopily, že hlavní motivace partnera je moc a kontrola nad tím druhým,“ dává Pokorná nahlédnout do psychiky obětí.
Za 11 let od vzniku Intervenčních center bylo vykázáno ze svého obydlí 14 tisíc pachatelů domácího násilí. „Nicméně je třeba říci, že je to jen špička ledovce. Řada obětí se se svou tíživou situací nesvěří ani nekontaktují policii,“ uvádí Pokorná, jejíž náplní práce je mimo jiné i pomoct najít bezpečí také těmto obětem.
V roce 2015 provedl proFem reprezentativní výzkum na vzorku 3000 žen starších 18 let. Vyplynulo z něj, že 28 procent z nich se někdy setkalo s násilím tam, kde by měl mít člověk klid a lásku. Zkrátka doma. Třetina těchto žen dokonce musela vyhledat lékařskou pomoc. Nezřídka je oběť léčena i s otřesem mozku. „Může se zdát, že čísla rostou, já si ale myslím, že to je jen důsledek skutečnosti, že se o problematice a možnostech řešení více mluví,“ vidí naději Pokorná.
Co zmůže Istanbulská úmluva?
Jednou z věcí, která by mohla přinést větší osvětu, je i Istanbulská úmluva. Jedná se o snahu Rady Evropy bojovat proti násilí i pomocí prevence. Součástí je i ochrana obětí a tvrdší stíhání pachatele. Definuje nově také trestné činy, jako je ženská obřízka, stalking a vynucený sňatek, potrat nebo nucená sterilizace. Ke smlouvě přistoupila většina členských zemí EU, ale také Turecko nebo země Balkánu. V Česku se nyní vedou boje o ratifikaci.
Úmluva totiž bojuje s řadou kritiků. Mezi ně se řadí i exministři a čelní představitelé lidovců Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka. Dokument podle nich nepřináší pro Česko nic nového a zmiňují i problematické pasáže, jako je třeba svobodná volba pohlaví. U nás totiž řada mechanismů popsaných v úmluvě funguje, je však otázka, zdali dostatečně. „Okolo úmluvy panuje celá řada mýtů a dezinformací. Úmluva je především postojem a deklarací České republiky, jak bere problematiku násilí na ženách vážně,“ tvrdí Pokorná.
Byla vám nějaká popisovaná situace povědomá, nebo se bojíte, že je někdo ve vašem okolí týraný? Můžete se obrátit na proFem.
slipkam se to to evidentne libi proto neodchazi od NASILNIKU kvůli pry DETEM ..to mají hezky priklad...a nebo jim vyhovuje sex a velky o hon a ještě k tomu je mydli při sexu