Bouře v Kazachstánu: Diktátor na penzi Nazarbajev už není nedotknutelný. Má se bát i Putin?

Po dlouhé roky byl Nazarbajev zvyklý na uctívání a klanění občanů Kazachstánu. Vedl ho skoro tři dekády, užíval si oslavné ceremonie. Učitel všech Kazachů, inspirace pro všechny děti v zemi, historický obr, filozof na trůně, muž se srdcem dost velkým pro všech osm milionů Kazašek, co ho milují… Taková záplava chvalozpěvů se sešla na jedné jediné akci, jak před lety vykreslil zpravodaj Guardianu. Nazarbajevův portrét se usmíval z billboardů po celé zemi.

Když v březnu 2019 překvapivě a náhle odstoupil, svého nástupce si sám vybral – stal se jím Kasym-Žomart Tokajev, kariérní diplomat a politik, který pod Nazarbajevem sloužil mj. jako ministr zahraničí či premiér. V červnu téhož roku jej v úřadě prezidenta potvrdili voliči, 71% výhru však mezinárodní pozorovatelé i domácí opozice nepovažovali za výsledek férových voleb.

Zákulisní vůdce národa

Nazarbajev ovšem nadále držel moc, jak v zákulisí, tak coby šéf bezpečnostní rady, což je orgán ústavou pověřený asistovat prezidentovi ve vojenských a policejních otázkách. A stále je označován titulem Elbasy – Vůdce národa, který mu roku 2010 přiřkl parlament. Jeho jméno, Nur-sultan, zase dostao hlavní město Kazachstánu, které nechal vybudovat v srdci kazašské stepi, dříve známé jako Astana (doslova Hlavní město). Přejmenovat ho slavnostně navrhl Tokajev, sotva se chopil prezidentského úřadu, jak tehdy informoval Guardian.

Nazarbajevovi tehdy muselo připadat, že našel řešení problému stárnoucích autokratů: Jak na stará kolena odejít ze scény, aniž by riskoval odplatu. Ruský protějšek Vladimir Putin i další to jistě se zájmem sledovali. Události ze začátku ledna však přinášejí jinou lekci. Protestující strhávali jeho sochy, místo „Elbasy“ skandují „Šal ket!“ – což lze volně přeložit jako „Dědo, odejdi!“

Protesty propukly v neděli 2. ledna v Žanaozenu, rozbuškou bylo zdražování plynu – hodně aut v zemi jezdí na LPG, jehož cena za pár dní vyskočila na dvojnásobek. Rychle se rozšířily do dalších měst včetně Almaty, největšího a dříve hlavního města. Agentura AFP odhadovala, že policie zakročila proti pěti tisícům protestujících – a to i slzným plynem a zábleskovými granáty.

Vláda vyhlásila výjimečný stav v několika oblastech; aby se demonstranti nemohli domlouvat, blokovala mobilní aplikace pro zprávy, pak i vůbec internet a mobilní signál.

Prezident Tokajev promptně ohlásil, že zastropuje cenu plynu a že vláda pohlídá i další paliva a „společensky důležité“ zboží, také vládě nařídil vypracovat zákon o osobním bankrotu, ale protesty nezastavil, informoval Guardian. Ceny paliv byly jen rozbuškou, společnost dlouho byla napjatá kvůli chudobě, respektive nerovnostem a korupci v zemi vydělávající těžbou nerostných surovin. Hněv se hlavně obrací proti samotnému Nazarbajevovi, který se dlouho jevil jako nedotknutelný.

Protesty v Kazachstánu: Mrtví v ulicích, prezident dovolil střílet bez varování. Čína tleská

Ze středoasijských diktátorů se Nazarbajev vždycky jevil jako nejbystřejší. Vypracoval se skrze komunistickou stranu až do čela Kazašské SSR a vůdcem zůstal i po vyhlášení nezávislosti. Kazachstán byl poslední zemí, která opustila Sovětský svaz – 16. prosince 1991.

Nazarbajev dokázal zemi držet, aniž se musel uchylovat k extrémním násilným represím jako vedle v Uzbekistánu a Turkmenistánu, zároveň zemí nezmítaly revoluce jako Kyrgyzstán. Až v prosinci 2011 vládu překvapily mohutné protesty – v už zmiňovaném Žanaozenu se bouřili dělníci ropného průmyslu kvůli platům. Policisté zastřelili nejméně 16 protestujících. Bylo to zrovna na dvacáté výročí vyhlášení nezávislosti Kazachstánu, čehož byla média plná – a stávkám a demonstracím se nevěnovala. Nezávislá média, jakož i Twitter, byla v těch dnech nedostupná, popsal Guardian.

V Kazachstánu se pravidelně (respektive často i předčasné) konaly volby prezidenta i obou komor parlamentu, pozorovatelé OBSE ani západní země však žádné z nich neoznačily za svobodné a férové. Našli příklady, kdy někdo volil mnohokrát, manipulace s volebními lístky, opoziční kandidáti i nezávislá média nemohli svobodně působit. Režimu se dařilo oponenty dlouhodobě potlačovat, jen tak se nenajdou osobnosti, které by dokázaly aktuální protesty sjednotit a vést.

Z fronty na banány do kapitalismu: Na své mládí vzpomíná poslední sovětská generace

Na mezinárodní scéně Nazarbajev zemi navigoval obratně. Vůči Rusku byl přátelský, ale též se otevíral západním politikům a energetickým společnostem; lákavé těžařské kontrakty převážily nad případnou kritikou jeho nedemokratické vlády.

Západní právníci, účetní a poradci pomáhali nově zbohatlým kazašským elitám investovat jmění do londýnských paláců a vil ve Švýcarsku. I exprezidentova rodina má opulentní nemovitosti v Anglii. Kriminální policie chtěla, aby jeho dcera Dariga Nazarbajevová se synem Nuralim Alijevem vysvětlili, kde vzali 80 milionů liber (2,4 miliardy Kč) na koupi paláce, domu a bytu v Londýně. Podezření bylo, že peníze vypral Rachat Alijev, prezidentův bývalý zeť. Londýnský soud však policii nevyhověl, informoval roku 2020 Guardian.

Putinův palác za 22 miliard korun přitahuje dál pozornost: Nechybí striptýzový bar, kasino ani amfiteátr

I to přispívá k pnutí v Kazachstánu, kde po pádu komunismu oligarchové zbohatli na těžbě ropy, plynu či kovů, zatímco velká část občanů žije v bídě.

„Nazarbajev a jeho rodina monopolizovali všechna odvětví, od bankovnictví přes silnice po zemní plyn. Tyto protesty jsou o korupci,“ říká Zaureš Šekenovová, která v Žanaozenu protestovala od začátku. „Začalo to zdražením plynu, ale skutečnou příčinou jsou bídné životní podmínky lidí, drahota, nezaměstnanost, korupce.“

Korupce a oligarchové

Lidem je zle z korupce a protekce oligarchů, dodává aktivista Darchan Šaripov z občanského hnutí Kazachstáne, probuď se. „Úřady lidem nenaslouchají. Chceme, aby prezident Tokajev provedl skutečné politické reformy, nebo odstoupil a vypsal férové volby.“

Podobně se mohou cítit obyvatelé Ruska. „Obrázky, kterak policii přemáhají protestující, jistě Moskvu alarmují, neboť další soused Ruska podléhá politickým nepokojům,“ konstatuje Guardian.

Vojáci ne, tvrdé sankce ano. Čím Biden vyhrožuje Putinovi kvůli Ukrajině?

Bratrská pomoc

„Jsme přesvědčeni, že naši přátelé mohou sami vyřešit své vnitřní problémy,“ vyjádřil se napřed jeho mluvčí Dmitrij Peskov s tím, že je důležité, aby do vnitřního konfliktu nezasahoval nikdo zvenčí. Další den už ale kazašský prezident žádal o vojenské posily proti „teroristům“ a „útokům gangů trénovaných v zahraničí“ a ihned je dostal. Kazachstán je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), vojenské aliance sdružující Rusko a pět dalších postsovětských států.

V časech napětí kolem občanské války na Ukrajině a obav z ruské invaze tak zatím ruští výsadkáři vyrazili do akce do jiné sousední země. Pomoc nicméně neohlásil Kreml, nýbrž Nikol Pašinjan, premiér Arménie, jež aktuálně alianci předsedá.

„S ohledem na hrozbu ohrožení národní bezpečnosti a suverenity Kazašské republiky, způsobenou kromě jiného zasahováním zvenčí, Kolektivní rada bezpečnosti ODKB rozhodla na omezenou dobu vyslat mírové síly, aby stabilizovaly a normalizovali situaci v zemi,“ informoval premiér na webu aliance i na svém Facebooku.

Zatím není zřejmé, jak se situace vyvine. Každopádně už prezident Tokajev sesadil svého předchůdce Nazarbajeva z čela bezpečnostní rady. Kolují zvěsti, že by se „vůdce národa“ mohl vydat do ciziny „na léčení“. Zdá se jisté, že události ze začátku ledna překreslují odkaz, který si Nazarbajev přál zanechat.