Sobota 23. října 2021
Svátek slaví Teodor, zítra Nina
Polojasno 11°C

„Každý tady Američany nenáviděl.“ Do náruče Tálibánu vehnala venkovany i smrt civilistů

Autor: Washington Post, mav - 
14. října 2021
19:49

Američané nasypali do Afghánistánu miliardy dolarů, ale na venkově to moc vidět nebylo. Naopak tam lidé vnímají hlavně civilní oběti jejich útoků. Třebaže má Tálibán na svědomí daleko víc civilistů než USA či afghánské vojsko, vesničané mu věří daleko víc, píše Washington Post.

Bílé vlajky se třepotají v jabloňových sadech poklidné vesničky Sínzaj, obklopené hnědavými horami. Značí místa, kde americké letecké údery zabíjely Afghánce. Přímo uprostřed vsi zůstávají trosky budovy, v níž dřív byly obchody. O kousek dál rezne rozmačkané auto. I tady jsou bílé vlajky. To vše je upomínkou na to, co Spojené státy zanechaly na četných místech afghánského venkova.

„Každý tady Američany nenáviděl. Vraždili civilisty a páchali zvěrstva,“ říká reportérům Washington Postu Zabíhulláh Hajdarí (30), jehož provozovnu zničil letecký útok roku 2019 – ale sám měl ještě docela štěstí, tehdy totiž zahynulo dvanáct vesničanů.

V Kábulu a dalších velkých městech budou lidé na Američany vzpomínat, kterak umožnili dvě desetiletí pokroku v právech žen, nezávislosti médií i dalších svobod. Ale mimo města, v dějištích nejdelší americké války, vidí mnozí Spojené státy hlavně prizmatem konfliktu, brutality a smrti.

Uprostřed bojů

V provincii Vardak, nějakých čtyřicet kilometrů jihozápadně od hlavního města, se těžce bojovalo dlouhé roky. Na jedné straně povstalecké hnutí Tálibán, na druhé americká armáda, CIA a nelítostné venkovské milice, které Američané vyzbrojili a vycvičili. Uprostřed toho byli lapeni vesničané, zemědělci. Mnozí z nich padli za oběť přestřelkám, protiteroristickým operacím či útokům dronů.

Pohled do Sínzaje a okolního distriktu Nerch je ukázkou, jak se po odchodu Američanů žije na venkově, tedy skoro třem čtvrtinám obyvatel Afghánistánu. Po dvaceti letech je tu konečně mír. A pohled sem nabízí i indicie, jak bude Tálibán vládnout celé zemi – jakož i vysvětlení, kterak se mu podařilo převzít moc tak rychle.

Na Západě má Tálibán pověst krutého a nesmiřitelného hnutí, tvrdě trestajícího podle přísných výkladů práva šaría. Jenže krutost a násilí afghánští venkované připisují spíš Američanům a jejich spojencům; prozápadní vláda pak proslula svou neefektivitou a zkorumpovaností. Požadovat jakoukoli spravedlnost, potažmo kompenzace, ať už od vlády, nebo amerických vojsk, bylo prakticky nemožné. Tato neodpovědnost a zabíjení civilistů často vedla jejich příbuzné do náruče Tálibánu.

„Kdykoliv sem Američané přišli, prováděli razie nebo jakékoli operace proti Tálibánu, stříleli bez rozdílu na všechny,“ říká Ahmed Chán, který při leteckém útoku přišel o obchod. „Proto jsme všichni podporovali Tálibán. Američané lidi zabíjeli, Tálibán je chránil.“

Mauláví Šafíkulláh Zákir (33), rodák ze Sínzaje, byl nočními raziemi a leteckými údery tak rozhořčen, že se přidal k povstalcům, aby proti Američanům vedl džihád. Nyní je ve vsi přestavitelem Tálibánu. „Vítězství je úspěchem pro veškerý lid. Lidé, kteří se dvě desetiletí neviděli, teď mohou cestovat do odlehlých oblastí za příbuznými,“ chválí si.

V letech 2016-2020 letecké údery afghánské armády i jejích zahraničních spojenců zabily 2122 civilistů a 1855 zranily, uvádí londýnská nezisková organizace Action on Armed Violence na základě analýzy dat od OSN. Pentagon uvádí podstatně nižší čísla.

Podle Pomocné mise OSN v Afghánistánu (UNAMA) byly v posledních letech hlavní příčinou úmrtí civilistů v afghánské válce improvizované výbušniny, (IED) ať už nástražné, nebo odpálené sebevražednými atentátníky.  A protivládní bojovníci (nejen Tálibán, ale také místní odnož organizace Islámský stát aj.) mívali na svědomí drtivou většinu mrtvých i zraněných civilistů, násobně víc než vládní vojsko a jeho domácí i zahraniční spojenci, jak ukazují data UNAMA z let 2009-2020.

Přesto venkované viděli jako větší zlo právě Američany a zkorumpovanou vládu. A také navzdory tomu, že Tálibán vesničany ovládal skrze zastrašování a krutosti. Jenže afghánský venkov je hodně konzervativní, lidé většinou souzní s přísnými interpretacemi koránu a práva šaría, jaké zastává Tálibán.

„Je to tu akceptováno, neboť je to božské a odpovídá to našim afghánským hodnotám,“ vysvětluje Mohammed Omar, vesnický imám z mešity, jejíž stěny hyzdí díry po kulkách. Dívky končí školu šestou třídou, žádná střední, natož vysoká – jenže to není nařízením Tálibánu, tak to tady bylo dlouhá desetiletí, než se Tálibové roku 1996 poprvé chopili vlády nad Afghánistánem.

Hudba či televizní satelity jsou zakázané, ale stejně má televizi jen málokdo, elektřinu lze zajistit leda solárními panely. „Když posloucháme hudbu na veřejnosti, Tálibán nás zbije,“ říká Rohulláh (22), vnuk Šéra Mohammeda. Ale islamisté už jsou mírnější, za zavřenými dveřmi hudbu či televizi neřeší, někteří vesničané přece jen satelity doma skryli, další sledují videa na chytrých telefonech.

Video Co je hnutí Talibán? - Videohub

Zavládl klid

A prý si nikdo nevzpomíná, kdy by nějakého zločince potrestali Tálibové useknutím končetiny. Mravní policie patroluje po vsi, ale zatím se spíš naparují vítězstvím a kážou, než aby šikanovali muže, že nemají řádný plnovous. To neznamená, že se to v budoucnu, navzdory slibům vrcholných představitelů Tálibánu, nezmění.

S odchodem amerických sil a úprkem prezidenta Ašrafa Ghaního zavládl klid, jaký vesničané po dvacet let nepoznali. „Je tu mír a bezpečí, zabíjení ustalo,“ pochvaluje si imám Omar. „Teď se můžete volně pohybovat. Smrt zmizela.“

„Žádné letecké údery, žádné noční razie, žádné bombardování,“ přizvukuje Hajderí. „Ale problém je, že není žádná práce ani peníze. Lidé čelí hladu.“

Dlouhá nenávist

Nevraživost vůči Američanům má dlouhé trvání. Roku 2009 propukly po celé zemi protesty poté, co američtí vojáci údajně spálili korán při razii ve Vardaku. Pentagon obvinění popíral. V téže provincii elitní A-tým afghánských speciálních jednotek v letech 2012-13 údajně zabil nejméně 18 civilistů; tehdejší prezident Hámid Karzaj musel tým přeložit do jiné provincie.

Roku 2015 se z Vardaku stáhli i američtí vojáci, ale boje pokračovaly, ba přitvrzovaly. Provládní milice podporovala i CIA či americké drony. Distrikt Nerch se stal vyhroceným bojištěm, vesničané uvízli uprostřed toho všeho. I obyčejné činnosti dostaly zcela nový rozměr. Budou ho Tálibové považovat za přívržence Američanů, když se oholí? A když si naopak nechá plnovous, bude pro vládní síly podezřelý jako špion islamistů? připomíná Hajderí své dilema. „Kdykoliv jsme šli z domova, loučili jsme se s rodinami. Nevěděli jsme, zda se vrátíme živi,“ vzpomíná.

Šér Mohammed vzpomíná na razii vládních vojáků v dubnu 2019. Obklíčili jeho dům ve vesnici Sarmarda, a když jeho syn odmítl vyjít ven, vyžádali si letecký úder. V domě zahynul Mohammedův syn se svou manželkou, třemi dětmi a dvěma dalšími příbuznými. Přežila jen devítiletá holčička.

Mohammed netají, že jeho syn občas s představiteli Tálibánu komunikoval – jako skoro každý vesničan. Ale nebyl žádný bojovník. Tálibán tehdy vycítil příležitost: Jeho činovníci svolali vesničany a poslali je vzít oněch sedm těl a manifestovat v provinční metropoli Mejdán Šahru.

Stížnost k ničemu

Měsíc nato, nedlouho před úsvitem, zasáhly letecké údery obchody v Sínzaji a v různých částech vesnice zabíjely její obyvatele. Svědci popsali ohromné ohnivé koule a temný dým. „Byli to Američané, nikdy jiný neměl taková moderní letadla a drony,“ bylo jasné Hajderímu. Venkované už dávno znali zvuky amerických bombardérů i bezpilotních letadel.

I lidé ze Sínzaje si šli stěžovat guvernérovi provincie a požadovat kompenzace za škody na jejich provozovnách. Úřady se jim pak ale vůbec neozvaly. Jak místní přiznali, mezi dvanácti oběťmi byli dva členové Tálibánu, ale dalších deset byli civilisté.

Korupce v Kábulu

Vesničané nikdy neviděli lepší stránku Ameriky: její štědrost. Do Afghánistánu proudily miliardy dolarů americké rozvojové pomoci, ale do Sínzaje z nich přitekly maximálně drobné, byť to tam z Kábulu není ani dvě hodiny autem. Rekonstrukční projekty vně hlavního města mařily nejistoty, korupce, neefektivita, a to i ze strany amerických úřadů. Doteď v Sínzaji a okolních vesnicích nemají domácnosti připojení k elektrické síti ani vodovod.

Nevraživost cítí venkované i k městským elitám. Ani dva roky po zničení jejich obchodů v Sínzaji je nemohli obnovit, ba ani pořádně živit své rodiny. Jen sledovali, jak v hlavním městě k pochybným firmám a zkorumpovaným politikům proudí miliony dolarů. „Ti, kdo teď uprchli z Kábulu, neodešli z Afghánistánu kvůli hladu,“ říká Hajderí. „Nahrabali si jmění a teď si šli užívat luxusní život v cizině. Tady nikdo nemá rád Američany, tak jak bychom mohli mít rádi tyto lidi?“

V Kábulu to i nyní vidí jinak. I rodina Ahmadíových, kterou zdecimoval úder amerického dronu 29. srpna, v časech vyhrocených úprků přes kábulské letiště. Američané špatně vyhodnotili své informace, připadalo jim, že auto Zamaraje Ahmadího je plné výbušnin a vyjelo ze skrýše teroristů Islámského státu. Ve skutečnosti už dlouho pracoval pro americkou charitu a vezl velké kanystry vody. Raketa Hellfire z dronu přesně zasáhla jeho toyotu, do které nastoupil i další příbuzní. V autě a jeho blízkosti zahynulo deset lidí včetně sedmi dětí.

„Jsme rádi, že uznali svou chybu a potvrdili, že zabili nevinné,“ řekl tři týdny po útoku Washington Postu jeho bratr Emal. Ale to zatím bylo vše, čeho se dočkali. Chtěli by kompenzaci a pomoc, aby mohli Afghánistán opustit a usadit se v nějaké bezpečné zemi. „Ať už v Americe, nebo jinde, chceme klid a komfort po zbytek našich životů,“ řekl Samím, Zamarajův nevlastní syn. „Každý může dělat chyby. Američané nám naše milované nevrátí, ale aspoň nás odsud můžou dostat.“

fremodyn ( 15. října 2021 05:21 )

To je schíza. Oni chtějí žít v zemi vrahů jejich blízkých?

tomik007 ( 14. října 2021 20:51 )

ONO je to brzy přejde....🥷🏿

Zobrazit celou diskusi
Další videa