Spanilá jízda Tálibánu a kolaps afghánských vojsk? Bílý dům nese velkou část viny
Bílý dům nespravedlivě ukazuje prstem na afghánskou armádu, že najednou bez západní pomoci nezvládla čelit postupu Tálibánu. Vojáci se vzdávali, prchali, ustupovali do základen a města nechávali padnout. Přitom po desetiletí USA válečné úsilí špatně řídily, píše v analýze deník Guardian.
Jak Tálibán obsazoval jedno provinční středisko za druhým, z USA znělo, že Afghánci mají přežití ve vlastních rukách. „Musí za sebe sami bojovat, bojovat za svůj národ,“ pronesl prezident Joe Biden ke stažení amerických vojsk z Afghánistánu, které se chystalo už roky a on mu dodal termín – 20. výročí od teroristických útoků na USA z 11. září 2001, respektive už konec srpna. „Mají vše, co potřebují,“ dodala Bidenova mluvčí Jen Psakiová. „Potřebují si však ujasnit, zda mají politickou vůli bojovat.“
USA afghánské vládě na bezpečnost poskytly od roku 2002 víc než 80 miliard dolarů (1,7 bilionu korun), Kábul tak má bezpečnostní rozpočet nesrovnatelně vyšší než jiné rozvojové země. Přesto před Tálibánem vládní vojska bez západní podpory najednou kolabovala rychleji, než předvídali i ti největší pesimisté.
Slabá vláda v Kábulu
Mezi zasvěcenými panuje shoda, že veliký podíl na kolapsu měla slabá a nejednotná vláda v Kábulu, jež vedla k dominovému efektu neúspěchů. Ale vinit jen Afghánce není namístě. Američané a další spojenci položili základy pohromy už v počátcích angažmá v Afghánistánu před takřka dvěma dekádami.
Pentagon za ministra Donalda Rumsfelda (2001-2006) se zdráhal posílat Afgháncům víc peněz, když byl Tálibán na ústupu a USA zároveň musely financovat válku v Iráku.
Když se Tálibán přeskupil a začal zase útočit, mezinárodní koalice se snažila rychle vybudovat velké Afghánské národní bezpečnostní síly (ANSF): armádu, policii a milice, dohromady až 350 tisíc bojovníků. Ve spěchu se ale dělaly kompromisy ve výcviku i financování.
V provinciích vznikaly nové policejní sbory bez výraznějšího dohledu, nezřídka se příslušníci chovali jako zbojníci, svou autoritu a zbraně zneužívali k vydírání lidí. Armádní důstojníci zase čerpali žold pro desetitisíce „duchů“, vojáků existujících jen na papíře.
„Šetřili jsme. Dostali jsme takové síly, jaké jsme si zasloužili,“ konstatuje cynicky Douglas Lute, americký generál ve výslužbě, který dělal speciálního poradce pro Afghánistán a Irák prezidentům Bushovi mladšímu i Obamovi. „Kdybychom začali ANSF budovat v letech 2002-2006, když byl Tálibán slabý a dezorganizovaný, věci se mohly odehrát jinak. Místo toho jsme šli do Iráku,“ pronesl před americkým Kongresem.
Přeceňovaní vojáci
Odpovědní představitelé a velitelé věděli, že to s ANSF není zrovna nejslavnější, ale navenek a svým nadřízeným je vychvalovali. „Zasloužilou kritiku“ uznává i vysloužilý generál Joseph Votel, v letech 2016-2019 šéf centrálního velitelství odpovědný i za válku v Afghánistánu. Zároveň ale zdůraznil, že například afghánské speciální jednotky odváděly obdivuhodnou práci. Hlavním problémem prý byla nevyváženost různých složek ozbrojených sil i špatná koordinace na národní úrovni.
„Vždy měli potíže s velením – mít dobré taktické velitele, ale vůbec vůdce na všech úrovních,“ řekl Votel deníku Guardian. „Národní vláda měla vždy problém s prosazováním své autority, zejména v odlehlých provinciích.“
„Co se děje dnes, je důsledek 20 let amerických mylných úsudků, špatných priorit a neúspěšných politik. Bidenova vláda už byla v koncích,“ komentoval pro CNN generál ve výslužbě Wesley Clark, někdejší nejvyšší velitel NATO. „Bylo zřejmé, že nebyli schopní vytvořit či pomoci vytvořit vládu Afghánistánu, jež by se postarala o svůj lid. A bez vládní podpory zase tamní armáda neměla podporu lidu. Tohle je toho důsledek.“
Vali Nasr, bývalý poradce americké vlády a nyní politolog mezinárodních vztahů na Univerzitě Johnse Hopkinse, viní konkrétně současného prezidenta Ašrafa Ghaního (vládne od roku 2014). „Od prvního dne nedokázal vytvořit v Kábulu politický konsensus, aby vytvořil daleko silnější odpor vůči Tálibánu.“ Velký problém je totiž motivovat provinční vojevůdce; k vítězné koalici se většinou jejich milice přidaly, ale když se s odchodem západních sil situace obrátila, loajalitu k afghánské vládě necítí. „Čím víc vidí vítězství Tálibánu jako nevyhnutelné, tím víc bude to vítězství nevyhnutelné, protože se s nimi domluví.“
Na to upozorňuje i generál Clark: „V Afghánistánu lidé mění strany velice rychle. To jsme viděli roku 2001, když jsme tam vstoupili a režim Tálibánu se zhroutil.“
Unáhlený odchod západních armád
Tohle ale američtí a západní představitelé tušili, bezpečnostní analytici tak kladou za vinu prezidentům unáhlený odchod. Donald Trump ho ohlásil a jeho nástupce konkretizoval.
„Ještě se uvidí. Ale pravděpodobnost, že Tálibán všechno převálcuje a ovládne celou zemi, je velice malá,“ věřil (nebo aspoň tvrdil) Joe Biden ještě 8. července. Do několika týdnů však Tálibán ovládl polovinu země a brzy takřka celý zbytek.
„V jádru problému je, kterak prezident Biden učinil a oznámil to rozhodnutí a načasování,“ říká Frederick Kagan, vojenský historik, který dělal poradce americkým velitelům v Afghánistánu. „Prezident stažení oznámil právě začátkem sezóny bojů. To bylo zbytečné. Klidně mohl stažení nařídit, až by tento rok hlavní boje skončily, a ponechat Afgháncům podporu, kterou očekávali, i čas se připravit na situaci bez americké podpory.“
„Nemuseli jsme odejít tak bezhlavě a náhle. Letecká podpora USA a NATO byla klíčová, relativně bez rizika a udržitelná. Mohli a měli jsme s podporou pokračovat. Zrazujeme Afghánistán,“ tweetoval Rory Stewart, někdejší britský ministr pro mezinárodní rozvoj.
Americké letectvo, zejména drony, nadále mohou afghánské jednotky v bojích podporovat, jenže jen na dálku, ze základen v jiných zemích. Bez přímé účasti amerických vojáků, kteří nálety z místa přesně naváděli, je pomoc letectva výrazně slabší.
Afghánská armáda má svoje letectvo, jenže servis strojů závisí na amerických firmách, a ty zemi brzy opustily. K jejich návratu by byla zapotřebí nová dohoda, která se může vyjednávat i měsíce.
„Všem bylo celou dobu jasné, že jakmile skutečně zahájíte stahování, stanovíte datum odchodu vojsk, ohromně nabijete Tálibánu. Získají pocit hybnosti a víru, že se jejich vítězství uskuteční,“ uvedl generál Clark.
Podle Kagana tak je velice nefér osočovat afghánskou armádu z nynějších debaklů. „V průběhu této války utrpěli úděsné ztráty. Terčem byly i jejich rodiny, a přesto dál dobrovolně rukovali. Je nepřístojnost neuznávat odhodlání statisíců Afghánců, kteří šli bojovat proti našemu společnému nepříteli, i jejich ochotu riskovat smrt svou i svých rodin,“ cituje ho Guardian. „Tahle část příběhu se vynechává.“
Trump by stažení USA armády z Afganistanu neudělal tak trapně, chaoticky, nedůstojně pro spojence. Vsadili na špatné domácí představitele. Kábulská vláda nebyla sborem neúplatných mužů lpících na demokracii. Není tam z čeho vybírat. V USA hodnocení falšovali. U Afgánců chybí vůle, či převládá strach, bojovat za svojí zem, nebo se nesmíří s přítomnosti západních „křižáků ? 300 000 dobře vyzbrojených mužů afgánské armády se vzdalo bez boje 75 tisícům Talibanců. Od poražené vládní armády převzali těžké zbraně a také letadla, vrtulníky a bojová vozidla aj.
Další americký vojenský debakl ve světě vlastní vinou. Na to chtějí po spojeneckých armádách 2% z HPH. Afgánští džihádisté začali zase řádit a konečně si po letech užijí se ženami, která si sami zajali, vybijí si zlost středověkou krutostí. Proč se tedy USA montovali do země s jiným způsobem života ? Nechtěli tam líheň teroristických buněk, což nejspíše znovu nastane. Až začnou ohrožovat Evropu, pak zasáhnout, ne jen na přání USA. Zrazeni Afghánci, kteří uvěřili Západu, se mají čeho obávat, i když Talibanci vyhlásili amnestii. Muslimští radikálové si začnou více dovolovat, např. teroristická palestinská organizace Hamás, co teď oslavuje Taliban. Izrael se má čeho obávat. Biden mlžil, jak naváže opět styk s EU, ale spojence neinformoval. Důsledek jeho debaklu v Afganistanu emigrace zatíží jen EU.