Úřední korupce a šlendrián ruských těžařů: Miliony tun ropného sajrajtu končí v moři

Rádio Svoboda se dostalo k dokumentům z archivů úřadu na dohled nad přírodními zdroji Rosprirodnadzor, hovořilo s jeho bývalými zaměstnanci i s lidmi z ropných společností. Ututlané reporty ministerstva zdravotnictví varují před katastrofickou situací v hlavních ropných regionech Ruska (Chantymansijský autonomní okruh – Jugra a Jamalo-něnecký autonomní okruh), Rádio Svoboda je poprvé zveřejňuje.

Z investigace ruských novinářů vyplývá, že firmy běžně porušují různé regulace o likvidaci toxických odpadů, uplácejí inspektory, v dokumentaci vynechávají některá data a tlačí na regulační úřady, aby to vše ignorovaly.

Korupce úředníků

I když na místo pravidelně jezdí úřední inspekce a dokonce odhalí různé přešlapy, reálný výsledek je nulový, popsal Rádiu Svoboda informovaný zdroj z Chantymansijského okruhu na západě Sibiře, kde se nacházejí mnohá z největších ruských nalezišť ropy. Zdroj hovořil pod podmínkou anonymity, kvůli obavám z nadřízených.

„Ten příběh se každoročně opakuje. Inspektoři přijedou z Moskvy, odjedou s kufry peněz a vydávají bezzubá nařízení. Nepožadují ukončit porušování regulí, odstranit odpad či obnovit znečištěnou tundru. Pouze firmy vybízejí, ať vykážou, že svůj sajrajt zakopaly, a ať pokračují stejným způsobem,“ popsal onen zdroj z těžební branže Rádiu Svoboda.

Polský uhelný lom u Liberce znečišťuje vztahy tří zemí. Spor o Turów má rozlousknout soud

Jen ilegální nakládání s odpadem na ropných polích státního gigantu Rosněfť v Chantymansijském okruhu může představovat environmentální škody přes 170 miliard korun, vyplývá z vyšetřování ruského ministerstva zdravotnictví.

Aby ropu vytlačili z hlubin, využívají těžaři speciální tekuté směsi z vody, olejů, solí, minerálů a dalších chemických přísad – existuje asi 1500 různých druhů, záleží na konkrétní půdě. Průměrná hloubka vrtu je 3100 metrů, mnohé jsou i hlubší než 5 kilometrů.

Podle zdrojů z ropného průmyslu odpovídá každému vyvrtanému kilometru průměrně 560 tun odpadu. „Hlavními zdroji kontaminace jsou zaolejované výplachové kapaliny vynášející odvrtanou zeminu z vrtu, hlubinné vody s vysokou solností, pomocné chemikálie a plynné exhalace zemního plynu, uhlovodíky, sulfan, kontaminovaná zemina z vrtu a jeho okolí,“ popisují skripta Vysoké školy chemicko-technologické.

Za rok 2019 se v Rusku vrtalo 28500 kilometrů, uvádí tamní ministerstvo energetiky. Jednoduchý výpočet tak dává výsledek skoro 16 milionů tun odpadu; Rosprirodnadzor však má ve statistikách pouze pět milionů tun. A zbývajících 11 milionů tun? S těmi se firmy mohly vypořádat nelegálně a vůbec je ve statistikách nevykázat.

Investigativní reportéři na Sibiři

„Chceme se dostat k plošině 202, známé coby ilegální skládka odpadu, ale neznáme její polohu,“ popsali reportéři Svobody své pátrání kolem ropného pole Priobka.

Hodiny tak chodili kolem řeky Ob. „Najednou v lese vidíme auto. Jsou v něm dva muži v uniformách Rosněfti, považují nás za myslivce a nechávají nás si vyfotit mapu pole. 202 leží na druhém břehu, tři kilometry od řeky. Přeplaveme řeku a kráčíme po rozbité polní cestě, po které jezdí jeřáby, cisterny, sklápěčky. Jeden z náklaďáků stopneme, vezme nás až na místo. Zbývá zapnout dron.“

Přežil 24 tisíc let zmrzlý v ledu na Sibiři. Teď vědci organismus probrali k životu

Kaly smíchané s vyvrtanou zeminou se nejprve nechávají vedle vrtu. V jižních regionech pro ně obvykle vykopou čtyři metry hluboký příkop; na severu se však ropa těží v bažinatých oblastech a také v permafrostu, trvale zmrzlé půdě; proto se takový mezisklad musí vytvořit pomocí valů, také až čtyři metry vysokých. U jedné ropné věže takto může být až 2500 čtverečních metrů jam či „stodol“. Jejich stěny i dno musejí podle regulací dobře těsnit, nepropouštět toxické látky do půdy a podzemní vody. Ale žádný úřad, ani regionální, ani federální, to nekontroluje.

„Těžební odpad se zkoumal velice málo,“ řekl Rádiu Svoboda Ivan Blokov z ruské pobočky ochranářské organizace Greenpeace. „Ale jsou zřetelná data, že ropa uniká. Zasolování půdy, útlak rostlin, změny v zastoupení živočišných i rostlinných druhů. A také lze vidět, kolik ropy severní řeky odnesou do Severního ledového oceánu.“

To potvrdil hydrometeorologický úřad Rosgidromet. Jeho zpráva v roce 2019 ukázala, že do Karského moře, součásti Severního ledového oceánu, za rok řekou Ob doteklo až 17500 tun ropných produktů. Jiný federální úřad uvedl, že až u 90 % ryb v povodí Obu pozorovali experti tělesné deformace, zhoršené životní funkce a mutace.

Sibiřský vlk v rouše beránčím: Putin se navlékl do ovčí kůže a zacílil na kritiky

Za sovětských časů, v 80. letech, se těžaři snažili zavést západní technologie, ale byly drahé, říká Oleg Mitvol, který byl v letech 2004-9 zástupcem ředitele Rosprirodnadzoru, nyní předsedá hnutí Zelená alternativa. V roce 1998 byl přijat zákon, že se odpad musí buď neutralizovat, nebo skladovat ve speciálních skládkách. Některé ropné společnosti, třeba Jukos známého oligarchy Michaila Chodorkovského, nádrže podle zákona vybudovaly, některé dodnes fungují. „Zbytek byly jen imitace,“ tvrdí Jevgenija Kiseljovová, která před lety pracovala pro ministerstvo přírodních zdrojů Chantymansijského okruhu.

Další praxí je nepřiznávat všechny vrty a odpadové nádrže. Inspekce Rosprirodnadzoru ve firmě Rosněfť v roce 2017 ukázala, že jen na jednom z ropných polí má 34 plošin bez povolení.

Potěmkinova recyklace

Některé ropné provozy uvádějí, že odpad recyklují. Od roku 2000 zákon připouští „hybridní technologie“. Například se má zaolejovaná půda smísit s pískem, cementem a speciální pěnou, aby vznikl stavební materiál, v němž toxické sloučeniny zůstanou netečně uvězněny. Praxe však záměru neodpovídá. Úřad pro environmentální, technologický a jaderný dohled (Rostechnadzor) roku 2010 testoval takový materiál zvaný burolit; koncentrace toxických látek dvanáctkrát převyšovala limity pro životní prostředí, některé látky se ukázaly jako karcinogenní. Burolit se podle expertů úřadu nehodil ani pro stavbu silnic, dokonce ani pro nové „stodoly“ na ropný odpad. Přesto materiál v některých letech dostal od Rostechnadzoru povolení. Často ani takový materiál firmy reálně nevyrábějí, ropný odpad na „recyklaci“ zkrátka stále čeká - a nedočká se.

Jiné firmy začátkem století tvrdily, že z odpadů vyrábějí cihly. Reportéři Rádia Svoboda na návštěvě jednoho z největších ropných polí západní Sibiře zjistili, že tam takové zařízení existuje jen na papíře; ve skutečnosti toxický odpad prostě zahrnou hlínou. Někdy tam dokonce vysázejí stromy a po vytěžení vrtu pronajatou půdu vrátí vlastníkovi – ruskému státu – s tvrzením, že ji obnovili do původního stavu.

V některých případech úřad Rosprirodnadzor svou úlohu konal a dokonce vyhrál několik soudních sporů, podle verdiktu musely dané firmy pohřbený toxický odpad náležitě odstranit. Jenže z právního hlediska často tato špínu nelze připsat velkým podnikům, soud může odsoudit jen jakousi malou obskurní firmičku s nevystopovatelnou vlastnickou strukturou. Ta místo pokuty vyhlásí bankrot a je po problému.

Velké firmy dovedou úřední regulaci čelit i poměrně otevřeným nátlakem. Roku 2012 šéfové několika nejmocnějších ropných a plynařských firem napsali dopis vicepremiérovi, že přílišná regulace nakládání s jejich odpady sníží jejich produkci, což může vést ke společenským nepokojům.

Jevgenija Kiseljovová z chantymansijského ministerstva zdrojů brzy začala pociťovat tlak shora; v koši najednou končila obvinění, která její odbor vznesl vůči těžařským firmám. Cílem vyšetřování najednou byla ona sama a její podřízení. Když jednu firmu přece jen dostala před soud, kdosi jí poškodil auto vzduchovkou a prořezal pneumatiky. Dokonce poslala stížnosti prezidentu Vladimiru Putinovi. Nepomohla, naopak ji ministerstvo vyhodilo.

Pohřbená zpráva o pohřbeném odpadu

Na jaře 2018 ruský mediální dům RBK skandál: Získal dopis adresovaný z ministerstva zdravotnictví šéfovi Rosprirodnadzoru Arťomu Sidorovovi. Analytické centrum ministerstva upozorňovalo na nelegální skládky ropného odpadu, který těžařské firmy deklarovaly jako recyklovaný. Jednalo se o pole v Chantymansijském autonomním okruhu a Jamalo-něneckém okruhu, která provozují LUKoil, Rosněfť a další firmy.

Podle tří reportů z ministerstva byly takřka bez výjimky všechny řeky v daných oblastech znečištěné; v některých byla koncentrace ropných produktů pětkrát až desetkrát větší, než povolují limity, fenolických sloučenin bylo až osmnáctkrát víc. Žádná z používaných technologií nedostala od státních environmentálních expertů pozitivní posudek.

Rosněfť se tehdy bránila, že ministerstvo zdravotnictví nemá pravomoc takové analýzy provádět, LUKoil reagoval, že spolupracuje se subdodavateli, kteří prý zákonné regule dodržují.

Předtím reportéři RBK získali jen dopis zmiňující ony tři reporty. Reportér Rádia Svoboda je nyní viděl na vlastní oči v počítači – a všech 630 stránek dokázal vyfotografovat. Redakce je sdílí na internetu.

Z Ruska pochází zhruba polovina ropy dovezené do České republiky. „V roce 2019 se do ČR dovezla ropa v celkovém množství 7 737,7 tis. tun, což představuje nárůst o 4,0 % v porovnání s rokem 2018,“ uvádí ministerstvo průmyslu a obchodu. „Doprava ropy do ČR byla realizována převážně ropovody Družba (49,4 %,) a IKL (50,6 %), částečně po železnici.“ Družba přivádí ruskou ropu, IKL z bavorského Ingolstadtu pak arabskou.