Vyvražděná rodina, útok dronu na autobus, palba z děl. Válka na hranicích Evropy budí obavy

Zatím je mezi civilisty a arménskými bojovníky potvrzeno přes 100 zabitých. Ázerbájdžán údaje o svých vojenských ztrátách nezveřejňuje, ale lze předpokládat, že budou přinejmenším stejně takové. Jako příčina bojů se jeví pokus ázerbájdžánských sil znovu dobýt území okupovaná arménskými silami od karabašské války po rozpadu Sovětského svazu. Statisíce etnických Azerů byly z těchto oblastí v letech 1992-94 vyhnány.

Eskalace přichází po napjatém roce – diplomatickém patu, bojovné rétorice a červencových potyčkách severně odtud, v oblasti mezinárodní hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Jaká jsou rizika?

Předchozí eskalace mezi arménskými a ázerbájdžánskými silami byly po pár dnech zkroceny. Intenzita nynějších bojů naznačuje, že to tentokrát nebude možné. Zalidněné oblasti ve sporném území Náhorního Karabachu poprvé od 90. let zasáhly rakety a bombardování. Zasaženy byly i civilní cíle v Arménii i Ázerbájdžánu.

Obě strany se patrně chystají na delší konflikt. Ázerbájdžán odmítl obnovení jednání s Arménií a oproti předchozím eskalacím může počítat s větší podporou Turecka. Riziko je, že půjde-li o delší, vleklý konflikt, budou více zasahovat cizí mocnosti, čímž by hrozila větší, regionální válka.

Náhorní Karabach | ČTK

Pozadí konfliktu

Jak píše BBC, Kavkaz je strategicky důležitý horský region na jihovýchodě Evropy (podle jiných zdrojů v Asii, pozn. překl.). Po staletí tu o nadvládu soupeřily různé mocnosti – jak křesťanské, tak muslimské. 

Dnešní Arménie i Ázerbájdžán se staly součástí Sovětského svazu, když se ve 20. letech minulého století zformoval. Náhorní Karabach byl oblastí většinově osídlený etnickými Armény, ale Sověti dali moc nad územím úřadům Ázerbájdžánu.

Arméni v Náhorním Karabachu v následujících desetiletích několikrát žádali, aby byli převedeni pod arménskou vládu. Ale až když se koncem 80. let Sovětský svaz začal hroutit, odhlasoval regionální parlament Náhorního Karabachu, že se má stát součástí Arménie.

Mezi Arménií a Ázerbájdžánem dál zuří boje. Země nasadily dělostřelectvo, přes 60 mrtvých

Ázerbájdžán se snažil separatistické hnutí potlačit, Arménie ho podporovala. To vedlo k etnickým střetům a – když Arménie i Ázerbájdžán vyhlásili nezávislost – k regulérní válce. Desetitisíce lidí zemřely a až milion byl vyhnán z domovů, zprávy hovořily o etnických čistkách a masakrech páchaných oběma stranami.

Arménské síly Náhorní Karabach ovládly, než se roku 1994 uzavřelo příměří zprostředkované Ruskem. Po dohodě zůstal Náhorní Karabach součástí Ázerbájdžánů, avšak ovládala ho separatistická, samozvaná republika řízená etnickými Armény a podporovaná vládou Arménie. Dohoda též ustanovila Linii dotyku oddělující arménské a ázerbájdžánské síly.

Od té doby mírová jednání zprostředkovala Minská skupina Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), orgán ustanovený v roce 1992, kterému předsedají Francie, Rusko a Spojené státy. Ale mírová smlouva dosud nebyla podepsána. Střety v minulých třech dekádách pokračovaly, poslední vážný vzplanul v roce 2016, kdy na obou stranách zahynuly desítky vojáků.

Turecký přítel

Turecko (členský stát NATO) tradičně Ázerbájdžánu coby příbuznému turkickému státu a klíčovému geostrategickému partneru poskytovalo morální a diplomatickou podporu. Jako první uznalo roku 1991 nezávislost Ázerbájdžánu. Někdejší azerský prezident Hejdar Alijev obě země popsal jako „jeden národ se dvěma státy“. Obě mají turkickou kulturu a obyvatelstvo, i turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan slíbil, že jeho země Ázerbájdžán podpoří. A co víc, Turecko nemá s Arménií oficiální styky. V roce 1993 zavřelo svou hranici s Arménií na podporu Ázerbájdžánu ve válce o Náhorní Karabach.

Kontakty vojenských funkcionářů obou států se zintenzivnily po červencových arménsko-ázerbájdžánských střetech, následovala spojená armádní cvičení. Když v neděli propukly boje, Turecko vyjádřilo Ázerbájdžánu bezvýhradnou podporu a vypadá to, že Ázerbájdžáncům půjčuje různé vojenské vybavení. Málokdo pochybuje, že byly nasazeny uznávané turecké vojenské drony.

Jerevan rovněž obvinil Ankaru ze sestřelení arménského letadla Su-25 29. září, což Ankara popírá. Také přibývá tvrzení, že Turecko pro Ázerbájdžán mobilizovalo žoldnéře ze Sýrie (když se podobná tvrzení objevovala dříve, ukázala se být nepravdivá).

Váhavá Moskva

Rusko hraje v konfliktu různé, často protichůdné role. Bilaterálně i skrz Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO/ОДКБ) poskytuje Arménii bezpečnostní záruky, leč ty se netýkají válečné zóny v Náhorním Karabachu, který je mezinárodně uznáván jako součást Ázerbájdžánu. V Arménii je ruská vojenská základna, nicméně prezident Vladimir Putin má dobré vztahy i s Ázerbájdžánem. Moskva rovněž dodává zbraně oběma stranám a spolupředsedá mediační Minské skupině. Rusko vyzvalo k příměří, ale na rozdíl od dřívějších velkých eskalací ještě nesvolalo schůzku arménských a ázerbájdžánských politických či vojenských vedení.

Moskva má nelehký vztah s novým (od r. 2018) premiérem Arménie Nikolem Pašinjanem a Jerevan by bezpochyby eskalaci řešil raději sám, nakolik to jen lze. V 90. letech Rusko nemohlo vyslat do Náhorního Karabachu mírové síly. Arménie se k žádosti o ruskou podporu staví obezřetně, neboť se obává, že by nebyla zadarmo.

Dokud se boje udrží ve sporném území v Náhorním Karabachu a okolí, vypadá to, že v zájmu zachování zdání neutrality Moskva otevřeně nezasáhne. Ovšem delší konflikt s rostoucí účastí Turecka by ohrozil dominanci Ruska v oblasti, kterou považuje za svou sféru zvláštního zájmu, a vyžadoval reakci.

Co bude dál?

Rychlý a upevněný vojenský úspěch – když Ázerbájdžán znovuovládne výrazné území, nebo když Arménie odrazí ázerbájdžánské operace – by mohlo otevřít cestu k příměří, ale též vést k domácí nestabilitě v té zemi, která dopadne hůř.

Čím déle boje potrvají či když jedna ze stran bude vypadat, že ve vleklém boji ztrácí, tím pravděpodobnější je, že Rusko a Turecko budou čelit těžkým rozhodnutím, zda se víc zapojit, uzavírá BBC.