Odbojář Jiří Zenáhlík dostal Řád Bílého lva a slaví 100. narozeniny: Komunisté mu vzali kus života, provází ho však i kontroverze
Jiří Zenáhlík si vytrpěl mnoho, a to především kvůli boji proti komunistické totalitě. Za mřížemi měl strávit zbytek života. V roce 2008 obdržel od tehdejšího prezidenta Václava Klause nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva 1. třídy. Říká, že se účastnil bojů v Normandii, na Západní frontě a osvobozoval Československo. To ale někteří historici, kulantně řečeno, nemají za prokázané.
Komunisté měli na Zenáhlíka políčeno a to se projevilo pár let poté, co se dostali k moci. V roce 1952 byl povolán do armády. Jak sám řekl, v rozhovoru pro Lidové noviny, nebylo to kvůli jeho zkušenostem, ale proto, aby ho komunisté mohli lépe sledovat. Jeho bratr totiž v té době spolupracoval s francouzskou špionážní službou. O tom mu ale řekl až později a Jiří se mu po zdráhání rozhodl pomoci. Vyzrazení skupiny ale viselo ve vzduchu. A komunisté s ní zatočili po svém.
Začátkem padesátých let byl Zenáhlík odsouzen za údajnou špionáž na doživotí. Za mřížemi strávil téměř 12 let. Prošel Pankráckou věznicí i Leopoldovem, pracoval v uranových dolech Bytíz. V roce 1964 ho sice propustili, zůstal ale „občanem druhé kategorie“. Jak uvedl, při výsleších mu byla podávána bílá káva s omamnou látkou, vězni pak řekli cokoli. Bez ohledu na to z nich bachaři s oblibou vymlátili duši.
„Jednou jsem musel chodit čtyřicet osm hodin, až jsem se zhroutil. Když mě zavřeli, vážil jsem sedmdesát šest kilo, a když jsem odcházel z Ruzyně, vážil jsem padesát dva kilo. Kost a kůže,“ řekl ve zmíněném rozhovoru.
Jiří Zenáhlík by si státní vyznamenání zasloužil už jen za prokazatelný boj proti komunismu, také mu skoro obětoval život. Nicméně v odůvodnění udělení řádu figurovalo také jeho angažmá v boji proti nacistům během druhé světové války. Zenáhlík se měl účastnit v řadách americké armády invaze do Normandie, bojů na západní frontě a osvobozování Československa.
Zenáhlík tvrdí, že byl v roce 1943 totálně nasazen v Německu, odkud prchl do Francie. Prý aby si zachránil život. Ve sběrném táboře podepsal vstup do armády a v roce 1944 byl převezen do Anglie. Tam ho údajně přiřadili k americké 14. tankové divizi, se kterou se posléze vylodil v Normandii. Historici ale říkají, že pro jeho tvrzení nenašli žádné důkazy.
„V seznamech vojáků 14. tankové divize Spojených států, ke které se pan Zenáhlík hlásí, jeho jméno není," potvrdil MF DNES americký vojenský historik Jim Lankford s tím, že není ani v celoamerické databázi účastníků druhé světové války. Zenáhlík to připisuje tomu, že je dle jeho slov v dokumentech asi nepořádek. „Já už po těch letech nevím, jestli to nebyla jiná divize, ale do americké armády jsem vstoupil,“ říká.
Zástupce ředitele Vojenského historického ústavu Eduard Stehlík ale tvrdí, že zejména záznamy ze Západu jsou přesné, kvalitní a vyčerpávající a dodal také, že nechápe, proč se Zenáhlík po příjezdu do Anglie nehlásil do československého velení. To bylo dokonce povinné. „Já jsem se s českým velením nebavil,“ vysvětluje Zenáhlík. Připojil se prý rovnou k Američanům.
Proč jeho účast na Západní frontě neuvádí ani komunisté, kterými byl pronásledován, vysvětluje tím, že bylo v jeho zájmu tuto skutečnost před nimi zamlčet. „Dopadl bych ještě hůře,“ říká.
Od komunistů nakonec dostal doživotí a odseděl si jedenáct let. V roce 1989 se dočkal rehabilitace a posléze se zapojil do činnosti Konfederace politických vězňů a o svých osudech přednášel na řadě škol. „Mládež není lhostejná k tomu, co nikdy nezažila. Pokud se jí dokážou věci poutavě vysvětlit, chápe je a chápe i to, jaká nespravedlnost komunistický režim provázela,“ řekl k tomu.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.