František Drtikol se narodil v Příbrami 3. března 1883 jako nejmladší ze tří dětí manželů Drtikolových. Jeho otec byl příbramský obchodník, a jak sám Drtikol ve svém deníku vzpomíná, měl velké srdce. „Můj otec měl obchod se smíšeným zbožím. Byl to čestný člověk a velký dobrák. Mnoho havířů a chudých, když udělali nějaký ten dluh, nebylo proto žalováno a tatínek jim to odpustil. Ani žádný žebrák neodešel od nás s prázdnou.“ Otcova živnost nakonec zkrachovala a musel prodat i dům.

Nejdřív studia na gymnáziu, pak učení fotografické

Malý František studoval příbramské nižší (obdoba dnešního osmiletého gymnázia, pozn. red.) Gymnázium pod Svatou Horou. Studia mu ale příliš nešla. „Učil jsem se dost mizerně, ne snad proto, že bych měl špatnou hlavu, ale proto, že jsem neustále byl myšlenkami jinde, raději jsem maloval nebo četl knihy,“ svěřuje se ve svém deníku. Po čtyřech letech studia na gymnáziu František odchází do fotografického učení.

„Učedník – mučedník. Dělali jsme od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer jen s hodinovou přestávkou na oběd. V zimě to bylo lepší, protože byla brzo tma a elektřina tehdy nebyla. Zase jsme ale museli vypírat fotografie ve studené vodě. To opravdu nebyla žádná slast, dokonce mi omrzly prsty a pozůstatky z učení si nesu dodnes,“ vzpomínal dnes celosvětově uznávaný fotograf na své nelehké začátky.

Zahraniční zkušenosti

Po vyučení se mladý Drtikol dostal na studium fotografie do Mnichova . „To byla jiná škola! Kromě fotografování jsme se učili i kresbu a malířství, vyučovala se také chemie, fyzika nebo optika,“ vypravuje. Školu úspěšně absolvoval jako nejlepší student a ihned také získal zaměstnání u mnichovského dvorního fotografa. „Přestože měl tak vysoké postavení, byl to fotografický zaostalec. A tak jsem se raději vrátil domů,“ dozvídáme se z deníku.

Stěhování do Prahy

Po návratu Drtikol ještě krátce působil ve Švýcarsku a po návratu byl odveden na vojnu. Po návratu si v Příbrami zřídil ateliér, ale v tak malém městě nebyly pro jeho podnikání podmínky, a tak se přestěhoval do Prahy, kde v roce 1911 spolu s Augustinem Škardou otevřeli vlastní ateliér. „Teprve až v Praze jsem mohl plně rozvinout své nabyté zkušenosti a talent,“ zapsal si v deníku Drtikol.

Jejich ateliér se během krátké doby stal místem, kde se s oblibou scházeli umělci a veškerá inteligence té doby. Po začátku 1. světové války byl Drtikol odveden do války, na frontu naštěstí ale nešel. Po roce 1918 pak zažíval jeho ateliér dny největší slávy.

"Nikdo nechtěl platit"  

„Převratu v roce 1918 jsem se nijak aktivně neúčastnil, protože jsem měl mnoho práce. Chodily se ke mně fotografovat všechny významné osobnosti té doby, od Masaryka a Beneše, přes Leoše Janáčka až po Emu Destinnovou. Práce jsem měl nad hlavu, horší bylo, že nikdo z nich nechtěl platit. Nu což, nechtěli, tak nechtěli,“ vzpomínal na slavné osobnosti. Při těchto vzpomínkách se nelze ubránit vzpomínky na dobrosrdečného Drtikolova otce, tuto vlastnost zřejmě fotograf zdědil po něm.

Život v ústraní

Do hospodářské krize ve 30 letech se Františku Drtikolovi vedlo náramně. Získal mezinárodní uznání a vystavoval po celém světě. Problém ale byl, že přes veškerá uznání, medaile a vyznamenání začal živořit. Proto svůj ateliér prodal, koupil si vilu ve Střešovicích a začal se věnovat převážně malbě, kresbě, grafice a také studiu východního náboženství, především buddhismu. Sám dokonce toto učení později přednášel a také mnoho děl přeložil. Drtikol zemřel v roce 1961.

Fotogalerie
20 fotografií