Livia Klausová exkluzivně pro Blesk: Slavím 80. Asi pozvu i manžela

Je vám čerstvých 80, jak velký význam pro vás to jubileum má?

„Má velký význam ve smyslu, že se člověk dožije tohoto pěkného věku. Jinak doufám, že život bude pokračovat po tomto jubileu stejně jako před ním.“

Jak budete slavit?

„Slavit nebudu. Ale budu mít takové, doufám, že příjemné, setkání s širokou rodinou. Asi pozvu i manžela (smích). A také ty, kteří byli v různých etapách mého života u mě blízko.“

Jaké dárky dává Václav Klaus?

„To já nevím.“

To mi snad ani neříkejte…

„Ale když se mě zeptáte, jaké dárky mám ráda, tak to vám řeknu.“

Jaké?

„Já mám ráda dárky takzvaně zážitkové, ale ne v moderním slova smyslu, že bych skákala padákem. Očekávám hudební dárek, kdy se řada mých vnoučat i dětí mých přátel, kteří zpívají a hrají, dá dohromady.“

Takže nic věcného, jako třeba kabelku od muže?

„To on by koupit neuměl. Musel by to svěřit nějaké své poradkyni. Ale kytku snad dostanu.“

Jak jste na tom zdravotně?

„Mám se dobře. Moje maminka měla k tomu životu takový přirozený přístup, a když člověku něco bylo, tak se to nějak moc neřešilo. To neznamená, že když potřebujete operaci slepého střeva, nebudete ji absolvovat. Ale tématem hovorů u mě není stěžování si na tlak nebo jiné bolesti a nejsem typ, co by takzvaně chodil po doktorech.“

Spor o rentu exprezidentů: Piráti jsou proti jejímu růstu. Podle Klausova muže posílají vzkaz i Pavlovi

Jak trávíte čas?

„Já jezdím na chalupu, věnuji se vnoučatům a pracuji v naší nadaci (Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových – pozn. red.). No a, jak mu říkáme, »děda prezi« chodí do práce, což je dobře. Od určitého věku je vždycky dobře, když ten chlap má důvod říci Ahoj, zlatíčko a někam odejít.“

Jak funguje fond? Dívala jsem se na výroční zprávy a v roce 2022 jste dostali 1,7 milionu. To není moc.

„Funguje pořád stejně, ale peněz je méně a méně, protože zájem se přesouvá od normálního života, od běžných lidí k věcem zvláštním a speciálním. My se zaměřujeme na české občany, na děti, které jsou ve finanční tísni, a přispíváme jim na vzdělávání v širším slova smyslu. Bez ohledu na to, zda jsou v běžné rodině, u pěstouna nebo v dětském domově. Nerozlišujeme je podle toho, i když by se nám pak možná snadněji vybíraly peníze.“

Když mluvíte o změně dárcovství, to narážíte na to, že lidé rekordně přispívají na Ukrajinu, anebo na děti s vzácnými chorobami?

„Já nenarážím na nic konkrétního. Jen říkám, že my veřejnosti nepředkládáme marketingově přitažlivé typy a jsme zásadně proti jakémukoliv citovému vydírání. Dneska to bez toho asi nejde…“

Tak když vám dám příležitost: proč přispět zrovna vašemu nadačnímu fondu?

„Protože všechny peníze, které od svých sponzorů dostáváme, jdou na ty, kvůli kterým ta nadace existuje. Nejdou na marketing, na žádné plesy, nepoužíváme žádné zprostředkovatele, v naší výroční zprávě se vždy dočtete, kteří studenti, kteří senioři ten příspěvek dostali.“

Dnes je hodně moderní ženská tematika. Jste feministka?

„To bychom si musely definovat, co to je. Feminismus je pro mě pouze rétorický a nevážný. Já jsem i o kvótách řekla, že by mě hluboce urazilo, kdybych měla jakékoliv výhody jen z toho titulu, že jsem žena.“

Navzdory tomu, že máte jako žena více překážek?

„Co jsou překážky? Že mám dítě? To je normální svět. Pro mě by byla překážka a ztráta děti nemít. Já za ženy bojovala jinak, než že jsem jezdila na konference a psala moudra. Dokud byl můj muž v politice, tak při jakékoliv situaci, kdy byly přítomny manželky, jsem vždy opravovala moderátory, pokud řekli: Vítám tady pana starostu toho. Vždycky jsem nahlas, jako když vykřikují děti ve škole, řekla »s chotí Irenou«. A těch situací bylo daleko, daleko víc.“

Bývalá první dáma ve Varech bez manžela: Proč přijela sama? Klaus musel na pohřeb švagra

Jak jste žila s tím, že jste ta po boku, že musíte upozadit nějaké svoje plány, ambice?

„To nejsložitější v životě je dělat někomu zázemí. Ne všichni to psychicky vydrží. Musíte si v tom najít to svoje, ať už to pro mě byl nadační fond, nebo interiérový design, studium historie. A byla jsem ráda za to, co svého času vydobyla za velké nelibosti médií Dáša Havlová, tedy že měla první dáma tu svoji kancelář. Já jsem se v tom našla. Byla jsem takovým ombudsmanem. Lidi mi psali svoje osudy, problémy, byly to stovky dopisů. A všem jsem odpovídala já, ne kancelář.“

Takže jste později svoji funkci velvyslankyně na Slovensku nebrala jako nějaké zadostiučinění za všechna ta léta, co jste dělala to zázemí?

„Zadostiučinění bych neřekla. Ale byla to moje radost. Já jsem to studovala…“

I když to všichni brali jako nějakou protislužbu za to, že jste podpořila Miloše Zemana v kampani?

„Nedostala jsem žádnou funkci darem. Prošla jsem standardním kolečkem na ministerstvu zahraničí a byl to pro mě hezký pocit, že v 70 letech můžu profesně být konečně sama za sebe. Bylo to pro mě nesmírně pěkné období. Lidi si myslí, že velvyslanec je někdo, kdo krmí plameňáky a koupe se v bazénu, ale ta práce je nesmírně náročná.“

A ty spekulace o tom, proč jste velvyslankyní, vám to nekazily?

„Tak mrzelo mě to. Ale já už zažila tolik útoků během politického života mého muže, že jsem věděla, že se tomu nemůžu vyhnout a že nemám šanci to médiím nikdy vysvětlit. Já se to snažila odpracovat, a dokonce jsem dostala medaili od ministerstva zahraničí Slovenské republiky.“

Jak teď vidíte ten bojkot Roberta Fica u nynějších nejvyšších ústavních činitelů Česka, kteří mu ani negratulovali k vítězství ve volbách.

„Tohle podle mě není správně. Diplomacie není o tom, že mluvím jenom s těmi, kteří jsou mi nejblíže a přitakávají mi. Je naopak právě o tom, že poslouchám názory těch druhých. A to platí nejen v diplomacii, ale i v normálním světě, kde se vytrácí to, že můžete říkat svůj názor. A pokud ho říkáte, okamžitě jste posunuta do role někoho, kdo nesdílí to, co je sdílet správné. Přičemž kdo určuje, co to je? Zmizela diskuze.“

Neviditelná Zemanová, noblesní Klausová a ikonické ženy Havla. Jak se zapíše Pavlová?

A zpět k panu Ficovi?

„Je potřeba mu pogratulovat, samozřejmě. Protože to není o něm ani o tom, co bych chtěla já nebo vy. Je to o voličích Slovenské republiky, kteří takto rozhodli.“

Vy jste na Slovensku končila v měsících, kdy zavraždili Jána Kuciaka a psal se konec třetí Ficovy vlády. Jaké to tam bylo?

„Ta atmosféra byla nesmírně emotivní, a to je vždycky špatně pro všechny. Když jsem sledovala sdělovací prostředky před volbami, tak nikde nebyl racionální názor o tom, co pan Fico udělal. Že nebýt jeho, tak máme kvóty na migranty a tak dále. Fico není politik, se kterým bychom se já ani můj muž nějak ztotožňovali, je to sociální demokrat. Ale aby média ústy ať už paní Vášáryové nebo kohokoliv jiného říkala, že má na svědomí vraždu Jána Kuciaka? Vždyť to přeci není pravda.“

Jak se vám líbilo předávání letošních státních vyznamenání? Vy jste se tam chvílemi dle televizních kamer vrtěla v židli…

„Vážně?“

Přišlo mi, že víc než váš muž. A od toho jsem, vzhledem k tomu, že prezidentův projev byl o prospěších Evropské unie, čekala, že vyskočí jako panter.

„My jsme se chovali slušně (úsměv). Myslím si, že výběr vyznamenaných byl dobrý, protože až na výjimky nepopudil.“

Moment, kdo vás tam popudil?

„Někteří se mi nelíbili, ale nechci nikoho urazit.“

A to vrtění se během projevu?

„To tak mohlo vypadat, když mě zabrali. Já ale projevy vždy poslouchám velmi pečlivě, protože můj muž byl na to přísný. Když šlo o projevy, nemohla jsem být manželka ani skákat kolem dětí. On dával i kontrolní otázky.“

Premium

Předávání státních vyznamenání očima Iny T.: Přešlapy a neúcta! Ohromující Ivanka i šedá myška

A když vám dám kontrolní otázku, jak se vám líbil ten Pavlův?

„Dnešní média říkají, že tázaný člověk, hlavně politik, má povinnost odpovědět. Nemám. Existuje kouzelné sousloví »bez komentáře«.“

Miloš Zeman nedorazil 28. října a dal přednost jiným akcím. Chápete ho?

„Chápat ho můžu, ale já s tím přístupem nesouhlasím. Protože státní svátek je pro všechny. Je to hezká věc, je to zdvořilost, je to o kontinuitě. A kdyby se mě ptal na radu, já bych mu řekla, že tam měl být.“

Máte nějaký speciální vztah s paní Pavlovou?

„Nemáme žádný kontakt, vidíme se prakticky jen u těchto oficiálních věcí.“

Neměly jste možnost spolu mluvit toho 28. října třeba na recepci?

„Jenom na vteřinku, paní Pavlová si stěžovala, že je ta funkce strašně těžká, že toho je hodně a že nestíhá řešit všechny ty šaty, co musí nosit.“

Jaký máte vztah s bývalými prvními dámami?

„S paní Dášou, když se vidíme, tak si slíbíme, že půjdeme na kafe. Pak uplyne rok a slibujeme si to zase na tom samém místě. Ale máme vztahy normální, korektní.“

A paní Zemanová?

„Já jsem jí tu funkci vlastně předávala, všechny ty krásné akce, které jsem dělala jako první dáma. Na začátku to vypadalo, že bude v mé práci pokračovat.“

Nemáte jí za zlé, že tu linii přerušila? Že v podstatě zrušila kancelář? Anebo ji chápete?

„Nemám jí to za zlé, ani to nechápu. Asi není ten typ, co má rád kolem sebe lidi. Je introvertnější.“

Co jste cítila, když současná vláda odmítla dvěma žijícím prezidentům zvýšit rentu, která se 20 let nezvýšila ani nevalorizovala?

„Já myslím, že až bude v této situaci nynější pan prezident, tak to projde. Víte, co je paradox? Že když byla vláda mého muže a šlo o prezidenta Havla, tak on byl jediný, kdo okamžitě řekl ano (souhlasil se zavedením doživotní renty – pozn. red.) netuše, že někdy bude v téhle situaci on.“

Vy jste proslula tím, že jste měla ráda Lány. Kdy jste tam byla naposledy?

„Teď celkem nedávno dvakrát. Jednou když končil prezident Zeman.“

Pozval vás na kafe?

„Dozvěděl se, že jsem zrovna v parku, tak pro mě poslal, jestli nechci přijít. A podruhé jsem tam byla se známými na dnu otevřených dveří.“

Moment vy jste jako bývalá první dáma šla na den otevřených dveří pro veřejnost?

„Ano, protože jsem chtěla vidět, jak to tam všechno vypadá a funguje.“

Zeman slaví 79 let: Do bungalovu mu přijeli popřát Mynář s Alex a syny i další muži z Hradu

Tedy jestli zachovali ty úpravy interiérů, které jste udělala vy?

„Byl to můj koníček. Když se muž stal prezidentem, děti říkaly: to je dobře, bude od maminky pokoj. Protože na ten můj koníček, což je zařízování interiérů, nebudu mít pár místností, ale rovnou 62 pokojů. Ale já jsem to nedělala jen podle vlastního vkusu, radila jsem se s architektem. Udělalo se tam hrozně moc práce.“

Já jsem slyšela že se vám nelíbí, že současný prezident v Lánech nehodlá trávit moc času.

„Každý má právo využívat Lány tak, jak on uzná za vhodné. Já si ale myslím, že ta tradice Lán je hodně dlouhá a je to důležité místo. Vždy jsem se snažila, aby to bylo reprezentační místo i proto, že můj manžel je velký šetřílek a když byly velké návštěvy, nemusely se utrácet peníze na desítky hotelů. Chtěla jsem, aby to bylo místo setkávání, aby to nebylo místo mrtvé.“

Ale chápete možná, že se od toho místa chce současný prezident odstřihnout, protože mu symbolizuje toho předešlého?

„To neumím pochopit. Navíc tu malou část, to prezidentské apartmá, si může každý uzpůsobit podle sebe. V Lánech existuje obrovská loajalita lidí k tomu místu. Na málokterém jiném pracovišti, úřadu, to najdete, že tam pracovali jejich příbuzní na různých pozicích – teta, prastrýc, dědeček, ještě za Masaryka. Já vám doteď řeknu jména všech těch pracovníků. Pro mě je to domov.“