Ministryně Valachová pro Blesk: Chci férové podmínky pro všechny děti
Celkem pět týdnů hledala ministryně školství Kateřina Valachová (39, ČSSD) termín na rozhovor pro Blesk, který se detailně zabývá inkluzí mentálně postižených dětí do běžných škol. Minulý týden si čas našla. A kromě svých názorů a záměrů už v první části rozhovoru možná nechtěně odhalila, jaké mají podporovatelé inkluze v současné formě mezery…
Jakým způsobem byste definovala lehké mentální postižení? Vycházíme z toho, že pan prezident tvrdí, že jste se neshodli na tom, co to znamená.
„Lehké mentální postižení (LMP) je pojem v zákoně, a pokud je spojeno s poruchami učení, chování a poruchami autistického spektra, tyto děti mohou být vzdělávány ve speciálních školách. V rámci školských poradenských zařízení (ŠPZ) speciální pedagogové prostřednictvím diagnostických nástrojů zjistí, jakou podporu dítě potřebuje. A to právě z hlediska LMP tak, jak ho zná školský zákon. Nediagnostikují to dítě z medicínského hlediska, ale říkají, jakou podporu potřebuje. Pokud se bavíme o zdravotním postižení. a tedy v podstatě o medicínském vyjádření věci, tak se bavíme o lehké mentální retardaci, což jsou děti, které prostřednictvím měření inteligenčního kvocientu dosáhly výsledku do 60 bodů.“
Do 69 bodů.
„No podle mých podkladů do 60. Nevím, jestli je to odborně správně. Já mám tady do 60. Děti, které nejsou v této medicínské kvalifikaci, které mají vyšší IQ, a přesto vyžadují vyšší podporu, jsou někdy nazývány »děti hraniční«. Ale já to nemám ráda, protože to není ani odborný ani právní výraz. Jsou to děti, které mají například změřeno IQ 80. Z mého pohledu mají být podporovány ve vzdělávání a doposud se diskutuje, jestli je pro ně nejvhodnější speciální škola, nebo mají naopak směřovat do běžného vzdělávacího proudu, protože se nejedná o zdravotní postižení. To je věc odborná. Zákon je napsaný tak, že pokud má dítě LMP a nejsou tam kombinace s dalšími poruchami, mělo by směřovat do běžného vzdělávacího proudu. Ale důležité je říci, že se to netýká dětí, které jsou zdravotně postižené. To znamená těch, které mají lehkou mentální retardaci jako zdravotní postižení.“
Trochu jste nás zacyklila. Vy vnímáte děti s LMP jinak jako člověk a jinak jako ministryně?
„Ale to přeci není rozdílné, vnímat ty děti jako člověk a jako ministryně. Pokud se řekne LMP, tak nejsem speciální pedagog. Co LMP znamená, to najdete ve školském zákoně. A protože ta otázka tam směřovala, z hlediska medicínské kvalifikace zdravotního postižení se musíme bavit o lehké mentální retardaci. To jsou dvě rozdílné věci. Jestli ta podpora stačí na vzdělávání v běžné škole, anebo ne, anebo se dokonce jedná o zdravotní postižení, to vždycky určí odborný pracovník v rámci ŠPZ. A je to velmi složitá záležitost i pro tyto speciální pedagogy – opravdu správně tu podporu dítěti přisoudit. A od toho je potřeba velmi striktně oddělit otázku zdravotního postižení, lékařských diagnóz.“
Podle našeho zdroje z Národního ústavu pro vzdělávání jste si ještě před dvěma týdny myslela, že LMP lze vyléčit. Co vás přesvědčilo o opaku?
„To rozhodně ne. A to nevím, jaký zdroj máte, ale vzpomínám si, že jsme diskutovali o dětech s LMP s kolegy ze speciálních pedagogických center a já jsem tam tohle v žádném případě neřekla. Každý odborník potvrdí, že u těch dětí, u kterých třeba změříte IQ 85 nebo 90, správnou podporou lze zlepšit výsledek třeba o deset dalších bodů, protože je podpoříte tam, kde je například doposud rodina nepodporovala. Ale to, že by se děti s LMP uzdravovaly, jsem opravdu nikde neřekla.“
Premiér Sobotka v našem pořadu řekl, že vaše komunikace v oblasti inkluze nebyla ideální. Co vy na to? Pro nás bylo například snadnější zařídit rozhovor s premiérem než s vámi.
„Já jsem nastoupila do funkce v polovině minulého roku. To znamená poté, co už tři měsíce byla účinná novela školského zákona. Odborná veřejnost velmi dobře ví, že ministerstvo v ten okamžik nemělo připraveno vůbec nic z hlediska prováděcích předpisů.“
Takže ta kritika má jít za vaším předchůdcem Marcelem Chládkem (ČSSD)?
„Jsem nepřítelem házení nedostatků na předchůdce ministrů, protože se domnívám, že to občanům může být jedno. Kdo za to má být odpovědný, ať soudí kdokoliv jiný a nikdy jsem se vůči svému předchůdci negativně nevyjadřovala. Jenom říkám, že tady nic nebylo. Nebyl tady Akční plán inkluzivního vzdělání, nebyla prováděcí vyhláška ke společnému vzdělávání. Vedle toho bylo rozhodnutí předchozího ministra o zrušení rámcového vzdělávacího programu pro LMP, ale všichni víme, že jej nelze zrušit jen tak, že je potřeba leccos dopracovat. A protože prováděcí vyhláška byla velmi citlivá, tak jsme se celý podzim snažili najít co nejširší míru shody. Proto byla diskutována opakovaně s odbornou veřejností, podotýkám se všemi.“
Speciální pedagogové ale tvrdí, že sice byli přizváni, avšak nikdo je nebral v potaz.
„K tomu dojdu. Já jenom vysvětluji: vy jste se ptala…“
Na pana premiéra. A ten kritizoval přímo vás a ne ministra Chládka.
„Ale to já jsem přece vůbec neřekla. Já jsem jenom chtěla popsat, co jsme vykonali z hlediska té práce, protože když máte hotovo a víte detaily, po kterých rodiče, děti i pedagogové volají, teprve potom můžete začít komunikovat. Mohu upřímně přijmout to, co řekl pan předseda vlády z hlediska komunikace, že měla být lepší, ale musela jsem nejprve vše dopracovat. Proto jsem objela všechny kraje a komunikovala se všemi aktéry a také bych si přála, aby to šlo dříve a ve veřejnosti zbytečně nevznikly obavy. Sama jsem byla překvapena, že se nic neví o takto zásadní změně.“
Pan premiér mimo jiné také garantoval, že na rodiny nebude vyvíjen žádný nátlak při rozhodování, do jakého druhu školy dítě půjde. To je velký závazek. Jak mu pomůžete, aby mohl tento slib splnit? Protože zatím tomu rodiče nevěří.
„To, co pan premiér slíbil a co se vám zdá jako velký závazek, to je zkrátka pravda. Na ty rodiče nikdo nebude vyvíjet nátlak, ani nemůže, aby si vybral tu či onu školu pro své dítě. Já jsem v životě neřekla, že by vůli rodiče mohl někdo nahradit. Jsem právník, to je úplný nesmysl. Ty změny od 1. září jen znamenají, že se otevírají dveře do běžných škol férově. Dosud když jste měla dítě, které mělo poruchu sluchu nebo bylo na vozíčku, tak jste jako maminka mohla najít spádovou školu a říci: pane řediteli, jdu tady k zápisu. Ale neměla jste žádnou jistotu, že vaše dítě bude mít reálnou podporu. Měla jste možnost nebo právo, ale neměla jste žádnou jistotu. Řada těch škol se také v rámci komunikace s rodičem, jehož dítě má speciální potřeby, chová nepřátelsky.“
Novela a vyhláška zařídí, aby to prostředí bylo přátelské?
„Vyhláška jenom říká: tohle je vějíř podpůrných opatření. A dává víc práv rodičům, aby si je nárokovali, a ukládá mnohem víc povinností ŠPZ. Dneska je to tak, že nemáte vůbec jistotu, že to ŠPZ skutečně detailně popíše učitelce, která bude učit vaše dítě, jak s ním má komunikovat. Najednou tu budou podpůrná opatření, která ŠPZ musí přesně popsat a odborně pomoci škole, jak to dítě vzdělávat. My neděláme nic reformního. Jen narovnáváme to, co dlužíme rodičům i učitelům dlouho. Ale volí vždycky rodič. Tedy není možné, aby někdo nahrazoval jeho vůli. A pokud ano, tak jenom za závažných podmínek, jako je zbavení rodičovské odpovědnosti, a vždycky to musí být z rozhodnutí soudu.“
Zkratky použité v rozhovoru
LMP = lehké mentální postižení, jehož ekvivalentem pro medicínskou diagnózu je lehká mentální retardace
ŠPZ = školské poradenské zařízení, které pracuje s dětmi a zjišťuje jejich vzdělávací potřeby
RVP = rámcový vzdělávací program; ten pro děti s lehkým mentálním postižením byl zrušen a zapracován do programu základního vzdělávání
Inkluze je samozřejmě blbost. Být zavedena (teoreticky) ve všech školách na Světě (!), tak povede pouze k degeneraci vývoje lidské civilizace, jako takové ...