16°C
Inkluze v českých školách: Žák nepsal ani nečetl, pak už jen seděl
Inkluze je zajímavá idea, ale pro mnoho pedagogů už nyní děsivá realita. Chybí totiž to podstatné – peníze, pomoc, čas a odborníci. O své zkušenosti se s Bleskem podělila učitelka, která vzdělává děti již 30 let a žáky se speciálními potřebami v běžné třídě už měla.
S prvními takovými žáky se setkala asi před pěti lety. Byl to například i téměř slepý postižený chlapec. Neovládal ruce, nemohl číst ani psát. „Vůbec jsme nevěděli, jak postupovat. Měli jsme k tomu krátkou poradu. Stále se jen opakovalo – individuální přístup, méně zatěžovat apod. Navíc neměl redukované učivo. Musel tedy zvládnout to, co ostatní,“ vzpomíná učitelka, která nechce zveřejnit své jméno.
Hoch měl asistentku, ale ta ve třídě řešením nebyla. „Neměla kvalifikaci a nevěděla, jak s takovými dětmi pracovat. Chlapec byl hodný a jeho výuka spočívala v tom, že celé dopoledne seděl na židli a asistentka mu pilně psala všechno učivo, které se doma za pomoci rodičů nadrtil,“ říká pedagožka.
Ještě v šesté třídě se žák občas při hodinách zapojoval, ale v dalších ročnících už prý jen seděl. „Nepamatuji si, že by mu asistentka připravovala nějaké zvláštní úlohy,“ dodává. Zpočátku, když třída psala kontrolní práce, diktoval odpovědi asistentce. To ale rušilo ostatní.
„Tak jsem ho pak zkoušela pouze ústně, což trvalo dost dlouho a dost nás to zdržovalo. Vyučovací hodina má jen 45 minut a věnovat se 15 minut jednomu žákovi je hodně,“ dodává kantorka.
Dobrý asistent je výhra pro všechny
Jednou ze slabin inkluze může být podle pedagogů i nedostatek kvalitních a kvalifikovaných asistentů. Asistentka měla být oporou chlapci s poruchou chování a lehkou mozkovou poruchou. Pokud byla ve škole, chlapec zlobil, rušil ostatní, odmlouval, špatně pracoval.
„Asistentka do něj šťouchala, chytala ho za ruce, hlasitě ho napomínala a nakonec rušili oba. Bylo mi vždy trapné napomínat chlapce, když to byla práce asistentky,“ vzpomíná učitelka.
Když asistentka chyběla, zkušená pedagožka prý hocha zvládala mnohem lépe. Dohoda mezi asistentkou a jí neexistovala. „Nakonec to asistentka vzdala, chlapec postoupil dál a nemám s ním žádné problémy,“ říká pedagožka.
Další dvě asistentky svou roli braly zejména jako pracovní příležitost. K dětem neměly žádný vztah. Jen hlídaly, jestli dítě píše a má otevřenou učebnici. „Ta jedna se dokonce s žákem v hodině vybavovala nahlas, mně bylo trapné je napomínat a ten kluk na mě vítězoslavně koukal, že si to může dovolit. Neviděla jsem, že by pro děti něco chystaly. S učitelem nic nekonzultovaly,“ popisuje práci asistentek kantorka. Asistentky podle ní většinou pracují jako hlídačky.
Zatracovat roli asistentů šmahem ale učitelka nechce. „Mám i jeden dobrý příklad. Přínosem v hodině a pro vzdělávání postiženého dítěte je coby asistentka paní učitelka v důchodu. Žákyni se maximálně věnuje, domlouvá se na postupu s učiteli, s dívkou pracuje i ve volném čase. Za ty roky je jako člen jejich rodiny,“ dodává učitelka.
Témata:
Související
Souhlasím s bafy81 a Izabelou
