18°C
Nemocnice na kraji města slaví 45 let: Výjimečná, legendární, nezapomenutelná
Nevyhnuly se mu pohromy, soudruhům příliš nevoněl a splněné přání geniálního scenáristy málem nevzniklo. Nakonec se však Nemocnice na kraji města stala fenoménem, který zůstává populární i téměř půlstoletí po své premiéře. Vezměte si návleky a vstupte na oddělení ortopedie nemocnice v Boru, plné velkých i malých osudů.
„Tak já vás tady vítám. Na půdě nejlepšího primariátu celýho špitálu. Primář je sice starej pedant, já jsem zase starej sprosťák, sekundář Blažej vás bude od první minutky svádět… No, a Cvach, to je takovej chirurg, že bych jeho ručičkám nesvěřil ani obřízku jezevčíka. Ale dohromady, to jsme zase světová úroveň,“ uvítal poprvé 5. listopadu 1978 v borské nemocnici zástupce primáře ortopedie Josef Štrosmajer (Miloš Kopecký, †73) diváky a novou kolegyni Alžbětu Čeňkovou (Eliška Balzerová, 74). Ten večer byly ulice vylidněné, u obrazovky seděla většina národa. A z herců, kteří příběhy lidí spojené s jednou nemocnicí vyprávěli, se přes noc staly hvězdy první velikosti.
„Já hrál na jevišti na Vinohradech i před kamerou role jako víno, ale stejně kam přijedu, tam se mě ptají, co s bolavým kyčlem,“ říkával Kopecký s úsměvem. Roli bodrého felčara ale miloval. Řadě herců se staly jejich postavy zásadními. Pro scenáristu Jaroslava Dietla (†56) bylo dílo splněným snem mezi normalizačními úlohami jako Muž na radnici (1976), Žena za pultem (1977) či Plechovou kavalerií (1979). A diváci? Dodnes rádi trnou, jak dopadne aférka Blažeje s Inou, svírá se jim srdce nad Štrosmajerovým skonem a Sovovi staršímu přejí štěstí v podobě hubaté doktorky Fastové. Kouzlo Dietlova umění je přitom prosté…
Čaroděj za papírem
Jaroslav Dietl byl geniální a pracovitý – denně napsal 15 stránek scénáře ručně perem! „Byl vždycky bytostný sběratel příběhů,“ říká jeho žena Magdalena (79). Přestože musel jít na ruku režimu, jeho postavy zůstávaly jasně čitelné, barvité, diváci je milovali. Dokázal splétat osudy svých hrdinů tak, že prvky propagandy nikdo nevnímal, příběh je přehlušil. Hlavně uměl i složité charaktery popsat během několika dialogů, divák se tak mohl plně soustředit na vyprávění a složitě nepátrat po detailech. Dosud tak k Dietlovi vzhlížejí i současní tvůrci. Seriál, jako kulturní fenomén, měl Dietl v krvi. Vždyť také stál u zrodu vůbec prvního československého seriálu Rodina Bláhova (1959).
Soudruzi mu nefandili
Nejen Dietl si s normalizačním režimem zavařil v roce 1968, kdy v seriálu Píseň pro Rudolfa III., který také psal, poprvé zazněla Modlitba pro Martu z úst Marty Kubišové (81) a dílo vyznívalo protiokupačně. Na Nemocnici pak soudruhům vadila oslava lékařů, raději by uvítali dělníky. Právě kvůli tomu musel autor jinde ustupovat, aby mohla vzniknout tak, jak si ji přál. Navzdory všem, jak víme, se povedla.
550 stran pro Chudíka
Velkou ránou pro seriál byl náhlý infarkt a smrt Karla Högera (†67), původního představitele primáře Sovy. Naprosto skvěle jej nahradil slovenský herecký bard Ladislav Chudík (†91), jemuž práce pomohla vymanit se z psychických problémů. Pro roli neváhal naučit se v rekordním čase 550 stran scénáře v češtině, neustále cestovat mezi Prahou a Bratislavou. „Taková nabídka se neodmítá, to se chápe jako poslání, protože to byl přítel,“ vzpomínal Chudík pro Českou televizi, proč roli po kolegovi přijal, aniž aby nahlédl do textu.
Nejen „kráva nebeská“
Přestože Nemocnice byla spíše dramatem než komedií, řada vět z ní zlidověla a bavila. Zejména závěr dialogu Štrosmajera se zelinářkou Dobiášovou (Stella Zázvorková, †83). Věta „Vy krávo nebeská!“ nebyla ve scénáři, herci si ji přidali sami a režisér Jaroslav Dudek (†68) ji tam i přes své výhrady nechal. Dalšími Kopeckého hláškami pak byly: „Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ nebo „Jeden zkušenej patolízal často dosáhne víc, než rota hrdinů.“
Dycky Most!? Vždycky ne
Jednou ze zásadních Dietlových inspirací byla nemocnice v Mostě, v jejíchž interiérech pár záběrů vzniklo. Tam do své profese zasvětil scenáristu přítel – ortoped, který léčil sportovce. Pak ale interiéry postavil architekt ve studiích na Barrandově, jako exteriér byla využita Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole, a některé lokality v Podolí či Košířích, venkovské středisko Týniště vzniklo v ulici Kovářova v pražských Stodůlkách.
Celý seriál lze zhlédnout v iVysílání ČT zde
Připomeňte si Nemocnici a další legendární seriály:
Témata:
Související
To všechno odval čas.