Podcast: Black Panther nudí. Koruna je soap opera pro lepší lidi, nový dokument Kocába příliš oslavuje

Do kin vstoupil v pořadí již třicátý celovečerní film tzv. marvelovského filmového universa BLACK PANTHER: WAKANDA NECHŤ ŽIJE!, který je zároveň vyvrcholením čtvrté fáze. Pro snímky čtvrté fáze bylo příznačné, źe se na tematické rovině vypořádávaly se ztrátou: Wanda truchlící za Visionem v seriálu Wandavision; Spider-Man(i) reflektující, že k jejich původu patří smrt blízké osoby v Spider-Man: Bez domova; Eternals ve stejnojmenném filmu, kteří žijí zdánlivě věčně, zatímco lidé kolem nich umírají; Strange, který ve svém universu nebude s milovanou a který je konfrontován s rozhodnutím nechat vymizet na několik let polovinu populace; Thor v Thor: Láska jako hrom loučící se svou milou Jane, jíž byla diagnostikována rakovina. Black Panther: Wakanda nechť žije! se ale muselo popasovat s tím, že Chadwick Boseman, představitel Black Panthera, předčasně zesnul ve svých tři a čtyřiceti letech na rakovinu. Sequel snímku, který na tržbách překonal miliardu a který byl nominován na sedm Oscarů včetně hlavního za film, hledá, kdo si na konec kostým oblékne. 

Podcast: Režisér nutil děti k intimním scénám, rodiče o tom prý nevěděli. Sparta o pedofilovi pobuřuje

Marek i Marie se shodují, že hledání je to dlouhé až zdlouhavé. Ještě aby ne, když druhý Black Panther je nejdelší marverlovskou sólovkou a po posledním dílu Avengerů s podtitulem Endgame druhým nejdelším marvelovským filmem. Marii se navzdory zdlouhavosti a banalitě zápletky zamlouvalo, jak se vzdává hold Bosemanovi. Odkazují se na něj jak konkrétní obrazy (upravené úvodní titulky, nástěnné malby), tak i dialogy, přičemž je tak činěno pietně (na rozdíl od disneyovských starwarsáren zde nejsou žádné neuctivé digitální verze Bosemana). Důležité jsou podle Marie i témata boje o moc, pomsty, pozic velmoci a zájmů v oblasti těžby, potažmo vytěžování surovin. Vše v návaznosti na to, že zde máme černošské superhrdiny/superhrdinky, které jsou opravdu africké, nikoliv pouze afroamerické (marvelácký Luke Cage, ale i devadesátkoví černí superhrdinové jako Blade či Meteor Man), nýbrž africké. 

Black Panther: Wakanda nechť žije. (2022) | Falcon

Marek s Marií souhlasí i nesouhlasí zároveň. Hlavní problém, který se snímkem má, je, jak talent tvůrců a tvůrkyň i nemalé ambice naráží na omezení vycházející z toho dostát požadavkům marvelovek, potažmo superhrdinských velkorozpočtových podívaných. Film začíná skonem superhrdiny a zbylá stopáž je vyplněná hledáním nové/ho a omšelým schématem zrodu takové/ho superhrdiny. Na jednu stranu se dochází k poznání ohledně nesmyslnosti bojů a potřeby pacifismu, zpracování smutku a vzteku skrz smír a pochopení. Na druhou stranu samozřejmě musí vše vrcholit velkolepým střetem na vodě i na souši, s horšími digitálními triky a bližším záběrováním znepřehledňujícím dění. V předkamerovém prostoru (kostýmech, rekvizitách atd.) i v hudbě se užívá vlivů různých kultur, od africké přes mezopotámskou - případně mezoamerickou - až k španělským a americkým vlivům. Snímek je ale součástí globální značky, která jakoukoliv jinakost nebo specifičnost kultur spíše zamazává.  

U Black Panther: Wakanda nechť žije! se Marie pronudila na 60 %. Marek je se svými 70 % vstřícnější, byť by raději, kdyby se talentovaní lidé realizovali mimo nekonečné seriály se superhrdinami. 

Monarchie nechť zemře! 

Naopak konečným seriálem je KORUNA, která je k vidění na streamovací službě Netflix. V plánu je celkem šest řad, kdy každá má deset dílů, jež vždy v rámci jedné sezóny zmapují jednu zvolenou dekádu v životě britské královské rodiny. Zatím poslední pátá se soustřeďuje na devadesátá léta dvacátého století, a tak mimo jiné pokryje požár ve windsorském paláci, řadu rozvodů, odposlechy sex-telefonátů budoucího prince a jeho milenky s následnými úniky do bulvárních médií, kontroverze vyvolávající rozhovor lady Di, ve kterém otevřeně mluvila o svých pocitech, dopady inflace na lidi a v kontrastu s tím výdaje monarchie na své cesty na luxusní lodi… 

Podcast: Vojta Dyk i oscarové šance se v Il Boemo rozpadají. Rod draka sežehl Prsteny moci

Je toho hodně, ale pátá řada dosahuje jednoty díky tomu, že jako hlavní téma v ní vyvstává střet monarchie s labouristy, případně liberalizačními tendencemi ve společnosti, která nerozumí a nechce podporovat konzervativní, přitom pokryteckou a kolonizační vrchnost. Marek si právě míry kritičnosti na poslední sezoně cenil nejvíce. Poznamenává však, že vedle toho je nám královská rodina ukázána z lidské stránky, jako chybující, a tak je publiku bližší, srozumitelnější a pochopitelnější. Nákladný, výpravný a hvězdně obsazený projekt (jenom první dvě řady stály sto milionů!) se tak stává soap operou pro lepší lidi, dodává.

Seriál Koruna (The Crown) sleduje politické soupeření a osobní životy za vlády královny Alžběty II. a události, které určovaly dějiny druhé poloviny 20. století. | Netflix

Nejde o to, na kolik je například nová Královna v podání Imeldy Stauntonové podobná svému předobrazu a vystihuje její řeč (je, vystihuje). Ani nejsou tolik důležité posuny oproti skutečnosti, i když se ví, že Jemimah Khan, kamarádka lady Di, působila jako konzultantka, ale odstoupila a nepřála si být uvedena v titulcích, protože jí vyobrazení Diany přišlo nedostatečně uctivé a soucitné. Důležitější je, že i když je Koruna o poznání méně nápaditěji zrežírovaná, stále výborně funguje jako dramatický tvar, který se odvděčuje publiku za pozornost: věci z první epizody zužitkovává v poslední apod. 

Pro Marka je pátá řada Koruny za 80 %. 

Rockeři neumírají, ale stárnou

Budoucí královna Marie seriál nesleduje, ale zato viděla Michala Kocába, i když nikoliv naživo, nýbrž v dokumentu MICHAL KOCÁB - ROCKER VERSUS POLITIK dokumentaristky Olgy Sommerové. Ta po portrétech Jiřího Suchého, Marty Kubišové, Soni Červené či Věry Čáslavské zaměřila svou pozornost na umělce, který ovlivnil chod zdejších dějin. Marie tvrdí, že “největším přínosem je vysoká informační hodnota: šokující věci, jako je natáčení v mauzoleu Klementa Gottwalda, či silné momenty, jako je potlesk parlamentu, co ohlašuje odjezd posledních sovětských vojsk v létě 1991.“ Kromě hudební dráhy (Pražský výběr) se připomene hlavně Kocábova politická činnost: spolu s Michalem Horáčkem založení iniciativy Most zprostředkovávající rozhovory opozice s vládou; spoluzaložení Občanského fóra; poslancování Federálního shromáždění; předsedání parlamentní komise pro dohled na odsun sovětských vojsk; ministrování ve funkci ministra pro lidská práva a národnostní menšiny (2009-2010).

Premium

Podcast: Šakalí léta měla mít jiný konec! Jarchovský výbuch auta nemůže ani vidět

Kocáb je “vyobrazen jako výjimečná osobnost, a to jak jako hudebník, tak i jako politik, přičemž v obou polohách zůstává skromný,” posuzuje Marie. Vůči takovému přístupu Sommerové, který je příznačný i pro její ostatní dokumenty slavných osob, je skeptická: “Rocker versus politik je nekritický, oslavný a didaktický.” 

Michal Kocáb: Rocker versus politik byl pro Marii sice v několika pasážích matoucí, protože nelineárně odvyprávěný, ale i tak nevystoupil ze sommerovského dokumentárního průměru 60 %.  

Vrah prostitutek

Nejlepším premiérovým filmem, vybočujícím z převládajícího průměru a mírného nadprůměru, byl SVATÝ PAVOUK iránského režiséra a scenáristy Aliho Abbasiho, tvůrce trans pohádkové romance Tina a Vore. Název s titulním zvířetem naráží na přezdívku Pavoučí vrah, kterou dostal Saeed Hanei, jenž v letech 2000 a 2001 zabíjel ženy v Iránu, a to proto, že chtěl vyčistit město “od špíny”, jak sám tvrdil a jak se obhajoval. Šestnáct vražd, k nimž se přiznal, se týkalo prostitutek - a právě jejich povolání ve spojení s ideologickým fanatismem vraha a šovinistickým přesvědčením lidí ve společnosti (včetně policie) byl důvodem, proč trvalo dopadení tak dlouho. 

Podle Marka film “připomene Vzpomínky na vraha či Zodiaca, protože je taktéž krimifikcí podle skutečné události, ale kvalit obou jmenovaných nedosahuje. Srovnání s jedněmi z nejlepších snímků v rámci daného žánru by ale vítězně dopadlo pro málokterý titul.” I tak je ale Svatý pavouk téměř výborný. Marek upozorňuje, jak vybočuje z žánru: “V první polovině je krimi, ve které ovšem známe identitu vraha a paralelně s pátrání po něm sledujeme jeho počínání. Krimi se navíc kloubí se žurnalistickým dramatem, protože pátrající osobu není policistka, nýbrž novinářka. Ve druhé polovině, po dopadení, se snímek překlápí do společenské kritiky, odsudku náboženského fanatismu, šovinismu, mizogynie a teokracie (jakožto vládnutí vycházející z božského práva).” Působivosti napomáhá i styl, který kombinuje noirovou estetiku s určitou autentičností (časté snímání z ruky, potlačení hudebního doprovodu), a finální tečka jako varování. 

Svatý pavouk si Marka omotal do sítě na 80-90 %. 

Vedle uvedené čtveřice titulů byla v podcastu/vidcastu Kulový Blesk zhodnocena i rodinná animovaná podívaná KVÍK o tom, že svině není jídlo, ale kamarád (poučné do života!) a dokumenty LÁSKA TO NEBYLA o židovské Slovence zamilované do stráže v Osvětimi a DREAMING WALLS: HOTEL CHELSEA o hotelu, jímž prošla Janis Joplin, Jim Morrison, Allen Ginsberg, Bob Dylan či Jimi Hendrix.