Podcast: Režisér nutil děti k intimním scénám, rodiče o tom prý nevěděli. Sparta o pedofilovi pobuřuje

“Bojujeme proti mentalitě české pohody, chceme vám pokazit večírky, chceme rušit váš noční klid. Nehrajeme na jistotu, my jsme nejistota, hledání, svoboda, neuchopitelnost, ambivalence, provokace, nejednoznačnost, nebezpečí,” píše režisér a scenárista Tomasz Wiński v manifestu Nová česká intimita. Tuzemskou kinematografii v něm kritizuje jako neoriginální, opatrnou, povrchní, neautentickou, nevyvolávající živou debatu, nereagující na dění kolem nás. Wińského celovečerní prvotina HRANICE LÁSKY chce být - spolu se Zrcadla ve tmě a A pak přišla láska Šimona Holého a připravovaného Nebezpečného víkendu Terezy Vejvodové - příkladem živého, autentického, osobního a konfrontačního radikálního autorského experimentu, který v české porevoluční tvorbě schází.  

Podcast: Všeuměl Budař natočil nepohádku. Vagnerová v nové komedii exceluje nad »narcistním seladonem« Vašutem

Hranice lásky, uvedené (před)premiérově na festivalu v Karlových Varech a na Letní filmové škole v Uherském hradišti, jsou o otevřenosti ve vztahu. Kritik a kritička Kulového Blesku se neshodli na tom, nakolik se Wińského debut povedl. Marie Barešová považuje snímek za jeden z nejlepších letošních, cení si na něm zejména kontroverzního a stále tabuizovaného tématu sexuální otevřenosti a polyamorie ve vztazích. Vyzdvihuje především herecké výkony a styl: “Hana Vagnerová a Matyáš Řezníček, ztvárňující hlavní role, jsou skvělí. Vagnerová se navíc i podílela na scénáři a ukazuje, že zvládá výborně i jiné polohy, než v jakých byla k vidění ve středněproudých romantických komediích. Oba hrají prostřednictvím výrazů tváře a očima, drobnou mimikou.” Do vztahů a intimity mezi postavami “vstupujeme prostřednictvím neokázalého předkamerového prostoru s několika barvami a jednoduchého designu nábytku i oblečení, napomáhá i blízké rámování,” dodává Marie. Nespokojená je akorát s některými stereotypy a nezamlouvá se jí kampaň, především plakát a trailer vyvolávající mylná očekávání erotické podívané. 

Hranice lásky. (2022) | Aerofilms

Marek souhlasí, že kampaň je zavádějící a má také problém s tím, že film je ve výsledku moralitou o padlé ženě, která je potrestaná za to, že se provinila vůči patriarchátu. Navíc i přes podílení se hereček na scénáři je perspektiva převážně mužská. Nejedno obočí možná pozvedne postava Hany Vágnerové, která ve snímku osouloží poměrně hodně mužů. Manifest, který je více věcí sebezviditelnění než převedením do umělecké praxe, taktéž podle Marka nepomohl, protože avizované vymanění schématům i ambivalence a provokace skončilo někde na karlovarských nebo uherskohradišťských večírcích, kde se zapomněli i tvůrci, kteří přitom chtěli večírky pokazit.  

Pro Marii jsou Hranice lásky srdcovkou, které dává 100 % (když ji miluješ, není co řešit!), a Marek se s okoralým srdíčkem dostal na pouhých 50 %.

Dokument roku?

Marek byl o poznání spokojenější se ZKOUŠKOU UMĚNÍ, která bývá označována některými publicisty a publicistkami za nejlepší letošní český film, a to nehledě na kategorii. Dokumentární počin dvojice Adéla Komrzý (Jednotka intenzivního života) a Tomáš Bojar (scénář k Dva nula) byl uveden na festivalu ve Varech, na kterém získal dvě ceny: vyhrál soutěž nové programové sekce Proxima a mezinárodní kritika se rozhodla snímku udělit cenu FIPRESCI. Po vzoru fotbalového Dva nula volí observační (pozorovatelskou) metodu, která nám umožní nahlédnout do jednotlivých pater vysokoškolské instituce: jejím středobodem je vrátnice, ale podívám se i na přijímací řízení za potenciálními studenty a studentkami, do kabinetů i dílen jednotlivých pedagogů a pedagožek. AVU působí jako kombinace školky, chráněné dílny a terapeutické skupiny, čímž sice stvrzuje společenské stereotypy o daném typu škol, ale vzbuzuje i zajímavé otázky. Na kolik se dá umění vůbec hodnotit? Na kolik je sebevyjádřením a na kolik je formováno okolím, zejména mocenskou institucí, jakou je vysoká škola a jednotlivé autority v ní? Na kolik je sebevyjádření a vyjádření se ke světu podmíněno tím, co je dobově podmíněné a odvislé od společenských bublin a názorového přesvědčení? 

Marek na tyhle a další otázky nezná odpovědi, dokonce si myslí, že umělecký počin nelze dost dobře hodnotit, ale pokud se to po něm chce, dal by Zkoušce umění až 80 %.

Zneužívání dětí ve filmu

Na čem se Marek a Marie shodli, bylo RIMINI rakouského provokatéra Ulricha Seidla, který ve své tvorbě spojuje postupy dokumentárního a fikčního filmu. Rimini je první částí diptychu, jehož druhý díl SPARTA měl být uveden taktéž do kin, ale z důvodu obvinění ze zneužívání dětí a dospívajících na place byla premiéra odložena na neurčito, dokud se celá věc neprošetří. Dvojice snímků je totiž pojata tak, že každý z nich pojednává o jednom ze dvou bratrů, které dohání jejich minulost. U Rimini je ústřední postava zpěvák šlágrů po sezoně a gigolo pro starší a pokročilé, kterému se připomene jeho dcera, na kterou neplatil alimenty. Zatímco ve Spartě je jím pedofil potlačující své touhy.     

Podcast: Vojta Dyk i oscarové šance se v Il Boemo rozpadají. Rod draka sežehl Prsteny moci

V době festivalových uvedení médium Der Spiegel vydalo článek odkrývající, že jednání s dětmi a dospívajícími herci na natáčení nebylo v pořádku. Herci mezi devíti a šestácti lety věku nebyli dostatečně proškoleni, téma pedofilie údajně nebylo náležitě komunikováno předem a k některým obzvlášť kontroverzním scénám byli nezletilí dle některých svědectví nuceni pod pohrůžkou násilí anebo za pomocí alkoholu. Rodiče hrajících dětí dokonce ani neměli být informováni, o čem snímek pojednává, a jeden z nich kritizoval, že byli oklamáni, protože jsou chudí (a tudíž potřebují peníze za hraní), a tak toho bylo zneužito. Režisér a scenárista Ulrich Seidl se na svých webových stránkách bránil s tím, že tvrzení rodičů i některých členů štábu jsou zkreslená a neodpovídají faktům, dokonce dodal, že “žádné dítě nebylo natáčeno nahé nebo v jakékoliv sexualizované situaci, póze anebo kontextu”. Podle Seidla “film funguje jako pokušitelské obrazy: pokud se tážete po etice, ukážou vám estetiku”. 

Rimini. (2022) | Film Europe

Marie, která snímek viděla na festivalu Ji.hlava hodnotí Spartu velmi vysoko. “Pro dokumentaristický styl a kvůli zmiňované kontroverzi není příjemný na sledování,” poznamenává, a uvádí, že celá podívaná je velmi znepokojivá, zvlášť když u ústřední postavy roste zájem o jednoho z chlapců, přičemž v jednom momentu jejich vztah přestává být jenom platonický. 

Znepokojená Marie hodnotí Spartu s přihlédnutím k estetické hodnotě a sporné etice při vzniku navzdory 80 %.

I RIMINI je o bílém muži středního věku, rozporuplné postavě, kterou nelze jednoduše zaškatulkovat jako kladnou či zápornou, míní Marie. Zamlouvá se jí jak styl, který je “v mnohém dokumentární (postavy zachyceny v banálních situacích, voyeursky v intimních, herci a herečky reagují na situace improvizovaně apod.)”, tak i uchopení tématu osamělosti, izolovanosti. Marek taktéž cení styl a  významový přesah. Rimini si vykládá jako snímek o vztahování se k a ne/vypořádání se s minulostí, která je zpřítomňovaná různě: otec ústřední postavy vzpomíná na nacistická léta, v předkamerovém prostoru jsou přítomny různé rekvizity upomínající na zašlou slávu “hrdiny” i na kultovní počiny dávných dob, sentimentální písně často odkazují k romantizované podobě vztahů i audiovize. V tom všem je obsažena určitá nejednoznačnost. Vyobrazené a slyšené se dá vnímat potměšile ironicky, ale i jako vyjádření “protagonistova” smutku a nemožnosti úniku před minulostí, ve které byl na vrcholu. V současnosti je hrdina po sezóně jako to Rimini, kde zrovna vystupuje.

Premium

Podcast: Šakalí léta měla mít jiný konec! Jarchovský výbuch auta nemůže ani vidět

Marek i Marie udělují Rimini hodnocení nejvyšší, tj. 100 %, a podle Marka jde o jeden z nejlepších filmů tohoto roku a příklad vrcholového seidlovského nihilistického humanismu.

Pokud chcete vědět víc o jednotlivých kontroverzních tématech (potraty, zneužívání dětí na natáčení) či se dozvědět, co si Marek myslí o Zkoušce umění, Události, zombie filmu Poslední střih od přeceňovaného oscarového režiséra Michela Hazanaviciuse, poslechněte si/zhlédněte podcast/vidcat Kulový Blesk!