Bohumil Hrabal měl Jiřího Menzela a Petr Šabach duo Hřebej, Jarchovský. Z literárních předloh svého kamaráda vytvořili nesmrtelné filmové klasiky. „Pelíšky jsou takový fenomén, že mám pocit, že už nejsou moje. Samozřejmě jsem za to rád. Už to navždy bude náš nejúspěšnější film. Stal se zázrak, nikdo totiž nemohl vědět a tušit, že Pelíšky si spousta lidí takto přivlastní,“ vzpomíná po letech jejich scenárista Petr Jarchovský. Nic by na nich neměnil.
Jsou ale jiné filmy, kdy se u některých scén tvůrce odvrací nebo dokonce musí opustit na chvíli místnost: „Kupříkladu se musela nějaká scéna dovymyslet nebo něco vypadlo, vy jste nebyl zrovna pohotový a ono se tam udělalo něco, co trošku trčí. Divák to nemusí poznat nebo vědět, ale vy to víte! A vás to škrábe.“
Jedna z takto výrazně škrábajících scén je konec Šakalích let - první celovečerní film Jan Hřebejka. Tvůrci chtěli úplně jiný závěr, ale produkce je přemluvila, aby natočili scénu, v níž hlavní hrdina Eda Drábek v autě rozlije alkohol, zapálí ho a s partou kluků z dáli pozoruje, jak vůz hoří. „Přistoupili jsme na výhrady producentů a mně to přijde jako velmi konvenční závěr a je mi to líto,“ přiznal Jarchovský. Jejich konec měl být daleko velkolepější.
Premium rozhovor se scenáristou Petrem Jarchovským
