Podcast: Všeuměl Budař natočil nepohádku. Vagnerová v nové komedii exceluje nad »narcistním seladonem« Vašutem

Jan Budař je znám jako talentovaný herec, který si pečlivě vybírá role, což mu vyneslo tři České lvy: dva ve vedlejší (Mistři, Václav), jednoho v hlavní (Nuda v Brně) herecké kategorii. Vedle toho je i scenárista, jenž obdržel Lva za scénář k Nudě v Brně, kterou napsal spolu s Vladimírem Morávkem. A taktéž je hudební skladatel a zpěvák, ovšem bezcenný. Je něco, co multitalentovaný Budař neumí, je něco, co by jako renesanční osobnost nezvládl? PRINCEM MAMÁNKEM totiž debutuje jako režisér a producent.

Podcast: Vojta Dyk i oscarové šance se v Il Boemo rozpadají. Rod draka sežehl Prsteny moci

Jan Budař u Prince Mamánka zastal hned několik rolí. Vedle toho, že ztvárnil titulní postavu, snímek napsal, zrežíroval, produkoval, složil hudbu a napsal text a spolu-nazpíval závěrečnou píseň. A vskutku: výsledek je jednotnou vizí, která ale úplně neuspokojí publikum očekávající konvenční pohádku, případně pohádku navazující na různé porevoluční tradice, soudí Marek Slovák. Neobsahuje ani fantasy prvky (jako Hodinářův učeň či Princezna zakletá v čase), jimiž by oslovoval současné publikum navyklé na zahraniční vzory. Má v sobě sice zahrnutou určitou pitvořivost a infantilizaci zla, která je příznačná pro troškoviny (Princezna ze mlejna I a II, Z pekla štěstí I a II ad.), ale s určitým nečekaným zvratem-odhalením. A nechybí politické narážky, když titulní princátko je sebestředný (budoucí) vladař nevycházející ze svého hrádečku, neznající prostý lid a objímající stromy, ale na rozdíl od takového Čertího brka na politicko-kritickém rozměru nestaví. 

Marek má za to, že Princ Mamánek má mnohem blíže k psychologickému dramatu s titulní postavou, jež má jednak oidipovský komplex, jednak se vyrovnává se smrtí a smrtelností jakou součástí života. Snímek využívá schéma pohádek, ale variuje ho, protože se do světa vydává nikoliv Hloupý Honza, nýbrž princátko - a ukazuje, co se děje, když princové a princezny přesluhují. 

Princ Mamánek. (2022) | Bontonfilm

Kdy vůbec jste v pohádce slyšeli klasickou hudbu od Pucciniho, Mozarta či Verdiho? Kdy jste viděli pohádku, která klade důraz na delší záběry s promyšlenou kompozicí? Princ Mamánek může být nákladnou art-terapií tvůrce-všeuměla, na kterou Státní fond přispěl čtyřmi miliony. Podle Marka je ale primárně dokladem, že Budař zvládá opravdu vše, a tak tuhle sondu hodnotí 70 % .

Muži předstírají lásku pro sex 

Prince Mamánka více docení dospělí, protože pro děti je příliš pomalý a na některých místech moc děsivý, pro náctileté zase obsahuje příliš málo popkulturních narážek a západních vlivů. Na kolik pro cílové publikum uspokojivá je ZA VŠÍM HLEDEJ ŽENU režiséra Miroslava Šmídmajera, (s)tvůrce tří mádlovin (Peklo s princeznou, Probudím se včera, Celebrit s.r.o.), odpověděla Jana Bébarová. Podle ní je tato česká romantická komedie “vcelku neškodný film, který díky Bohu konečně není obtěžkán zhoubným sexismem a šovinismem (pro změnu v každé scéně “jen” bije do očí product placement)”. 

Schwarzenbergovy nevěry a nemanželský syn. Jeho dcera Lila odhalila tajemství rodiny

Jana oceňuje posun v rámci žánru, protože nesledujeme zoufalé ženy dělající zoufalé věci, k čemuž mohlo přispět i to, že scénář napsala Dagmar Šťastná. Za vším hledej ženu se tak zaměřuje na “úskalí partnerských vztahů. Hana Vagnerová ukazuje, že je nejen krásná a atraktivní žena, ale především talentovaná herečka, což plně prokázala například ve Sněží nebo Hranice lásky,” vyzdvihuje Jana. Zato Marek Vašut jako její herecký partner zas a znovu ztvárňuje narcistního chlípníka, odsuzuje Jana, přičemž Marek si myslí, že Vašut ani tohle moc hrát nemusí. 

Podle Jany podstatu Za vším hledej ženu vystihuje vztahové moudro-hláška, že muži předstírají lásku, aby měli sex, a ženy předstírají sex, aby měly lásku. Nejenom za toto poznání a prozření uděluje vstřícných 50 %. 

Za vším hledej otce      

S projevy lásky má problém i bývalý kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg. Alespoň s projevy otcovské lásky, jak dokumentuje jeho dcera Lila Schwarzenberg spolu s Lukasem Sturmem v MŮJ OTEC, KNÍŽE.

Časosběrný dokument, který vznikal v průběhu pěti let, má podobně jako Princ Mamánek propagaci vyvolávající mylná očekávání. “Plakát filmu využívající ,punkovou´ prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga je značně zavádějící, neboť prioritně jde o intimní rozhovor dcery s otcem. Na konceptu mluvících hlav Lila Schwarzenberg rozkrývá komplikovan´vztah se svým tatínkem, který charakterizuje odtažitost,” myslí si Jana. Nejsilnějšími momenty v celé podívané jsou po ni ty, v nichž dcera otce konfrontuje s natočenými částmi vlastních komentářů o jejich citově vyprahlém vztahu. Vedle toho oceňuje i “linii reflexe dědictví rodu a jeho osudy za druhé světové války a éry komunismu”, cení si Jana i informační hodnotu snímku.

Lila a Karel Schwarzenbergovi. | Bontonfilm

Marek s Janou ve všem souhlasí. Podle něj je Můj otec, kníže cenný právě svou perspektivou Lily Schwarzenbergové, která je zároveň uvnitř a vně: na jednu stranu je dcera s komplikovaným vztahem ke svému otci (uvnitř), na druhou stranu jako osoba žijící v zahraničí může nabídnout pohled na politické události s určitým odstupem (vně). Díky “uvnitř” máme jako diváctvo navíc přístup k velké řadě archivních materiálů, ať jsou to fotografie či rodinná videa, přičemž nikdy se nesklouzává do bulvární roviny. 

Jana ani Marek nemají za otce knížete, i když mají nepochybě oba daddy-issues, a tak Můj otec, kníže hodnotí na 70 % (Marek), respektive 80 % (Jana).

Monogamie a rap

Marek a Jana hodnotili i české dokumenty o lidech, kteří se dokázali nejenom dobře narodit, ale umí třeba lozit hodně vysoko (Adam Ondra: Prolomit hranice) anebo rapovat (PSH: Nekonečný příběh). Druhý uvedený titul, PSH: NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, byl stejně jako Můj otec, kníže uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, na kterém získal Diváckou cenu deníku Právo. Nostalgický dokument o trojici raperů Vladimír 518, Orion a Mike Trafik, známých pod společným uskupením Peneři strýčka homeboye (PSH), vzbudil rozporuplnou odezvu. 

“Štěpán Vodrážka dává nahlédnout do historie PSH a s humorem rozkrývá začátky osobností Vladimíra 518, Oriona a Mika Trafika, jejich cest k rapu a společné tvorbě. Divácká cena z Karlových Varů mě nepřekvapila - jen dokazuje, že rap je styl, kterým posledních dvacet let mladí lidé žijí,” myslí si Jana. Marek si zase vysvětluje festivalovou cenu jako doklad toho, že mezi ostatními festivalovými filmy působilo tohle sentimentální ohlédnutí osvěžujícím dojmem, ale pro něj je výsledek až příliš povrchní. 

Podcast: Strhaná Žilková exceluje jako máma. Autista Kozub naplňuje stereotypy

Nekonečný příběh je členěn do kapitol (nazvaných podle skladeb nebo alb), jenže ty jsou příliš krátké, než aby se šlo jakkoliv do hloubky. A to i přesto, že jednotlivá témata jsou velmi atraktivní, když se probírá drogová závislost, vztahy se ženami a otázka monogamie apod. Zatímco dokumenty a seriály Šimona Šafránka (King Skate, RapStory) jsou neseny hudbou, PSH má jenom ohlížení se se slzou v oku, i když s určitou ironií. Jsou totiž vkládány záběry z vinnetouovek a celý dokument je rámován jako putování popkulturou pro lidi odkojených na devadesátkovém přepínání mezi televizními kanály.

Pro Janu byl PSH: Nekonečný příběh skutečný banger, a tak mu uděluje 90 %, zatímco Marek chce víc než celovečerní krasosmutnění za přátelstvím lidí rapující pro mladé, a tak dává zklamaných 50 %.

Za každým úspěšným mužem hledej ženu

Marek si na PSH ale cenil místy nápaditých inscenovaných scén, jako když se rozebírá monogamie, zatímco jeden z představitelů je u kočárku. Otázku vztahové dynamiky a vlivu na kariéru nastoluje i ADAM ONDRA: POSUNOUT HRANICE o olympijském horolezci, který má jako svou partnerku horolezkyni. 

“Štáb Jana Šimánka a Petra Záruby sledoval slavného českého horolezce po dobu tří let, kdy se mimo jiné připravoval na olympiádu v Tokyu,” shrnuje podstatné Jana. “Na rozdíl od oscarového dokumentu Free Solo, kladoucího důraz na ,sebevražedný´ styl lezení a pozadí natáčení neuvěřitelných, děsivě působících výkonů, jde Adam Ondra: Posunout hranice více do hloubky. Zejména v komplexním vykreslení toho, kdo je Adam Ondra a jaký má vztah k partnerce, pozdější manželce Ivě,” rozvádí svůj názor Jana. A dodává: “Iva se kvůli obětování vlastní lezecké kariéry na úkor rodičovství a podpory manžela ukazuje jako velmi důležitá postava filmu a dodává mu další, důležitý rozměr.” 

Marek je taktéž rád, že nejde o daší tuzemskou biografii anebo portrét někoho, kdo umí běžet/běžkařit/skládat/lézt, protože je přítomna feministická rovina s Ivou, partnerkou Adama Ondry, a její podřizování se partnerově úspěchu. Snímek vybočuje nejenom danou linií, ale i díky režii zkušené tvůrčí dvojice Jan Šimánek a Petr Záruba. První jmenovaný je totiž dlouholetý fotograf a kameraman lezců a tzv. highlinerů, druhý jako kameraman nasnímal dokumentární sérii s Adamem Ondrou Balkán nahoru a dolů. 

Jana si Adam Ondra: Posunout hranice cení na 80%, u Marka si český Spider-Man šplhnul pouze na 70 %.

Proč se na potraty dostane až příště či co si Marek myslí o zahraničním dokumentu o Enniu Morriconem, legendárním filmovém skladateli, si poslechněte v audio-terapii Kulový Blesk, kde nejnovější premiéry hodnotí princ mamánek Marek a Jana, kterou hledejte za vším.