Podcast: Ach, to byla zima, zlá zima. Broučci pro prvňáčky vzbudili poprask. Jaké jsou české pohádky?

„A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima! Potoky zamrzly až na dno, ptáci padali, z povětří mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem, jestli oni to vydrží?  Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou,“ stojí na konci pohádek Broučci.

Podcast: Když princ se stane princeznou. Česko má první LGBTQ+ pohádky pro děti

Knihu napsal českobratrský evangelický farář Jan Karafiát v roce 1876 a podle etnologa Jaroslava Otčenáška z Etnologického ústavu Akademie věd ČR to byla jedna z mnoha výchovných knih, které v té době vycházely. Tehdy o ni nebyl velký zájem, vše se ale změnilo o 17 let později, kdy vyšla v populárním časopise Čas pochvalná kritika. Náklad se vyprodal a od té doby vycházeli Broučci v dalších a dalších edicích. Čím čtenáře nábožensko-edukativní kniha uhranula?

Smrt od sedmi let

„Karafiátovi Broučci se zaměřili spíše na mladší děti a jejich dost svérázná poetika možná zapříčinila jejich úspěch. Kniha je psaná velice hezkým jazykem a osvětluje dost nenásilnou formou i hodně malým dětem některé zásadní věci ze života, včetně třeba smrti,“ vysvětloval v Blesk Podcast etnolog, proč se Broučci dočkali velké obliby.

Podcast: Putin likviduje mé životní dílo, řekl před smrtí Gorbačov (†91). Proč mu dřív fandil?

Po dobu své 15letého procházení archivů a hledání českých pohádek, pročetl Jaroslav Otčenášek řadu zaznamenaných textů a Broučci ve srovnání s nimi nejsou tolik brutální. „Vždycky je důležité se zamyslet nad tím, pro jak staré děti je daný text určen. Řada pohádek má relativně brutální konec, kdy je nepřítel roztrhán koňmi nebo je čarodějnice upálená. Jakmile je záporná postava potrestaná, pak jsou všichni šťastní,“ jmenuje základní rys pohádek a dodává: „Takže Karafiátovi Broučci nejsou určeni pro nejmenší děti, protože to poselství by jim asi nebylo úplně srozumitelné, tudíž jsou spíš pro děti, které začaly chodit do školy. Šestileté nebo sedmileté děti už by, upřímně řečeno, o smrti také měly něco vědět,“ hájí konec knihy.

Milenky a draci

Etnolog si na Broučcích všímá i náboženského rozměru, který pohádka má a jež není pro velkou část společnosti již aktuální, protože oproti konci 19. století výrazně ubylo křesťansky založených rodin. V současnosti postupně vychází České lidové pohádky v edici Prameny, které připravuje Jaroslav Otčenášek. Česko totiž v porovnání s jinými evropskými státy nikdy kompletně nevydalo zaznamenané pohádky a humorky. A jaké příběhy u nás převažují? „Překvapivě nejvíc zachycených pohádek tvoří pohádky žertovné a humorky. Nejpopulárnější byly hádky mezi manželi, podvádění, spory s milenkami, parodování církevní služby u faráře a podobně. To znamená hlavně texty veselejší, vtipnější, které, řekněme, vycházejí z nějaké každodennosti našich předků. Teprve s jistým odstupem přicházejí pohádky kouzelné, nějací draci a čarodějnice v reálu tvoří vlastně relativně malé procento,“ říká na závěr odborník.

Jaké nejbrutálnější pohádky četl, u kterých se naopak zasmál, a proč naše nejstarší pohádky jsou o zvířatech, prozradil Jaroslav Otčenášek v Blesk Podcast: