12°C
Podcast: Jaké jsou aktuální hity streamů? Dahmera si vychutnal rekordní počet diváků, Blonde je znechutila
Jeffrey Dahmer. Nekrofil, vrah a kanibal v jedné osobě. Monstrum, které se dočkalo desetidílného seriálu, jež se na streamovací platformě Netflix stal jedním z nejsledovanějších nejenom u nás. Marilyn Monroe - hloupá, svůdná blondýna. Kariérně úspěšná přes postel. Mýty stvrzující, nebo naopak tyto a další vyvracející film Blonde, který se na streamovací platformě stal jedním z nejnesledovanějších. Podcast/vidcast Kulový Blesk hodnotil nejnovější hity a (s)hity na Netflixu a Disney+.
Slangové „Netflix and chill” u mladé generace vyjadřuje sledování uvedené streamovací služby, a to ideálně s někým dalším, s ní(m)ž společné chvíle povedou i k erotickým a sexuálním hrátkám. Ať už během sledování video obsahu nebo po něm. Kritik Marek Slovák a kritička Marie Barešová se hodně koukali*y, byť ne spolu, aby ohodnotili*y netflixácké počiny, které k chillování nejsou přiliš určeny.
Zneužitá Monroe
Jedním z nich je BLONDE, které publikum, zvyklá na netflixácký content, vypínalo po intenzivních, vypjatě melodramatických dvaceti minutách z bezmála tříhodinové stopáže. Adaptace sedm set stran dlouhého románu Joyce Carol Oatesové, která napsala smyšlenou biografii modelky, zpěvačky a herečky „Marilyn Monroe”, rozhodně není konvenční biografický počin. Vzbuzoval kontroverze už nejvyšší možnou přístupností, a to zejména kvůli explicitnímu sexuálnímu obsahu. Je to už dobře sto let, co se umělecky ambiciózní snímky prezentují senzacechtivým a maloměšťáky pohoršujícím způsobem, ale média a lidi mají stále potřebu se alespoň na oko pohoršovat. Rozporuplné reakce byly k vyslechnutí a k přečtení po (před)premiérovém festivalovém uvedení, a to kvůli tomu, jestli není titul exploatační, nestvrzuje stereotypy o herecké ikoně, není navzdory vší snaze o opak sexistický, šovinistický až misogynní.
Marie Barešová má za to, že film osobnost Monroe zneužívá pouze tím, že je neustále přítomná v záběru, ale jinak se nejedná o dílo zneužívající její odkaz. Naopak podle kritičky „,Monroe´ sledujeme jako holčičku a později mladou dívku a ženu, které je celý život ubližováno, a kterou využívají různí lidé za účelem vlastního prospěchu, a tak má minimální možnost projevit vlastní vůli i mít kontrolu nad svou kariérou a svým télem”. Je nám přitom ukazováno, že „je inteligentní a talentovaná, ale tuto svoji stránku nemá skoro šanci uplatnit”. Marie Barešová vyzdvihuje výkon titulní blondýnky Any de Armas (Není čas zemřít), který označuje za nadoblačný, a obrazovou stránku střídající formáty i proměňující barevnost, místy rekonstruující dobové fotografie anebo záběry.
Marek Slovák souhlasí s Marií, že styl je pozoruhodný. Mění se formáty odvisle od toho, jak se „Monroe” snaží (ne)úspěšně začínat znovu a jak se jí (ne)daří nalézat otcovskou-hvězdnou figuru. Proměňuje se barevnost, a to nejenom pro rekonstrukci známých mediálních výjevů, ale i s přihlédnutím k maničnosti a depresivnosti protagonistky, tj. jejího myšlenkového rozpoložení. Vůbec míra napojení se na ústřední postavu je tím, s čím podle Marka mnozí mohou a mají problém, protože Blonde je modernistickým blouděním podvědomím a nevědomím, jedním velkým americkým - hollywoodským - snem a zároveň odžitou noční můrou. Režisér Andrew Dominik totiž znovu po svém antiwesternu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem prozkoumává ikonu-mýtus a způsob, jak se k ní-němu vztahujeme.
Z Blonde jsou Marie a Marek (téměř?) nekriticky nadšení a doporučují streamování, a to až do konce, byť se jedná o intenzivní a ne zrovna příjemný zážitek. Pokud ale nečekáte konvenční biografii, jakou byla před lety Judy, ale chcete víc kombinaci Mallickova modernisticko-melodramatického Stromu života a Mulholland Drive a INLAND EMPIRE od Davida Lynche, měla by pro vás být Blonde taktéž jedním z nejlepších filmů tohoto roku.
Veleúspěšný masový vrah
Blonde s MONSTRUM: PŘÍBĚH JEFFREYHO DAHMERA spojuje nejenom to, že v obou případech jde o biografické počiny, které jsou ke zhlédnutí na stejné streamovací službě. Společné mají i to, že pro oba počiny složili hudbu Nick Cave a Warren Ellis. Monstru čelil pouze Marek, pro kterého bylo sledování desetidílného seriálu o sériovém vrahovi a kanibalovi formou chillu během komunálních voleb. V populárním seriálu je zastoupena i perspektiva obětí, na kterou je kladen důraz. Jako monstrum je totiž vyobrazen systém, který jednak umožnil vzniku někoho jako Dahmer, jednak dostatečně včas nezabránil zbytečným tragédiím vinou rasismu, homofobie a třídnímu znevýhodnění. Nejenom, že prostor dostávají oběti anebo potenciální oběti, ale můžeme se s nimi soucítit a více se na ně napojit. Například u neslyšících je část epizody s utlumenými anebo žádnými zvuky, bez dialogů a monologů, s větší části se znakovou řećí a jejím titulkovým překladem.
Příběh Jeffreyho Dahmera nepochybně těží z popularity true crime: audiovize (fikční, dokumentární), která pojednává o skutečných zločinech a zločincích. Na Netflixu je jich celá řada (Vrah mé dcery, Americká vražda, Já jsem vrah, Nightstalker, Rozparovač…), což je nepochybně jeden z důvodů, proč seriál dosáhl skoro rekordní sledovanosti. Za pět dnů bylo zhlédnuto po celém světě skoro dvě stě milionů (!) hodin, co do týdenní sledovanosti byla úspěšnější už jenom Hra o oliheň a čtvrtá řada Stranger Things.
Příběh Jeffreyho Dahmera ale není typickou true crime, protože klade větší důraz na oběti než na zločince, protože nejde tolik o vyšetřování, nýbrž chorobopis společnosti, a také proto, že se určitá očekávání spojená se subžánrem podvrací. Pořad, za kterým stojí showrunner Ryan Murphy, má mnohem blíže jeho sérii American Crime Story, jež pojednávala o O. J. Simpsonovi (první řada), vrahovi módního návrháře Versace (druhá řada) či skandálu Clinton-Lewinská (třetí řada), než k jeho hororové antalogii American Horror Story (AHS). A to i přesto, že v Příběhu a v AHS exceluje Even Peters. Marek doporučuje, abyste streamovali, ale od konzumace během sledování spíše odrazuje, ať objednáváte přes donáškovou službu, nebo si sami grilujete a posléze chillujete u Netflixu. Kdo by chtěl s Jeffreym Dahmerem trávit víc času, může si pustit i třídílný dokument Rozhovory se zabijákem: Jeffrey Dahmer, ve kterém uslyší tři hodiny autentických nahrávek rozhovoru obhájkyně s Dahmerem a komentáře dalších zúčastněných.
Největší poprask, který kolem dahmerovského seriálu byl, spočíval v tom, že zmíněná streamovací služba u něj uváděla pro snazší dohledání tag “gay”. Navzdory faktické přesnosti to popudilo zástupce minorit, a tak bylo označení staženo. Nikoliv stahovat, ale streamovat byste měli i ATHENA režiséra Romaina Gavrase, alespoň podle Marie Barešové. Tato konbinace válečného filmu, rodinného dramatu a řecké tragédie byla nejprve uvedena na áčkovém festivalu v Benátkách, z kterého si odnesla dvě ceny, i když nikoliv ty hlavní. Podle Marie Barešové je znát, že Gavras je uznávaný autor videoklipů, protože videoklipová estetika je v záběrech sledujících postavy, ve vynikající choreografii a v bezchybné kompozici patrná. Postavy „fungují především jako zástupci opozičních stran, hledisek a způsobu přístupu ke krizi či traumatu” míní Marie, které se vedle stylu zamlouvala i aktuálnost, přitom nadčasovost, tématu.
Eva a She-Hulk
Marie doporučila i marvelovský seriál SHE-HULK na konkurenční streamovací platformě Disney+. Jako ženě, ve které vztek probouzí patriarchát, se jí zamlouvalo zvýraznění feministických otázek ohledně manželství, rodičovství, vztahu k tělu a situací na pracovišti. Vadilo jí ale, že She-Hulk je doslova odvozeninou Hulka, protože vznikla díky krvi od jejího bratrance, jímž je Hulk/doktor Banner. Marek dříve sledovával a měl rád Sex ve městě a Ally McBealovou, což jsou seriály, z kterých si She-Hulk bere hodně (tematizace postavení žen ve společnosti, boření čtvrté stěny v podobě promluv do kamery). Ženské zelené monstrum se mu ale nezamlouvalo, protože co dříve bylo ozvláštňující (sebereflexivnost, promluvy do kamery), je v současnosti normou. Vzpomněl si na památnou hlášku z recenze Tomáše Baldýnského na Hulka od Anga Lee, ve které bylo uvedeno, že navzdory veškerému formálnímu experimentování je to “nuda k pos*ání” - a tou pro Marka je nikoliv Hulk, ale She-Hulk.
Markovi se ale dost zamlouval marvelovský VLKODLAK: NOČNÍ LOVEC, jímž jako režisér debutoval Michael Giacchino, známý doposud jako skladatel pro J. J. Abramse (Mission: Impossible a oba Star Treky), pixarovky a poslední marvelovky (spider-maní trilogie, Thor: Láska jako hrom). Giacchinova prvotina je v mnohém poprvé i pro Marvel: jednak jde o jejich první halloweenský speciál, jednak o první disneyovsko-marvelovský počin s přístupností od patnácti let, jednak se zde poprvé objevuje pro čtvrtou fázi marvelovského universa velmi důležitá postava. Nebudeme prozrazovat jaká, ale pokud jste ani necelou hodinu dlouhého Vlkodlaka neviděli, podle Marka byste měli. Jde totiž o jinou marvelovku, která se víc obrací do kinematografické minulosti, a tak znalejším připomene universalácké horory s monstry z třicátých a čtyřicátých let, díla německého expresionismu, estetiku alternativnějších komiksů anebo jejich adaptací z počátku nového tisíciletí… a řadu dalších inspiračních zdrojů. Pokud dělat brakovou zábavu, která přiznává svou filmovost, tak nějak takhle!
Marie upozornila i na streamovací platformy, jimž se nedostává tolik pozornosti, ať je to stream pro mladé Minor anebo stream pro náročnější Dafilms. Marek zase zmínil změny u streamovacích služeb, jako je spojení Aerovodu s KVIFF, kde by měla být dostupná nová řada Království Larse von Triera. Proč si Marek čvachtal u nového Hellraisera, který je další povedenou adaptací Clivea Barkera od Hulu, proč se Marie pronudila u starwarsáckého seriálu Andor a co se stalo před Pěti lety mezi Marií a Markem, se dozvíte (nebo taky ne) v podcastu/vidcastu Kulový Blesk.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.