1°C
Podcast: Jihokorejci znova usilují o Oscary. Podezřelá černá vdova uhranula nejenom detektiva
Po úspěchu s Parazitem, který získal čtyři Oscary včetně hlavního, Jižní Korea letos vysílá do klání Podezřelou Park Chan-wooka. Novinka tvůrce i u nás známé kultovní trilogie pomsty již získala cenu za režii v Cannes a minulý týden byla uvedená v českých kinech. Z dalších premiér stojí za pozornost Nene Jordana Peela, který byl jako vůbec první Afroameričan oceněn Oscarem za scénář své prvotiny Uteč. Oběma filmům je v podcastu Kulový Blesk věnovaná náležitá pozornost.
Podezřelá klame tělem i názvem. Vyvolává očekávání krimi (noiru), v níž vyšetřovatel odkrývá, zda za podivnou smrtí muže stála jeho žena. Mnohem výstižnější je ale víceznačný anglický titul Decision to Leave, kdy to leave jednak znamená nechat případ, a tudíž podezřelou, jít, jednak opustit svou ženu pro osudovou a možná nebezpečnou ženu, jednak odejít-nebýt na světě.
Krimi je zde pouhou záminkou k rozehrání tragické romance, melodramatické studie (ne)vztahu dvou lidí, kteří spolu (ne)můžou být. Filmový kritik Marek Slovák v podcastu Podezřelou jednoznačně doporučuje, přestože měl mírné problémy s rytmem a délkou, přesahující dvě hodiny. Navzdory tomu podle něj film, který bývá označován jako jihokorejské Vertigo (či jihokorejský Základní instinkt), není určen jenom na jedno zhlédnutí. Podlamují se mu kolena zejména z virtuózní režie Park Chan-wooka, který je podobný perfekcionista jako jeho přiznané i nepřiznané inspirační vzory (Alfred Hitchcock, David Lean). Do nejmenšího detailu promýšlí jak každý záběr, rozestavení postav v něm, jejich kostýmy a zvolenou barvu apod., tak i návaznost mezi scénami.
Marka černá vdova uhranula na 90 %.
Nadvláda Jihokorejců
Jihokorejská tvorba poslední tři dekády je na vzestupu. Parazit (2019) Pong Džun-hoa získal čtyři Oscary, vedle cizojazyčné kategorie i všechny ostatní hlavní (scénář, režie, film); seriálová Hra o oliheň se stala na Netflixu senzací, bořila žebříčky streamovanosti (sledovanosti na streamovacích platformách). Nebylo tomu tak vždy. Až do osmdesátých let včetně platilo, že firmy dovážející americké snímky musí investovat do jihokorejské kinematografie, a tak vznikaly levné a špatné nápodoby filmů s monstry, seriálů se superhrdiny atd. Koncem osmdesátých let ale došlo ke změně: trh se otevřel, Spojené státy mohly distribuovat a propagovat své snímky samy, a tak se Korea musela stát konkurenceschopnou. Paradoxně napomohla ekonomická krize, protože velké společnosti začaly financovat snímky, jelikož si je mohly odepsat z daní.
Například Samsung vyprodukoval špionážní thriller Shiri, který na domácí půdě v návštěvnosti překonal i Titanic! Díky dvěma prezidentům, Kim Young-samovi a poté Kim Dae-jungovi, se vzedmul jihokorejský kreativní - kulturní - průmysl: první zřídil úřad a zavedl zákon na propagaci domácích snímků a během jeho vládnutí se konal první ročník jihokorejského mezinárodního filmového festivalu v Pusanu; druhý napomohl dalšími legislativami a deklarovaným záměrem, aby se jihokorejští tvůrci učili Hollywoodem.
Na přelomu a v novém tisíciletí byla natočená celá řada žánrových děl (hlavně hororů, akčních a gangsterských podívaných, romantických a velmi, velmi jízlivých komedií). Ty jednak konkurovaly americkým (romantickým a akčním) a japonským (populárním hororovým) počinům, jednak zvládaly být vlastní: míchat žánry a pohrávat si s diváckým očekáváním, vypovídat o jihokorejské společnosti, jejich problémech a vztazích s cizími mocnostmi. Některé źánrovy snímky od filmaŕů jako Pong Džun-ho, Kim Jee-won a právě Park Chan-wook pronikaly i na zahraniční áčkové festivaly (např. Park od Quentina Tarantina přebíral druhou nejvyšší cenu v Cannes za Oldboye), kde jihokorejskou kulturu šířila jména klubových tvůrců jako Hong Sang-Soo či Kim Ki-duk, oblíbený svého času i na festivalu v Karlových Varech. Zmíněná trojice (Pong, Kim, Park) se dostala i do Spojených států, a tak mají za sebou i americké debuty (Park se Stoker).
Spektakulární Nene
Tohle a mnohé neuvedené další stojí za vlivem jihokorejské audiovize. Řeč byla ale i o Nene. Žánrově hybridní snímem má v originále název Nope, což je jak hovorový výraz pro odmítnutí, tak i možná nová zkratka pro UFO: Not Of Planet Earth (Nikoliv z této planety). Jana na dálku vzkazovala, že za ní je režijní a scenáristický počin Jordana Peela, tvůrce méně krypticky nazvané dvojice filmů Uteč a My, super. Pro Marka je Nene taktéž jednoznačně Jojo. První do jisté míry hororový film, který byl natáčen na kamery IMAX, je podle něj spektakulární podívaná, která pojednává o spektáklech. Zahraniční a některá zdejší média rozebírají, jak je Nene o společnosti spektáklu, která se žene za obrazy, až jí uniká autentické. Marek si myslí, že Peelův počin je spíše příkladem společnosti spektáklu. Víc než toho, O ČEM je, tj. možných interpretací, si cení toho JAK: spektákl, který odpírá publiku spektakulární; hra s tím, o jaký žánr na konec půjde (sci-fi?, horor?, monster film?, film o natáčení filmů a o průmyslu?), respektive jaký převáží…
Marek na UFO nevěří, ale i tak byl Nene unešen a dává 90 %.
Jaké další filmy byly ještě hodnoceny? A proč Marek zůstal tentokrát na celou epizodu sám? To a mnohé další se dozvíte, pokud si poslechnete podcast, případně zhlédnete vidcast. Klikejte, lajkujte a sdílejte, jinak mimozešťané Markovi hrozí zavedením anální sondy!
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.