18°C
Žháři z Vítkova jsou volní: »Zavřít až zčerná« ani tvrdá dřina nepomůže, říká šéf vězeňských psychologů
Už jsou na svobodě! Přikrčeni na zadních sedačkách auta odjeli v úterý z věznice Mírov žháři Václav Cojocaru a Ivo Müller, kteří svým nenávistným běsněním v roce 2009 málem připravili o život tehdy dvouletou Natálku. Odseděli si 13 let z původního dvacetiletého trestu. Vedoucí psycholog Vězeňské služby České republiky Václav Jiřička Blesku popsal, jaké bývají pocity propuštěných na svobodu a zda mívají oběti oprávněný důvod k obavám.
Jsou volní, co s nimi ale bude teď? Nápor na psychiku pachatele, který se vrací do běžného života po letech ve vězení, je podle slov vězeňského psychologa Václava Jiřičky nepředstavitelný.
„Poznal jsem odsouzeného, kterého měsíc před propuštěním začalo všechno bolet: najednou špatně dýchal, píchalo ho u srdce, v noci se potil, nemohl spát. Říkal, že zatímco ve vězení je „pan někdo“ a má respekt ostatních vězňů i dozorců, na svobodě bude muset začínat od nuly. I když dřív venku platil za velkého bouchače, najednou se sám bál. Proto je tak důležité, aby si odsouzený zajistil před propuštěním práci, nejlépe s ubytováním, pokusil se napravit své blízké vztahy, často masivně rozbourané, včas řešil svůj sklon k návykovému chování a měl plán, jak bude nakládat se svým volným časem,“ vysvětluje Václav Jiřička.
V tom mu před propuštěním pomáhají odborní zaměstnanci věznice, po propuštění probační úředníci. Ne vždy se to však podle psychologa podaří – také pro nepoměr počtu profesionálů ve vězeňství ve vztahu k ohromnému počtu vězňů, který patří v přepočtu na počet obyvatel k nejvyšším v Evropě.
Utéct od vlastní frustrace
V tomto případě byli odsouzení radikální neonacisté, a tak mnohé zajímá, zda se svého přesvědčení vzdali. Rozhodnutí
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
Související
