9°C
Právě díky svému majiteli, věhlasnému sochaři, nese ateliér příznačný název – Kafkárna. Přitom Bohumil Kafka zdaleka nebyl a není jediným sochařem, jenž jej využíval. Otakar Švec (†62) zde kupříkladu pracoval na svém nechvalně známém Stalinově sousoší, které bylo postaveno, a následně zbouráno na Letné.
Havlovo srdce
„Po roce 1989 získal ateliér pro Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (UMPRUM) Kurt Gebauer (81), který v ní byl profesorem Ateliéru veškerého sochařství,“ vysvětluje Kateřina Vídenová, koordinátorka Centra pro umění a ekologii pod UMPRUM, které dnes Kafkárnu využívá pro nejrůznější workshopy, sympózia, komunitní sedánky, hostiny, ale i pro individuální sochařskou tvorbu.
„Pan Gebauer tehdy vyjednal dlouholetý pronájem s magistrátem, jemuž ateliér patří,“ uvádí Vídenová. „Jelikož bydlí nedaleko, prakticky naproti, tvoří zde i dnes,“ poukazuje na řadu nejrůznějších drobných či objemnějších soch, které se nalézají na zahradě ateliéru. „Ne všechny jsou od pana Gebauera, jsou zde nejrůznější kousky od bývalých studentů či jiných sochařů.“
Mezi mnohými však nepochybně zaujme kousek, který (nejen) Pražané dobře znají. „Jde o formu, v níž bylo odléváno Srdce pro Václava Havla na stejnojmenném náměstí u Národního divadla,“ vysvětluje Amálie Bulandrová, která je projektovou manažerkou Centra pro umění a ekologii. Zmíněné srdce vytvářel právě Gebauer, který zde ateliér stále čas od času navštěvuje. Ale to jsme do přítomnosti utekli až příliš, tím spíše u ateliéru, u něhož je nad jiné zajímavá právě minulost.
Pár kroků od domova
Konkrétně ta před 100 lety. Zkraje 20. let 20. století si totiž Bohumil Kafka nechal v nedaleké Ořechovce vystavět dle návrhu slavného architekta Pavla Janáka (†74) známou rodinnou vilu. Byť k ní přiléhá ateliér, velikostně plně nepostačoval Kafkovým ambicím. Zvláště když koncem zmíněné dekády obdržel zakázky na zhotovení pomníku Milana Rastislava Štefánika pro Bratislavu, a jezdeckou sochu Jana Žižky z Trocnova na Vítkov. Žižkova socha je vysoká 9 metrů, Štefánik přes 7,2 metrů.
Kafka se proto rozhodl zbudovat nový ateliér, v němž by takto pompézní sochy mohl začít tvořit. „Původně si vyhlédl místo, které bylo blíže Hradu,“ podotýká Vídenová. Z toho sešlo. „Nakonec ateliér zrealizoval právě v Buštěhradské ulici, kam to měl pěšky z Ořechovky nedaleko.“ Stavba vznikla jako provizorní v roce 1932 – a její provizorium s trochou nadsázky trvá doteď, a jen tak trvat nepřestane. Vztahuje se na něj totiž památková ochrana.
„Budova byla navržena tak, aby se do ní nejvyšší plánovaná Kafkova realizace kompletně vešla,“ vysvětluje Vídenová. Hlava vojevůdce na jedné z největších evropských jezdeckých soch se tak při sestavení pompézní sochy během první republiky ocitala jen těsně pod střechou budovy, v jejímž středu byl malý světlík. „Ten ale v 50. letech komunisté zrušili.“
Vrcholného díla se Kafka nedočkal
Na Žižkově soše pracoval Kafka nepřetržitě od roku 1928 až do své smrti v roce 1942. Věnoval jí veškerý svůj um, a pozornost. Včetně těch nejmenších detailů. „V Kladrubech jsem našel koně překrásného, ale pak jsem se přece pro něho nerozhodl, zdál se mně příliš barokní, málo středověký,“ psal svému bratrovi, jak cituje historik umění Petr Wittlich v knize Bohumil Kafka: Příběh sochaře. Vytouženého favorita nakonec našel v ruzyňských kasárnách, kde ho studoval „při ledovém dešti a vichru.“
„Kafka si sem koně do ateliéru vodil,“ připouští Vídenová. „Když pracoval na modelu Štefánika, měl tu dokonce i lva v kleci, podle kterého tvořil,“ poukazuje na opulentní výzdobu Štefánikova pomníku. Toho totiž nad hlavou stráží právě majestátní lev. Mimochodem – Pražané Štefánikovu sochu od Bohumila Kafky také znají, jen ne v nadživotní velikosti. V menším měřítku se nachází na Petříně, hned u Štefánikovy hvězdárny. A je docela dobře možné, že svá díla skutečně tvořil při dešti a větru. „Součástí ateliéru je i kotelna, ale není příliš funkční. Ateliér s ní nevytopíme,“ říká Amálie Bulandrová. Kdo ví, zda tomu v minulosti bylo jinak.
Práci na pomníku Jana Žižky zasvětil Kafka svůj podzim života. Pečlivě studoval sebemenší detaily, nezanedbal postoj, bedlivě tvaroval Žižkovu podobu a pochopitelně zevrubně se zabýval i výzbrojí a výstrojí vojevůdce. Všemu předcházely pečlivé studie a nákresy. K samotné realizaci sochy došlo až v roce 1937 – v listopadu 1941 měl sochu hotovou. Jednalo se o pompézní dílo, k němuž umělec přistupoval ze všech směrů – a to i zevnitř. „V ateliéru si zbudoval točnu, která je dnes bohužel zacementovaná, tedy nefunkční. Ale skrz ní se dalo vlézt pod sochu, když byla dutá, prakticky i do ní,“ uvádí Bulandrová.
Jelikož je ozdoba Vítkova z Bronzu, zbývalo jediné – po kusech ji odlít, a sestavit, čehož se Kafka nedožil. „24. listopadu 1942 Bohumil Kafka zemřel na zánět slepého střeva a byl pohřben 30. listopadu ve Slavíně na Vyšehradském hřbitově v Praze,“ pokračuje Wittlich ve své knize.
Jezdecká socha v Kafkárně šťastně válku přečkala, a až teprve v roce 1950 – 8 let po smrti svého tvůrce, byla kompletně odlita a umístěna u Národního památníku. V tomto ohledu sehrála významnou roli železnice, která vede podél ateliéru. „V minulosti z ní koleje odbočovaly i sem, aby vlaky odvážely fragmenty sochy pod Vítkov,“ podotýká Kateřina Vídenová.
Nebývalý genius loci
Smrtí svého zakladatele ateliér nezanikl. Jak již bylo řečeno, vznikal zde dokonce Stalinův pomník na Letné, v 70. a 80. letech minulého století zde pracovali kamenosochaři, kteří si dokonce u ateliéru vystavěli malou kovárnu, kde si ostřili náčiní. Díky UMPRUM si ojedinělé místo žije svým kulturním životem dál.
„Naší ambicí bylo, aby malebný prostor nebyl zbytečně zakonzervován. Proto jsme jej otevřeli široké veřejnosti v roce 2021 na podzim,“ přibližuje Amálie Bulandrová. „U studentů a veřejnosti to zaznamenalo veliký ohlas. Pořádáme zde i studentské výstavy a rádi bychom v zahradě jednoho dne zpřístupnili i novou expozici, k níž by vznikl katalog.“
I zahrada nevídaně tajnosnubného vzezření, a pochopitelně rostliny, jež na ní rostou, jsou „nositelem historie“, jak shodně podotýkají Vídenová s Bulandrovou. „Zahrada je velikou přidanou hodnotou ateliéru. Svým způsobem se jedná o udržované, avšak tajuplné místo, které je na své poměry v tomto koutu Prahy zcela unikátní. A to nehovořím o desítkách, možná stovkách sochařských děl,kterými je ozdobena,“ poukazuje Vídenová. Mnoho z nich je vidět z ulice, odkud kolemjdoucí upozorňují na to, jakým čilým kulturním životem nenápadná stavba za plotem v dobách své největší slávy žila – respektive díky nejmladším generacím umělců, kteří se „rodí“ na Uměleckoprůmyslové škole, žije doposud.
Víte, že...
… Kafkárna učarovala také slavnému režisérovi Janu Hřebejkovi? Konkrétně v roce 2003, když natáčel Pupendo, posloužil mu ateliér jako ideální „kulisy“ pro filmový děj, jenž pojednává o zneuznaném sochaři, který živoří kvůli komunistickému režimu. „Kvůli filmu zde byla dokonce přistavěná veranda,“ prozradila Amálie Bulandrová na závěr.
V těchto prostorech vytvářel známý sochař Bohumil Kafka své monumentální dílo, které dodnes zdobí Žižkov. Podle jména jeho stavitele se ateliéru dosud říká Kafkárna. David Zima
