Ač je známý především coby autor jedné z největších jezdeckých soch na světě, Bohumil Kafka toho má na „svědomí“ podstatně více. Ve své době platil za jednoho z nejvýznamnějších sochařů své doby, který si získal věhlas i v zahraničí. Narodil se „14. února 1878 v Nové Pace. Jeho otec Václav Kafka byl povoláním truhlář a pocházel ze Smidar. S Arnoštou Šimerkovou z Kumburského Újezdu měli celkem devět dětí. Bohumil byl předposlední,“ vylíčil historik umění Petr Wittlich v knize Bohumil Kafka: Příběh sochaře.
Cesta za světovostí
Po vystudování Uměleckoprůmyslové školy v Praze se Kafka vydal do světa. Praxi, zkušenosti a inspiraci čerpal v Paříži, kam se coby začínající umělec přestěhoval v listopadu 1904. Už tehdy měl za sebou první realizace: sochy, dekorace náhrobků, reliéfy nebo busty osobností. Mezi prvními takto ztvárnil třeba malíře Mikoláše Alše nebo Josefa Mánesa.
Ve Francii přijímal zakázky i z domova, kde se i díky tomu stával čím dál známějším a populárnějším, získával proto i lukrativnější zakázky. Jednou z nich byla vysochaná podobizna Emy Destinové, operní pěvkyně světové proslulosti, jejíž portrét nosí dnes kdejaký Čech v peněžence. Její portrét zdobí dvoutisícovou bankovku. „Destinová prý byla jeho prací nadšena a říkala, že poprsí od Kafky je první a jediný portrét, který se jí líbí,“ píše Wittlich.
„Pro vestibul Živnostenské banky v Praze měl vytvořit sochu Úrodnost, jejíž pětitunový model odeslal z Paříže,“ píše Wittlich. Sám sochař zkušenost popsal následovně: „Pobyt v Paříži je pro mě a můj pokrok v umění velmi důležitý. Bylo jasně vidět, jak na ceně jsem stoupl, když v Paříži žiju.“ Do Prahy se natrvalo vrátil v roce 1908. Opravdové umělecké žně ale pro sochaře nastaly s první světovou válkou a vznikem první republiky.
Sochařský lodivod nového státu
Po úmrtí svého neméně slavného kolegy a učitele Stanislava Suchardy nejprve Bohumil Kafka zaujal jeho místo profesora Uměleckoprůmyslové školy. Následně se Kafkovy zručné ruce začaly podílet na výzdobě Prahy ve velkém. Spolupráce s architektem Pavlem Janákem mu kupříkladu vynesla možnost ozdobit Hlávkův most přes Štvanici. Dodnes si pozorní Pražané mohou na mostě všimnout řady reliéfů, pod nimiž je podepsán.
V roce 1925 měl možnost portrétovat prezidenta republiky – Tomáše G. Masaryka. „Výsledek byl považován za zdařilý nejenom samotným autorem, ale i Alicí Masarykovou a kancléřem Šámalem, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že Kafkův portrét je nejvěrnější podobou prezidenta ve srovnání s ostatními jeho podobiznami,“ pokračuje Wittlich. Koncem 20. let pracoval na výzdobě chrámu sv. Víta.
Následně získal i zakázku na zhotovení nadživotního pomníku Milana Rastislava Štefánika pro Bratislavu. A zároveň i Prahu. Jeho zmenšená verze totiž stojí poblíž planetária na Petříně. A v roce 1929 Kafka vyhrál zakázku na pomník Josefa Mánesa, který byl na předpolí Mánesova mostu na Palachově náměstí vztyčen v roce 1951.
M. R. Štefánik. Charismatický a neúnavný bojovník za samostatný stát nikdy nevkročil na jeho půdu – zahynul na ní Videohub
Labutí píseň z bronzu
Svého největšího díla, možná jak významem, tak i rozměry, se Kafka už nedožil, byť na něm pracoval už od roku 1928. Řeč je o jezdeckém pomníku Jana Žižky z Trocnova na hoře Vítkov. Jen výběr koně, na němž Žižka sedí a který by byl Kafkovým předobrazem pro sochu, trval umělci řadu měsíců! „V Kladrubech jsem našel koně překrásného, ale pak jsem se přece pro něho nerozhodl, zdál se mně příliš barokní, málo středověký,“ psal svému bratrovi. Vytouženého favorita nakonec našel v ruzyňských kasárnách, kde ho studoval „při ledovém dešti a vichru.“
Studoval zbraně a jezdecké oblečení, aby byl jeho Žižka co nejautentičtější, zároveň chtěl předčit svým dílem dalšího ze svých učitelů - věhlasného Josefa Václava Myslbeka, jehož sochu sv. Václava na koni si z Václavského náměstí nelze odmyslet. Teprve po roce zevrubných příprav uskutečnil koncem roku 1932 první skicu toho, jak by Žižka jedoucí na koni měl vypadat. Roku 1935 vytvořil první model koně v životní velikosti. Jakmile ten byl schválen, „byla uvolněna cesta k práci na definitivním modelu, který nakonec dosáhl výšky 888 cm,“ píše historik umění.
V roce 1937 se dal do práce. Neuvěřitelně detailní model jezdecké sochy se rodil doslova v bolestech. „O Vánocích dostal jsem chřipkový katar průdušek. Pak se připojil ložiskový zápal levé strany plic, a když šťastně přešlo kritických 9 dní, přeskočil ložiskový zápal na pravou stranu plic,“ psal sochař svému sourozenci. „Následkem horeček jsem přestal jíst. Zhubnul jsem, sám jsem viděl, že mám tělíčko jako umučený Kristus Pán.“
Do toho nastaly roky nacistické okupace. Definitivně hotovo měl až v listopadu 1941! Doba pochopitelně nepřála tomu, aby se monumentální jezdecká socha usadila na vrcholku Vítkova coby symbol češství, národní hrdosti.
Kafka si nikdy nemohl užít pohled na žižkovský vrch Vítkov, který je právě díky jeho soše tolik ikonický. Ani nespatřil své dílo dokončené. „24. listopadu 1942 Bohumil Kafka zemřel na zánět slepého střeva a byl pohřben 30. listopadu ve Slavíně na Vyšehradském hřbitově v Praze,“ pokračuje Wittlich. Jeho největší dílo v podobě sádrového odlitku válku šťastně přečkalo ukryté ve střešovickém ateliéru – tzv. „Kafkárně“. Teprve roku 1950, 8 let po Kafkově smrti, bylo kompletně odlito do bronzu a umístěno před Národní památník.
