Spolu s Bílou horou a Petřínem snad není v hlavním městě známějšího vrcholu. Vítkov je se svými 271 metry nad mořem dominantou Žižkova i celé Prahy, která je vidět i ze vzdálenějšího okolí. Tak jako je Petřín dobře rozpoznatelný podle rozhledny, zůstává Žižkov nezaměnitelný díky dvěma stavbám, které spolu úzce souvisí.
Jde o jednu z největších jezdeckých soch na světě, kterou má na svědomí sochař Bohumil Kafka. Bronzový pomník husitského vojevůdce Jana Žižky je pak součástí Národního památníku na Vítkově, který sice vznikl až s příchodem samostatné republiky, ale o němž se rokovalo ještě za dob Rakousko-Uherska.
Husitská legenda
„Už na sklonku devatenáctého století byl založen spolek pro postavení Žižkova pomníku v Praze,“ uvádí historik architektury Zdeněk Lukeš v knize Stavby a architekti 2. Míst by se našlo několik, ale žádné nebylo tak „svůdné“ jako Vítkov, především kvůli dávné Žižkově výhře nad křižáckými vojsky Zikmunda Lucemburského.
Hold legionářům
K realizaci pompézního funkcionalistického památníku došlo až za první republiky, což pozměnilo původní plány. Po první světové válce totiž došlo k rozhodnutí, „že se v atraktivní lokalitě na vrcholu Vítkova, kde se v roce 1420 odehrála známá bitva, objeví monumentální památník, připomínající nejen husitskou éru, ale rovněž moderní legionářskou historii,“ píše Lukeš.
Mladý stát potřeboval vzdát hold „svým“ synům, kteří bojovali a umírali na ruské, italské či západní frontě. Mužům, kteří zrod zrod republiky vykoupili vlastní krví, mnozí svými životy. Není snad v Praze čtvrti či městské části, kde by se nenalézal pomník padlým – tedy všem těm, kteří se z dálav nemohli vrátit domů ke svým rodinám a sousedům.
Slavný otec slavnější dcery
O podobě památníku, k němuž se každoročně v státní svátek Den vzniku samostatného československého státu sjíždí politické i vojenské špičky, aby položili smuteční věnce a vzdali hold právě legionářům, panovaly různé názory. Pro československé architekty se jednalo bezesporu o jednu z nejprestižnějších možných zakázek. „V letech 1923 a 1925 proběhla soutěž a k realizaci byl doporučen Zázvorkův návrh,“ píše Lukeš.
Míněn je známý pražský architekt Jan Zázvorka (†79), sám bývalý legionář a žák Jana Kotěry, mezi jehož další známé realizace patří třeba budova Smíchovského nádraží, budova ministerstva vnitra na Letné či řada domů v Dejvicích, Bubenči a na Žižkově. Částečně v kročejích svého otce pokračoval i jeho syn Jan mladší (†77), jenž se stal vyhledávaným filmovým architektem. A u filmu se „uchytila“ také dcera Jana Zázvorky – jedna z nejoblíbenějších českých hereček vůbec, Stella Zázvorková (†83).
Olbřímí jednoduchost
Zázvorka Národní památník navrhl vcelku prostě a jednoduše dle pomyslných směrnic funkcionalismu. Jde o „jednoduchý kubus se světlým kamenným pláštěm ve stylu moderního klasicismu, uvnitř se však ukrýval interiér překvapivě výtvarně bohatý, pojednaný ve stylu art deco,“ uvádí Lukeš. Vystavěn byl ve 30. letech 20. století.
Hrob neznámých vojínů
V roce 1955 k němu přibyla i Žižkova jezdecká socha, v jejímž podstavci „je umístěn hrob neznámého vojína,“ pokračuje Lukeš. I ten až „posléze“ – hrob neznámého vojína-legionáře, byl totiž původně u Staroměstské radnice. Za protektorátních let jej ale nacisté zničili. Když pak měly být do podstavce uloženy ostatky jiného neznámého vojína, jenž nalezl smrt v zahraničí, místo legionáře sem pod taktovkou komunistů putoval neznámý hrdina, který po boku sovětských vojsk osvobozovalo Československo před nacismem.
Teprve „8. května 2010 byly do Hrobu, vedle ostatků neznámého vojína od Dukly, slavnostně uloženy jiné ostatky neznámého vojína od Zborova,“ uvádí Národní muzeum, které má památník v péči, na svých informačních materiálech. „Byla tím naplněna původní idea Památníku. Ostatky neznámých vojáků jsou uloženy v jedné rakvi.“
A je to právě ono místo, k němuž prezident, vojáci, členové vlády, předsedové senátu či sněmovny, kladou každý 28. říjen věnce, a vzdávají pocty symbolicky nejen těm, kteří se zasloužili o to, že 28. říjen můžeme slavit jako státní svátek, ale i těm, kteří v roce 1945 válčili za osvobození národa. Proto se zde koná pieta i v den výročí konce druhé světové války.
