Klausová pro Blesk o narozeninách i politice: Poradila by první dámě Evě Pavlové?
Minulý týden měla bývalá první dáma Livia Klausová 82. narozeniny. Jednu z menších oslav si ale připsala až včera s blízkými přáteli, kde Blesku poskytla rozhovor. V něm říká nejen, jaké dárky jí dělají největší radost, ale prozrazuje i rodinné plány na Vánoce. Dnes je vděčná i za to, že se může stále hýbat. Řeč přišla také na politiku, první dámě Evě Pavlové ale žádnou radu na dálku nedala.
Jak jste oslavila své narozeniny? Jaké jste dostala dárky a které se vám nejvíc líbily?
„To jste mi dal hned tři otázky najednou, já to řeknu takto: narozeniny, které jsem slavila pořádně, byly moje osmdesáté, kde byli všichni, co mým životem nejen prošli, ale byli u mě a spolu jsme něco zažili. To je první odpověď. Druhá odpověď: narozeniny teď už neslavím, ale slavím je tak, že teď už nemám těch víc než sto lidí na jednom místě, ale mám okruhy svých známých a to, co jsem dostala jako dárky, tak to je zodpovězeno v té druhé otázce. Jsou to zážitkové dárky s lidmi, se kterými jsem ráda a je to to, co potřebuji nejvíc v životě, no, a příkladem toho je i ten dnešní zážitkový dárek.“
Co vás takhle udržuje pořád energickou? Je to nadace, vnoučata?
„Všechno. Také štěstí, když se člověk může pořád ještě hýbat, i když i tam jsou už po té sedmdesátce výkyvy. No a ti lidé, kteří jsou kolem vás, a to, že máte co na práci - nejhorší je zůstat sám, i když máte veškerou péči všech okolo.“
Na co se ve svém nadačním fondu teď soustředíte?
„Hlavní náplní našeho nadačního fondu je vzdělávání, to znamená stipendia, jazykové kurzy, kroužky, řidičské průkazy pro mladé. Ale měli jsme i nádherný mnohaletý projekt, a to bylo Senioři komunikují. A děláme to nejen v pražském okruhu, ale i po celé České republice."
Máte ještě nějaký sen, který byste si chtěla splnit?
„Já myslím, že sny mají být, ale že bych měla konkrétní sen? Spíš se k tomu dá říct, než sen jsou přání, a to jsou přání, která mají všichni lidé. Abyste byl zdráv, aby byla zdráva vaše rodina, vaši přátelé a aby v zemi, kde žijete, bylo dobře a aby nebyly války.“
Blíží se Vánoce. Připravujete se už na ně? A jak svátky hodláte slavit?
„My Vánoce slavíme odjakživa, protože jsem z velké rodiny a z hodně dětí, tak Vánoce byly důležitý svátek. Je to důležitý svátek pro rodinu hlavně a u nás to bylo pořád stejné. Za prvé jsme Vánoce slavili napřed celá široká rodina, to znamená týden před Štědrým dnem, aby všichni měli čas a mohli jsme si popovídat, vidět se. A potom každá z těch rodin už slavila samostatně a viděli jsme se různě na první svátek vánoční, druhý svátek vánoční."
Pečete cukroví?
„Dříve jsem pekla. Ale už jsem řekla, že už by to měla převzít mladší generace, což byla jedna z neteří. Ale vždycky je to tak, že o těch Vánocích třeba uděláme, byť jen to - nemusí to být přímo na Štědrý den - že se všichni potkáme, uděláme procházku historickou Prahou a dáme si skleničku někde na Malé Straně. Anebo je to někde úplně jinde v Praze. Tak zážitkové dárky, jak jsem říkala, ty mám nejradši.“
Sledujete pořád aktivně politiku? A je něco, co vás třeba v poslední době namíchlo?
„Politiku samozřejmě sleduji a musím říct i tu sousední, to znamená českou i slovenskou. Namíchlo, nemůžu říct, ale někdy jsou to smutné příběhy.“
Co byste poradila první dámě Evě Pavlové, když je její manžel už teď 2,5 roku prezidentem?
„Já nemám žádné ambice komukoliv radit a je pravda, že každá první dáma má tu možnost si volit sama, jak chce tu svoji roli plnit.“
Když už jsme u toho Klause, je dobré připomenout i jeho nohsledy. Na webu Hlídací pes si přečtěte článek:
Pomocná škola Václava Klause a proč z Čecháčka Čecha neuděláš