Miliardář Passer se řítil po dálnici rychlostí 417 km/h: Do vězení nepůjde!

nebo teda 70-80-90letí senioři sedají do aut S CHUTÍ JE OBRACET NA STŘECHU..

příkazy, začnu se chovat tak, jak bych chtěl, aby se chovaly i ony, dělám sám to, co po nich tedy chci - tzn. jdu si umýt demonstrativně ruce, když dojdu do třídy, zdravím ostatní kantory, upozorním, že i já si připravím věci-učebnice, průpisku na katedru, že jsem přezutý.
Budu-li na děti řvát, vychovám akorát neurotiky a budou se bát studovat, školy obecně. No a Radim si třeba vzpomene, že jeho táta nebo máma taky uháněli 200 po dálnici, zatímco on se třásl na zadním sedadle ještě jako dítě kdo to čte, bere to s rezervou, ale východiska jsou opravdu z psychologie.. nemám co dělat zase u svačiny holt..

jsem to tady trošku zlehčil, kluci fotbalisti to tady četli, znají navíc můj nick. dycky říkám přítelkyni, se kterou momentálně jsem, když okolo nás profrčí někdo, že ta motivace takového jedince má 2, možná 3 psychologické roviny:
1) biologickou - možný úbytek šedé hmoty (říká se snad lidově šedé kúry mozkové) v zadních partiích temenních laloků, což nás čeká tak nějak ale všechny a může to být vysvětlením toho, proč si i 70-80-90letí senioři sedají do aut právě s chutí riskovat, kterou ten úbytek navozuje
pak bych řekl..
2)psychosociální - to musím vysvětlit asi šířeji i s příkladem mého počínání v hlídání dětí.. tady je nutné jít až do 2.-3. roku věku nás všech, maminky vědí, že to je věk takové první větší vzdorovitosti dítěte, v psychologii tomu říkáme fyziologický negativismus, v Eriksonově stádiu je to popsáno jako potřeba dáni autonomie dítěti, aby v něm nevznikly do budoucna pochyby, no a převedeno do praxe - když hlídám dítě kamarádce, nechám ho batolit, jedna si ze mě dělala srandu, že ji dítě jedlo hlínu z květináče, to už je právě případ pravděpodobné výchovy tady u Radima jeho rodiči, to už je moc takové dítě pak v dospělosti nemusí znát hranice v čemkoliv, opakem jsou pak příliš úzkostné matky, popř. matky, které za dítě vše dělají - staví hrady apod, dítě má slušnou šanci stát se úzkostným v pozdějším věku.. Anebo si s tím nemusíte dělat hlavu, protože všem nám stejně většinu naučeného smažou mikroglie v nervovém systému, které nastupují s 3. rokem věku a v podstatě se většinu přeučujeme, ale podstatné právě zůstává...takovou paralelou je teorie naučeného chování, kde je to ale spíše o spokojenosti se sebou samým, pokud rodič příliš nezasahuje a nechá dítě pracovat systémem pokus-omyl

no a.. 3) bych nazval fylogenetickým faktorem, tzn. je dokázáno, že děti učíme bezpečně nápodobou. To vždy říkám mladým, začínajícím učitelkám (znám 2 takové krátce po škole), že spíše než strašit děti řvaním jako příklad soc. kompetence, zákazy, přík

aspoň ví, že žije